Alkoholik

Držím ti palce...

Takže další den za sebou.

Včerejšek proběhl celkem v klidu. Cítil jsem se zas o něco líp. Odpoledne jsme byli u mých rodičů. Řešil se průser, že jsme slíbili přijet minulý týden, ale kvůlí hádce mezi mnou a ženou jsme tam nedorazili, načež já se jal se vylít, protože jak se naskytne problém "je třeba si vylít hlavu..." vylejval jsem si jí do středy. Poslední vylejvání proběhlo ve znamení strachu z absťáku a tím spojených stavů, takže jsem se rozhodl jako obvykle pro kvalitu a Jen krátký(4denní) format mozku. Tvrdý jsem nikdy nepil, byl jsem pivař, ale před rokem jsem přišel na to, že není z důvodu utajení praktické tahat do baráku každej den basu Budvaru... a pak je odvážet. Mám sousedku, kterou přezdívám Štasi. Ale, člověk nemusí bejt agent, aby neviděl, že kalim jako krava.

Zpět k návštěvě u rodičů. Samozřejmě ví, že se naliju, ale netuší kolik jsem schopnej do sebe toho nalejt. Samozřejmě jsem to dostal sežrat, že furt tvrdím jak makám, ale na baráku to není nikde vidět. Samozřejmě to nemůže být vidět, když investuji do fondu zkázy. Takže schrnuto spokojenost s tím, že je to vyřešený avšak po vyslechnutí té kritiky psychika opět o něco níž. Normálně bych oponoval, že kecaj blbosti, ale protože si před sebou ani před nikým nechci něco předstírat, sklopil jsem uši a v duchu si říkal, že jsem fakt debil.
Bude to běh na dlouhou trať to urovnávání vztahů s okolím.

Jinak spal jsem celkem dobře, ani jsem se tolik nepotil a ráno už jsem necejtil žádnej smrad z chlastu. Každé sprchování mi dělá líp a líp.

Rada pro ty co se dostávájí po tahu. Hodně medu a hodně kyselého zelí. Dělá to divy se zažíváním a dost to pročistí. Z medu fruktoza rovná hladinu cukru v krvi a v zelí je všechno co teď tělu chybí. Draslík, béčka, horčík + spousta dobrého pro tělo.

Dneska mám nějaké zařizování. Oči mám celkem dobré, takže můžu zařadit na slušňáka a konat...

Hezký den všem

včelař: Mám sousedku, kterou přezdívám Štasi. Ale, člověk nemusí bejt agent, aby neviděl, že kalim jako krava. Dobrá hláška, to mě pobavilo. Napsala jsem ti do vedlejšího tématu.

pro Vítka: určitě tě nikdo za nic neodsuzuje. Já osobně ani moc nesouhlasím s Dee - pro alkoholika je každý den, kdy dokáže žít jako NORMÁLNÍ člověk, vítězstvím v tom svém hnusném celoživotním boji. Abstinenti mívají právě spíš problém s tím, že tohle časem už nikdo neocení, že to jejich blízcí berou jako samozřejmost. Ale pro toho alkoholika to vůbec není samozřejmost!!!
Antabus ještě po roce - proč ne? Kamarád ho bral pět let. Všechno, co pomůže je dobré. A psychlolog + psychiatr jako doléčování klidně do konce života. Mám mnoho známých, kteří dojeli právě na to, že se vykašlali na jakékoli doléčování.

Zdravím všechny,
Přečetl jsem jedním dechem asi polovinu tohoto fóra a nedá mi to nepřispět. Celé už to dnes nedorazím, bude potřeba nakrmit baterku.
Můj příběh je samozřejmě obdobný, jako ty ostatní. S vyšší konzumací alkoholu jsem začal poměrně v mladém věku, asi hlavně proto, že jsem byl poměrně nesmělý a stydlivý. No a s tím alkoholem šlo spousta věcí nějak líp. No a protože jsem nevážil ani 70 kilo, moc jsem toho nevydržel a za chvilku mi opíjení se přišlo celkem normální
Celý můj dospělý život se závislostí bojuji. Někdy úspěšněji, někdy méně. Nejsem typ člověka, který by pil v kuse. Pojem kvartální alkoholik je pro můj případ asi přesnější. Dnes jsem překročil už 40 let a stále jsem se nedostal do konečného stádia, to jest do úplné abstinence. Na stranu druhou nedá se říct, že bych nedosáhl nějakých pokroků. Samozřejmě ten nejzásadnější byl ten, že jsem zavrhl myšlenku možnosti naučit se pít nějak kontrolovaně. To je asi první věc, kterou si alkoholik musí přiznat. Že to nejde. Mám za sebou i částečně úspěšnou ambulantní léčbu, ale musím sám za sebe říct, že její největší přínos pro mě spočíval v antidepresivech, která jsem tehdy užíval. Špatně se to vysvětluje, ale mě tenkrát nějak začalo bavit pozorovat účinky, které to na mě mělo, a celkem mi to v mnoha případech později pomohlo.
Mám rodinu, vcelku dobrou práci a výpadky naštěstí nejsou tak časté, aby byly pro mé okolí úplně nepřijatelné. Díky tomu, že (samozřejmě ve chvílích abstinence) docela sportuji, troufám si říct, že moje fyzická kondice není nijak tragická. Nemám naštěstí ani vážnější problémy zdravotní. Asi i to mi pomáhá se z občasných několikadenních výpadku poměrně rychle vyhrabat, z deliriem zatím zkušenosti nemám, díkybohu.
Proboha, když to teď po sobě čtu, tak mám pocit, že si nemám vlastně proč stěžovat. Ale ano, mám. To že zatím nepociťuji větší fyzické problémy a držím závislost v nějaké trochu únosné rovině neznamená, že je to v pořádku. Vůbec to není v pořádku a vtip je v tom, že vlastně vůbec pít nechci. Když nepiju, je mi líp. No a pak třeba po měsíci či dvou jedna slabá chvilka a blbě se pak brzdí. Ten náš mozek je opravdu potvora, kolikrát jsme si každý řekl UŽ NIKDY a po nějaké chvilce zase zapomeneme.
Rozhodnut nepít definitivně jsem už nějakou dobu a pracuji na tom. Spoustu lákadel a spouštěčů se mi odbourat už povedlo. Pevně doufám, že se povedou i ty ostatní a všem díky za příspěvky do diskuzí. Škoda že jsem toto fórum neobjevil už dřív - zní to sice hrozně sobecky, ale člověku to fakt nějak pomáhá, když ví, že v tom není sám...

