Alkoholik

Nikdy!!!nezapíjam lieky alkoholom.Demencia ešte u mňa neprepukla.To by ma zabilo.predsa..na lieky alko.blbosť.Už sa stabilizujem..pomaličky.LÁĎO..ok...som dosť citlivý..z chlastu..sme na jednej lodi..všetci tu.KRTEK ďakujem ..za tvoje slová.KATARÍNA...podceñuješ ma..alkohol nenávidím...no urobím šlus.Musím prestať...pečeňové testy mám no...zlé...dosť.Sme smiešny my alkáči- sme iný.Doktorka ma posiela na AA.poslúchnem ju. Nemám na výber..KATKA- budeme šťastný...to si píš..chce to čas.Alkohol nás nesmie zničiť...bojujeme a to má zmysel.Myslím na Teba..a vždy budem.

Ahoj Zdeno,
je fajn, ze se drzis ja se koupu ve vlastnim potu, lezim a chlast se mi hnusi neman vubec chut pit. Lado ty se doufam, take drzis, jsi silny a zvladnes to. Uz at mame to nejhorsi za sebou. Jatra chudaci trpi a musi se vzpatovat. Take na Tebe myslim jsme v podobne situaci a odhodlani bojovat a byt stastni Zdeno )))))

Zdenko, ja keď som nemal veľa peňazí tak som zapil nejakú tu pilulu. Ja som pil pre účinok alkohol. A tak nastúpil skôr. Ale to len zriedka. O to horší bol potom absťak. Hlavne psychicky. Triezvel som z alkoholu aj z liekov. Keď prešiel fyzický absťak nastúpil psychický. Hlava mi trešťala a chodil som po byte dookola. No des.
A na nejaký ten klub zájdi. Na prvý krát Ti nemusí sedieť, ale netreba to vzdať. Je ich veľa. Ja chodím na kluby vždy, keď môžem. Skvelí ľudia, mám sa od koho učiť

Zdenek tak si to precitaj este raz. nenapisala som tu,ze ta podcenujem len cerpam z vlastnej skusenosti.

Jojo, chození sem a tam. Pak si člověk řekne, dyť to není možný. Už ani nevím, kdy jsem spal. Tady po místnosti jsem nachodl desítky kilometrů jak lev v kleci sem - tam - sem - tam odezdi ke zdi. Tak si člověk lehne, v tu chvíli člověku začnou běžet neskutený myšlenky. Jednu minutu se topí v potu, pak neskutečná zima.Zkusí třeba zavřít oči - což u mě bylo ještě větší masakr no a nakonec člověk po minutě vstane a zase chodí. Pamatuji si jak mě vyloženě bolely chodidla. Nakonec jsem vždycky skončil zírající ven z okna na hvězdy, na hýbající se větve. Pamatuji si, jak se mi noci zdály strašně krátký a dny nekonečně dlouhý. Úplná ztráta pojmu o čase. Hrozný stavy.

Ja so sa v takých stavoch radšej zavrel do izby nech ma nikto nevidí. A chodil a chodil... z rohu do rohu alebo dookola. Keď som si ľahol nohy som mal také nervózne, že mi doslova skakali po posteli. Chceli chodiť. Tak opäť hore z postele a chodiť a chodiť. Potom som si zvykol zobrať hodinky a stopovať ako dlho vydržím ležať. Snažil som sa vydržať aspoň 5 minút vždy. Po pár dňoch takého chodenia neskutočná bolesť chodidiel. Ale to chodenie bolo až keď odoznel ten fyzický absťak. Trasenie, trpnutie rúk, niekedy pichanie v rukách akoby ihlami, potenie, zima, bolesti všelijaké, depky, výčitky atd. A snaha piť. Čokoľvek nech sa mi aspoň na chvíľu uľaví. No proste des. Vždy keď som to nejakým zázrakom prežil(buď doma alebo v nemocnici) som si vravel, že už nikdy viac alkohol. Vždy mi to odhodlanie vydržalo len pár mesiacov. Tak recidíva a kolotoč sa opakoval. ao keby som bol nejaký masochista.
A teraz zrazu to ide. Tak ako som si to nejako prestavoval celé roky predtým. Tiež neviem, čo sa to v mojej hlave stalo. Niekedy večer sedím na balkone, cigaretka v ruke a rozmýšľam prečo to zrazu je tak ako to je. Nechápem, ale som rád.

S tým dňom a nocou to bolo aj u mňa. Celý deň som čakal na večer. Doslova sa na to tešil a nemohol sa dočkať. Stále som pozeral na hodiny kedy už bude tma.

Dřív jsem hrával na počítači strategie. Bavily mě třeba Railroad tycoon, Civilizace, Hearts of Iron, Capitalism. Bavilo mě vzít nějakou společnost ve sračkách a dotáhnout jí na vrchol.

Zažíval jsem pocity, kdy mi život připadal jako ta převzatá společnost v úpadku a vyloženě mě bavilo pozorovat jak se tělo zase vzberchává. Jak jsem zase se dával do kupy. Ale nesměly to být ty stavy, kdy jsem čekal, kdy zaklepe zubatá. To si pak pamatuju, když jsem byl po nějaký době vůbec schopnej sejít do kotelny, zatopit a udržet ten ohen chvíli při životě. Pamatuji si jak jsem z toho měl radost, že to zase dokážu. Zároveň jsem si, ale uvědomoval kam až jsem klesnul, že se to raduji z věcí které jsem uměl v deseti letech... Asi i to mi pomáhá, když si připomínám na ty špatný zážitky. O těch hezkých s alkoholem radši ani nepřemýšlím. Ikdyž pak v posledních letech asi žádný nebyly.

Ja na alkohol ako taký nenadávam. Som introvert a nie okolodvaciatky som zistil, že mi úžasným spôsobom rozviazuje jazyk. V hlave sa mi to odbrzdilo. Zrazu som bol taký ako niekto kto je ukecaný od prírody. Páčil sa mi ten pocit. Žiadne zábrany, čo povedať alebo nepovedať, aby som sa nestrápnil. Hlavne mi uľahčoval kontakt s dievčatami. Viem, že bez alkoholu by som si neužil nikdy to čo sním. Problém nastal, keď som si na ten pocit uvoľnenia zvykol a nevedel som si predstaviť, že by som ho dosiahol bez alkoholu. A bol som v tom. Pil so viac a viac a často. A teraz som tu a vypisujem svoje "múdrosti"

niekedy