Alkoholik

No dobře, zase neodolám...
Včelaři, mluvíš mi z duše. Nejsem tak daleko jako ty, já zatím "držím" od půlky prosince. Ale je to přesně o tom - měl jsem potřebu se napít, a neudělal jsem to. A pak následoval boj s mozkem - přehodnocení situace, ono tzv. "pochválit se". Ono to zní jednoduše, ale není!!!
Teď začíná jaro, takže aspoň pro mě je to jednodušší - vytáhl jsem ze sklepa kolo, koloběžku, brusle. Už jsme stihli s dcerou 2 pochody - 15 a 18. Není čas
Ale to co tady neustále opakuje Dee, to já beru jako fakt. Je to opravdu stav mysli. Nepřipustit pochybnost...
Zahrádky se otevírají, ale... Včera jsme byli na pochodu těch 18, a přišli jsme ke kontrole. Asi 20 lidí tam cucalo lahváče a tvářili se strašně spokojeně. Můžu vám říct, že ta višňová zmzlina, co tam prodávali, byla luxusní A o tom to je....

Přesně, mám to takhle s manželem, všude si dá pivo, někdy se s ním pak pere a chce ode mne ochutnat moje nealko dobrůtky. Např. americkou limču, pravej čínskej čaj, vídeňskou kávu atd. Já jim to pivo nezávidím, oni si myslej, že jo, ale vlastně si nic jinýho dát neuměj, aspoň většina. Přiznám se, že když jsem měla chuť, dala jsem si pito.

Zkrátka nechci říct, že to Láďa s tím jedním pivem podělal. Já počítal od napití ale vždycky od začátku a vesměs do půl roku jsem se rozpil. Čas ukáže a nebezpečí vidím v té životní situaci, zůstal doma sám a tohle není dobré. Jako bída z lidí lotry činí, tak samota dělá z lidí blázny- třeba u mně, že... Každý jsme jiní a každý se s tím jinak vyrovnáváme, třeba si zvykne na ten stereotyp a třeba taky ne, vzpomínal deprese a ty se můžou bez léčby prohloubit a nemá zas tolik moc let, aby si nemohl najít něco co ho naplňuje a vybarvit trochu to šedo...

Pert souhlas,
přesně tak, každý jsem jiný a od toho se odvíjí vše.
Za sebe můžu zase říct, že mi samota vyhovuje, nejsem společenská. Hodně lidí si v době mého pití myslelo jak jsem společenská...a já se vlastně tím pitím k tomu i nutila abych byla....
V součastnosti se už nepřemáhám k tomu někam jít a nepomáhám si alkoholem a když jdu tak dle ostatních i brzo odejdu, když už teda je nějaká ta akce, kde jdu třeba protože toho člověka si vážím a mám ho ráda, tak mu chci třeba popřát. Jinak by nikdo nedohadl, že jsem spíše solistka, ale to i bez toho dřívějšího chlastu nesedím v koutě,na tom se zase tak moc nic nezměnilo, ale už se k tomu nepřemáhám a odejdu kdy chci já. Dokážu už říct ne, to jsem neuměla a to se netýká jen chlastu, s chlastem jsem to nedokázala.
Pak jsem chlastala i doma sama a to mi pak nejvíce vyhovovalo.....dokrmování a pak akce.
Momentálně jsem spokojená, ale nejsem na sebe pyšná, jak už jsem psala mám to na sobě xkrát ověřeno, že pýchá předchází u mně pád.
Určitě nejsem zatím ve fázi a asi nikdy nebudu,nevím, že bych si riskla pivo a i to je to individuální.Taky jsem někde na začátku cesty a vím jak by to dopadlo. Když jsem zkoušela při mých xx pokusů přestat, kdy jsem to zkusila to jedno, asi i brzo,co já vím a zase jsem padala ještě do větší hlubiny, ale to je zase individuální.
Alkohol mi nesedí, neumím to, nejde to.
Jak už jsem psala je rozdíl zkusit po dloué době abstinenci si dát jedno pivo někde u jídla, srovnat myšlenky a odejít, ale je rozdíl si zkusit dát to jedno pivo na oslavě, kde je rozjetá akce... ale to je zase otázka, co je ta dlouhá doba?Je to ten stav mysle a já to podle toho poznám, že tomu tak je?Dokážu to rozpoznat,nebo to raději nechám být?
Já ho, to pomyslné "jedno" nedoporučuji, ale to zase vycházím z vlastních zkušeností a opět se vracím k tomu, co napsal Pert, každý je individuální. Všeobecně se to samozřejmě a logicky raději plošně nedoporučuje a to je moje cesta.

