Alkoholik

No vymlouvat se na to,že jsem závislost zdědila je pro mne jako přehazovat vinu někde jinde.Stejně jako prostředí v kterém jsem vyrůstala.Bylo poznamenané spoluzávislostí.Já převzala celé schéma se všemi rysy těchto prvků.Už tyto zkušenosti by mne měly poučit.Nicméně nestalo se tak.

Liba napsal:
Pozor, alkoholismus je dědičný, nikotin ne, drogy ne.
Alkoholismus není dědičná choroba. Existují genetické předpoklady, které zvyšují riziko závislosti na alkoholu - to není to samé jako "alkoholismus je dědičný". Stejně tak ale existují i geny zvyšující riziko závislosti na nikotinu a geny zvyšující riziko závislostí obecně. Hádám, že to bude podobné i u různých jiných drog, ale protože v našem prostředí jsou masově rozšířené a tolerované právě tyhle dvě legální, je právě o nich nejvíc dostupných informací.

Moc se o tom nemluví, protože to svádí k tomu, že alkoholik začne naříkat, že za to pití nemůže, že to podědil.....může, dobrovolně si lije alkohol sám do krku.

Co vím hovoří se o INDISPOZICI K ZÁVISLOSTI.Je to způsobené tím,že dítě,které vyrůstá v rodině,kde je závislost nemá správné vzory podle kterých by se v životě mohlo řídit.I když se manželství nerozvede,druhý z manželů onemocní spoluzávislostí aniž by si to byl schopen přiznat.Vztah tím pozbývá nejen harmonii,ale i rovnováhu a stabilitu.Děti se neučí JEN SLOVEM,ALE I PŘÍKLADEM.Jejich výchovu utváří i naplnění jejich potřeb.Neznamená vždy že se dítě stane stejně závislé na látce.Může trpět spoluzávislostí na partnerovi.Má nedostatečné sebevědomí,sebedůvěru,může být plaché nebo naopak agresivní.Jednoduše se hůř orientuje v životě,sám v sobě.Bud´nedokáže zdolávat překážky,propadá úzkosti,depresi.Nebo jeho jednání je svéhlavé,nedomyšlené a tím také naráží.Dost obtížně zvládají i své vlastní partnerské vztahy-protože jim scházel zdravý vzor v rodičích.Závislostí jednoho onemocní celá rodina.Proto VŠICHNI BY MĚLI VYHLEDAT ODBORNOU POMOC A LÉČIT SE.

Liba napsal:
... dobrovolně si lije alkohol sám do krku.

... a dobrovoľne tento neurotoxický jed aj sám prehĺta!

Ty děti už se rodí s 60-70% genů alkoholismu.

Liba napsal:
Ty děti už se rodí s 60-70% genů alkoholismu.

Čísla a štatistiky neliečia - sú to *len* informácie...

Mňa osobne štartuje moje vlastné rozhodnutie, vôľa, ochota a chuť zmeniť stav závislosti v permanentnú úzdravu.
Triezvy sa cítim byť úplný - kompletnejší a celistvejší.

I když to zní divně, jsem vlastně ráda, že jsem si prošla peklem, díky alkoholu.Dřív jsem si nevážila života, neviděla spousta hezkých věcí, neměla nikdy takovou pohodu na duši, klid.Jsem ráda, že jsem přežila,a nyní i přes starosti, co mám, stejně vím, že je dobře na světě.

Liba napsal:
I když to zní divně, jsem vlastně ráda, že jsem si prošla peklem, díky alkoholu.Dřív jsem si nevážila života, neviděla spousta hezkých věcí, neměla nikdy takovou pohodu na duši, klid.Jsem ráda, že jsem přežila,a nyní i přes starosti, co mám, stejně vím, že je dobře na světě.

... osobný zážitok je jedinečný a neprenosný.(formuje konkrétne)

Princíp - prežívať určitú situáciu podobne, môže byť obecný model.

Liba napsal:
Ty děti už se rodí s 60-70% genů alkoholismu.
Tak ještě jednou a jinak.

Žádné geny alkoholismu neexistují (ve smyslu mám takový a takový gen = mám jistotu, nebo takovou a takovou pravděpodobnost, že se stanu alkoholikem. Takhle můžete zdědit třeba hemofilii, ne závislost. Takže naříkání, že za to nemůžu, opravdu není na místě.).

A o žádné skupině dětí nemůžete říct, že se rodí s x % genů pro cokoliv. To prostě není možné určit. Když je rodič alkoholik a má genovou výbavu, která ho silně zněvýhodňuje co do možnosti vzniku alkoholismu oproti běžné populaci (alkoholik takovou pravděpodobně má, ale nemusí ji mít – může klidně být takovým tím „běžným“ člověkem), jakékoliv z jeho dětí může tu „vadnou“ sestavu genů zdědit komplet, ale taky vůbec ne, anebo cokoliv mezi tím.

To číslo, co jste uvedla, se zřejmě týká dědivosti. Ta udává poměr genetických faktorů a vlivu prostředí na proměnlivost znaku v populaci (ne u jednotlivců!). V podstatě je to statistický údaj, který vám stejně jako třeba průměr něco řekne, ale musíte mu rozumět. Já mu nerozumím. Kromě toho je to číslo odhadované; když jsem o tom něco hledala, našla jsem od 40 do 70%. Pořád se ještě ví velmi málo o tom, kolik a které geny ovlivňují vznik závislostí obecně a alkoholismu konkrétně, a jakým způsobem. Jistě se ví, že je to polygenní jev, to znamená, že mnoho genů ovlivňuje daný znak různým způsobem a malou měrou – s každým „špatným“ trochu vzroste riziko; ovšem záleží i na celkové kombinaci, působnost nějakého toho existujícího „špatného“ může být vyrušena nějakým jiným.

Upozorňuju, že se v genetice nijak zvlášť nevyznám, jestli tomu tady někdo rozumí líp, budu ráda, když mě opraví ... ale Líba napsala takový nesmysl, že mně to vadilo nechat tak.