Alkoholik

Lenka napsal:
Jak je to s fyzickou a psych.závislostí nám asi nejlépe vysvětlí Kira,já teda díky ní pochopila dosti věcí,které mi dlouho nebyly jasné.

Lenka dakujem za prejavenu doveru a velmi ma tesi, ze moje prispevky ti pomohli niektore veci pochopit. Aspon viem, ze to moje vypisovanie ma aj nejaky zmysel
Co sa tyka tej zavislosti. Tak myslim si, ze je vseobecne zname, za zavislost na alkohole si vytvarame tak fyzicku ako aj psychicku.

Citujem z wikipedie

"Alkoholovú závislosť je ťažšie vyliečiť a je značne škodlivejšia než závislosť na väčšine iných návykových látok. Fyzické symptómy pri abstinencii od alkoholu vyzerajú podobne ako symptómy abstinencie od heroínu"
Samozrejme je tu zavislost aj psychicka a tej sa zbavujeme ovela ťažšie ako fyzickej.

A co sa tyka teba Renci a tvojej flasky. Tak co k tomu dodat? Ja som si aj myslela, ze v najblizsej dobe sa to stane, teba to velmi lakalo zas to vyskusat, chcela si vediet ake ucinky to na teba bude mat po 8 rokoch abstinencie a ono jedine praktickym pokusom sa to dalo overit Myslim si, ze sa ani velmi nevymykas z toho, co sa dialo u druhych ludi, potom co sa napili po dlhsej abstinencii. Citala som dost pribehov a vacsina to opisovala tak ako ty. Ze nic im to nedalo a nechapali, co vlastne na tom alkohole v minulosti mali. Len problem bol v tom, ze oni v tych pokusoch pokracovali a za niekolko emsiacov sa rozpili a dostali sa este do tazsieho stadia azavisloti nez mali predtym. Ale ty si toto velmi dobre uvedomujes a preto si myslim, ze ti toto nehrozi a ze nebdues pokracovat v experimentoch. Mala si len potrebu to skusit a myslim si, ze teraz budes mat ten svoj klud na dusi a budes s cistou hlavou pokracovat dalej

Líbo, včera jsem se setkala s jednou slečnou, která tady kdysi hledala pomoc, poslechla mně, šla na AA, nyní už má po promoci, buduje úspěšně kariéru, žije krásně, a to je pro mně důležité.Střízlivá.Ona tvrdí, že jsem jí pomohla já, já si myslím, že to byli áčka.A tvé starosti, kolik beru za reklamu AA jsou opravdu veselé, nevíš nic.Radši se usměj, neřeš to, co nechápeš, trápíš se jen sama sebe.

Ahoj Kiro,i ostatní. Ano,brala jsem to jako jasnou věc,že závislost se rozvíjí obojí,v různé míře dle toho,jak dlouho jsme pili,co a kolik,jaké máme dispozice atd. Taky jsem četla pár příběhů "recidivistů, co se napili po delší době a ano,byli zprvu účinkem zklamaní a pokračovali v pokusech.Já taky,i když jsem se napila třeba po 4měsících,jsem byla zklamaná,nechutnalo mi to,ale jelikož už jsem byla na sebe naštvaná,otrávená,přepila jsem to a byl z toho 3denní tah,pak zase přežít absťák a další dlouhá doba nepití.Tímhle způsobem jsem pila minulý rok,protože jsem to chtěla razantně omezit.Ted se pokusím už znovu nezačít,nestojí to za to.Člověk nejen musí přežít absťák,ale zase se dát psych.dopořádku,což mi docela trvalo. Jinak,mě je taky 40let,taky jsem pila od mládí,taky mě nebaví mírná připitost,buď pořádně,nebo raděj vůbec Dny s pitím byly čím dál příšernější, dny bez pití jsou čím dál přitažlivější, mě bližší, jak píše i Renata, už jsem na ten stav více zvyklá a myslím, že to půjde Mějte se!

Važení,
po zralém uvážení, jsem se rozhodl, že nebu toto fórum ani navštěvovat ani sem přispívat. Po více než šesti letech potřebuji svoje obsese nasměřovat produktivnějším směrem.
Pro mě platí stejně, že budu pít dál. Nehledám cestu v trvalé abstinenci ani se nehodlám uchlastat. Prostě budu žít, s chlastem i bez.
Pitvaní témat, která nemají řešení, vracejí se cyklech, atd nemá smysl.
Přeji hodně zdaru ať už ve střízlivosti nebo pod vlivem, pokud někdo bude mít zájem můžete napsat: petr.nyvlt(at)wo.cz místo (at) pište @.
Petr

Jojo, euforie mě taky bavila,to ano.V prvních fázích mé alkokariéry přicházely krásné stavy poměrně brzy a trvaly slušně dlouhou dobu. Vše bylo intenzivnější,zajímavější,hlubší,prostě svět i člověk sám si připadal lepší,hodnotnější.Byly to všechno sice jen iluze,klamy,prostě pohled člověka pod vlivem.Tenkrát mě nejvíc přitahovalo lehce nabyté sebevědomí,uvolněnost,výřečnost,vše co by měl člověk v sobě najít sám jiným způsobem,než tímhle snadným,nepravým.Ale tak,bylo to mládí a je potřeba si něco odžít,projít,a vyzrát.Teď v posl.letech už trvalo delší dobu,než jsem zaregistrovala při pití nějaký pěkný stav a ten netrval dlouho.Měla jsem už docela často psych.problémy a když jsem se napila,prostě jsem se jen cítila pár hodin líp.Pak jsem pila dál už jen proto,že jakmile skončím,bude mi velmi zle i tělesně.Někdy prostě skončit nešlo,protože mi bylo jasné,že bez napití nebudu schopná normálně fungovat.Bylo nutné mít k dispozici aspoň den jen na zvracení atd.Překonat první noc byl očistec,třesy,mdloby,nespavost,bolest svalů,no už to byly neskutečné daně za to nic.Už mi alkohol nedával to,co tenkrát kdysi.Teď už sebevědomí,radost,hodnoty---to vše už jen bral.Teď jsem zjistila,že při delších obdobích nepití se můj psych stav sám výrazně zlepšuje,že možná mé psych.problémy byly jen následek pití.To mi dělá radost.Pokud se napiju,vždy mě to hodí zase zpět,mám zas týden depresi atd.Pro mě nemá smysl uvažovat,zda by šlo pít mírně,mě to nechutná,to nepotřebuji.Vlastně nevím,proč jsem se ještě párkrát zkusila napít.Asi to taky bylo určité potvrzení Ted,na stará kolena už chci mít vše opravdové. Jak jsem někde četla--Střízlivost Ti dá vše,co alkohol jen slibuje A já teď fakt tu hloubku,intenzitu a hodnotu života skutečně začínám vnímat.Jen člověk musí mít odvahu,víru.Alkohol je opravdu útěk,nedůvěra.

Mě na pití nejvíc schází ta společnost...mám vlastně spoustu kámošů a kámošek v hospodách..asi 3 hospody který jsem vždy obešel a všude 4 hodky pokecal..Pak přišel ráno a zbudil se večer v prdeli...Nikdy jsem nepil doma, snad jen šampus na Silvestra nebo pivo, když jsem vyrážel do hospody ráno tak jsem do sebe jedno nalil, aby mi už bylo líp...je to děs no...

Nejhorší je to, že když člověk přijde o všechno, tak by měl mít naopak důvod pochopit, že to způsobil chlast...jenže já mívám naopak myšlenky, že když je něco kvuli chlastu v prdeli, je to v prdeli a musí se pít aby se na to nemuselo myslet..šílený