Ladislave,
píšeš zůstal jsem bez přátel a dětí....
Je to pro tebe těžké, možná si od abstinence očekával více a to třeba i více změn k pozitivu ve vtazích. Nevěš hlavu, lehké to není, pochopit to nemůžu, nezažila jsem to a kdo to nezažil nepochopí, že?
Nicméně vcítit se můžu a ber to tak, že není všem dnům konec. Kolikrát se mi stalo, že jsem myslela, že se něco už mém v životě nezlepší a pak se otevřela časem jiná cesta, nebo se to urovná, vše časem. Pořád to chce čas, nepolevovat, dát dětem najevo, že jseš pro ně zde a nedeptat se tím, když ti hned nepadnou kolem krku.
Chtěla jsem Tě aspon povzbudit, protože ta věta , že si zůstal bez přátel a dětí mi přišla smutná.
Drž se, vše může být časem jinak.

Ladislav:...děti i přes snahu a abstinenci o mě již stejně nestojí...

Tak Láďo nezůstavej pasivní a zachraň co se dá. Když jsou děti menší tak nemusíte spolu žít, stačí návštěvy a nějak hodnotně vyplnit čas, já nevím, jeďte do ZOO, jiné aktivity, kup jim hru- vlastně nemáš peníze, ale nejsi na tom tak zle, abys tahal dvoukoláč se šrotem a pak bys dělal konkurenci čmoudům a dostal třeba na budku , kterou si zahraješ s nima, při hře roztajou ledy a děti se pak na Tebe budou těšit, zjisti co je zajímá a co baví, popovídej s nima o škole, kamarádech, zasměj se s nima, to známý říkával- jak se člověk už nedokáže zasmát je konec! Sám sem dostal balík starých časáků a při Dikobrazu ze sedmdesátých let jsem se smál až brečel...

Prostě ať Tě nemají za tátu jen jako toho co jen tak stojí okolo, hledí a žádná sranda, žádný vztah, ať mají pěkné vzpomínky a po letech nevyčtou jen ty špatné věci...

Jak děti rostou, zachraňuje se těžko, zamysli se nad tím a časem to může být lepší, ale udělals za tu dobu pro ten Váš vztah všecko? Uvolni se s nima, to půjde...

Stopka,

děkuji a cítím silnou podporu z tvé strany, jsi zlatíčko. To co jsem napsal o vztazích a dětech je smutné, ale já osobně se hned tak nehroutím a tak tomu nechávám volný průběh. Stejné je to i s tím, že jsem si dal, tu zde mnohokrát zmiňovanou Plzeň. On Dee to píše přesně tak jak nás to učili i v blázinci … abstinence = stav mysli. Nechci si hrát na vítěze nebo borečka, ani v žádném případě nenabádám nikoho dělat pokusy s alkoholem ! Třeba jak píše Petr v tom do půl roku budu lítat, ale to bych nerad.
PS: prostě jsem to riskl 