Uf, dočetl jsem toto vlákno a musím říct, že informací je hodně. Pokusím se je vstřebat, věřím že mi pomohou.

Chtěl bych jen poprosit, zda se mi může někdo pokusit popsat, jak vlastně funguje ono "bažení". Hodně se o něm mluví a já předpokládal, že je mi jasné, co to je. Nyní si přestávám být jist...
U mě osobně vlastně chuť na alkohol jako taková chybí, první sklenička mi vlastně ani nechutná. K flašce mě občas dožene pocit neklidu, neschopnost se soustředit, nervozita, a to vše vždy jen když jsem sám. Ve společnosti tyto problémy nemám nikdy. Přijde Vám to běžné nebo za tím mám hledat ještě další psychickou komplikaci?

Díky

Znám to, přesně toto jsem zažil. Jediné řešení je léčebna, sám to nedáš. Obtelefonuj léčebny, bez psychiatra se tam nedostaneš, ale každá léčebna psychiatra má. Zmobilizuj se a veškerou energii směřuj k tomu aby ses tam dostal, na práci se vykašli, o tu stejně přijdeš jestli nepřestaneš chlastat. V podstatě pokud nepřestaneš chlastat přijdeš o všechno a nakonec umřeš. A nebude to dlouho trvat.

Nu, velmi jednoznačné, díky za názor.

Zaznamenal jsem, že se tu víceméně vyskytují 2 skupiny lidí - s tímto názorem a názorem opačným.

Já chápu, že v jisté fázi je to nutnost. Ale stejně tak věřím, že jistá šance zvládnout to sám je. Jsem asi v trochu jiné pozici než většina. Právě o tu práci a o rodinu mi jde. Ve stávající práci jsem už 10 let a několik lidí včetně majitele o mém problému ví. Nedělám si absolutně iluze, určitě i další tuší. I přesto se mi povedlo dosáhnout zde určité slušné pozice a mé občasné výpadky se snažím firmě kompenzovat zvýšeným nasazením, uznávám princip má dáti-dal. Já se akutně ztráty zaměstnání nebojím a koneckonců - díky dobré práci mám i slušné příjmy, proto se mi nejedná ani o finanční krizi. Ne že by mě ty zbytečně vyhozené prachy za chlast neštvaly, ale rodinu tím neohrožuju. Ale stejně se mi to nelíbí a chci s tím bojovat. Dělám to koneckonců už dlouhodobě a alespoň se za těch posledních 10 let má situace nezhoršuje.
Asi to mnoho lidí nebude schopno brát moc vážně, ale celkem věřím, že pro mě nastala vhodná doba. Ne proto, že bych měl pocit, že se změnily pravidla vesmíru nebo něco podobného. Ale není to ani to, co si každý říká vždy, když je v pohodě. Je to o tom, že prostě stárnu, mění se mé hodnoty, mění se struktura mých známých atd. a s tím i má jakási pokora, která je k tomuto všemu určitě potřeba. Najednou vidím, že to není jen o silné vůli, ale že ta pokora je snad i důležitější...
No a poslední - má dcera roste, začíná být zvídavější a já vidím, že bych jí navždy od tohoto problému izolovat nedokázal. Už jí vysvětlení, že se táta musel 2 dny zdržet v práci, stačit nebude. A to, aby se za mě styděla vlastní dcera, prostě nedopustím. Já si na celém světě už silnější motivaci představit neumím...
A ano, možná se nepovede, potom bude muset nastoupit řešení léčebny. A jen pro úplnost - i s touto možností trochu počítám. Pro případ potřeby už přes půl roku aktivně opakuji angličtinu, se kterou jsem kapku zakrněl. Při hledání eventuální nové práci ji budu potřebovat, dnes to bez ní v IT moc nejde. Sice doufám, že k tomu nedojde, ale ona se občas hodí i na dovolené, tak to rozhodně není promrhaný čas

Jo a taky bych se rád omluvil za svůj (slovy Stephena Kinga) "literární průjem" Opravdu lituji, že jsem takovéto fórum nenašel už dřív. Úžasně to pomáhá třídit myšlenky.

Jasně, dvě skupiny lidí.....ti co už byli v léčebně a ti co teprve budou. Ti co nebyli budou propagovat samolèčbu až do svého odchodu do léčebny....nebo na onen svět. Čest výjimkám....ale toho bych se nechytal..

A ještě bych ràd dodal, že ač se cítíš sebejistě, stojíš na okraji srázu.....stačí málo a ztratíš rovnováhu. Tyhle tvoje velice racionální úvahy už nejsou tvoje....to je alkohol....to on ti říká, že to máš ve své moci.....nemãš