Péťo,

abys věděl, moc rád čtu i tvé příspěvky zde na fóru a myslím, že jsou pro mnohé i poučné. Co se týká mě a vztahů s dětmi, ono to zní a je to ve skutečnosti – smutné. Škoda, že se neznáme osobně. Totiž, to že jsem se o jednoho syna po rozvodu od roku 97 staral ve střídavé péči do jeho 18let, zatímco jeho maminka a má první EX, mě co dva roky tahala po soudech ohledně zvýšení výživného, majetku atd. a konec nastal až v jeho 22letech, kdy ukončil studium, na které mimochodem nikdy neměl buňky (studoval jen na pokyn maminky, aby mě mohly vysávat), tak tento syn mi řekl do očí v 18letech „ hele tati, asi takhle, nezlob se, že se mi k tobě nechce, mám své kamarády, holky a rodinu.“ = co bys k tomu dodal ? Já k tomu dodávám toto: Jelikož byl tak vychován, a jeho matka paní ředitelka banky, která nikdy neměla finanční problém s 2x větším průměrným čistým platem nežli já a přesto jí nedělalo problém mě ničit, tak si prostě myslím, že až ten mladý pán, dnes už již také otec a plátce výživného bude o mou společnost stát, tak ví kde bydlím. Ovšem nevím, zda spolu budeme hrát člobrdo .
No, u druhého mnohem mladšího synka 9let, tak zde jsem začal po odvykačce myslím dobře a co 3 měsíce si pro něho dle možností těch 150 km tam dojel a v neděli navrátil. Ovšem, čekal jsem i zájem z jeho strany, tím mám namysli třeba občasný telefon, skype … nebo podobně. Bohužel nic, a tak jsem to od nového roku pozastavil, do doby než se sám ozve. Narovinu, je a není to i o penězích. Jsem v insolvenci a víkend o 600km autem + dárek a další, rád dám, ale očekávám i jeho snahu.
Péťo, a teď ty pozitiva … je pravdou, že mám období depresí – celkem silných, ale kdo je nemá. To, že jsem sám je špatné, ale ne na umření, nebo start do restaurace Celkem se s životem rvu dobře a mám v plánu tak činit i do budoucna. I když nejsem koníčkový tip, tak rozhodně doma na zadku stále sedět nemíním, viz velikonoce a plán na léto. Ale asi by to nějakou hodnou paní, podobnou Stopce chtělo, to ano. Bohužel jsem již zapomněl jak se seznámit. Jo starší člověk 

PS: stejně si tak trošku myslím, že ten, kdo nebyl u lékaře pro diagnosu o tom jestli je nebo není závislí, nemusí o sobě hnedle psát jako o závislém.

Tak snad jsem nikoho neurazil

Ladislav

Tak už mám víc jasno, díky Někteří tady dělají předčasné závěry a bývají trochu netaktní, ale důležité je větší poznání všech okolností. Někdy ten smutek z Tvých příspěvků cítím, ale je to psaní, ne osobní kontakt, takže to hodně mate. Mívám taky občas splín a vyrovnávám se s tím po svém, na netu je takový test na depky, dává to hned skoro každý psychiatr, když tak pohledej a zkus si ho popravdě udělat a uvidíš.

Co se vztahů týče já si to lakuju moc narůžovo, namlouvám si něco co ve skutečnosti vypadá jinak, s hodně věcma jsem se vyrovnal, ale ještě mně něco chybí dořešit...

A ty vzdálenosti, to znám, já odešel dál, ostatní ještě dál a někdo zůstal, ale třeba táta umíral dlouho 136 km daleko a každý týden jsem za ním jezdil, pravda peníze problém nebyly, měl jsem ho rád narozdíl od dědka, který všem jenom ubližoval...

Synkovi devět, ty děti jsou nejlepší tak do těch deseti, jedenácti... škoda je to. Já nevím jak v dnešní době takové děti ovládají moderní technologie, tak asi že dobře, mobily, vládnou PC, ale asi taky záleží jak u koho a jak mu to matka dovolí, co sem slyšel od známé vnuk má osm a moc si sám na netu neumí a s telefováním je to taky takové, má zakázano zbytečně telefonovat, sms ještě nezvládne... tak nevím jak ten Tvůj, nechávat to zavolání na něm a jestli to mamka nezakázala, to je těžké, ale čas letí, máš půlku dubna, větší šance máš o prázdninách než nechat kluka někde na táboře nebo u babičky...

Mám dceru, nechce se mně o tom moc psát, ale dětství jsem jí udělal pěkné, problém byl až v jejích čtrnácti, to se začla hodně měnit a mně to nesedlo, přestali jsme si rozumět a v jejich patnácti pak rozvod a pak po dvaceti se to začlo různě měnit...

Neurazils určitě nikoho a třeba má Stopka ségru

Zdar a sílu.

Perte, jen na okraj k té netaktnosti......můžu mít pochopení pro lidské osudy, ale alkoholikům lítost škodí, to je jed....všichni si za to můžeme sami, i kdyby to tak nebylo....to je zàsada.....chápu, že je to těžké.....

Dee máš pravdu a většinou s Tebou souhlasím, ale zdá se mi, že to možná občas trošičku přeženeš a sleduj pak ty reakce... Trochu mi připadá, že když Liba zmizela tak si ji nahradil a aspoň hned Tvá první věta není- běž na AA...