Alkoholik

Ty vlastně čekáš uznání hlavně za to, že nepiješ.Oni to nechápou, co to pro tebe znamená, je to normální.Makáš jako černá, snažíš se dohnat zameškané, snažíš se zalíbit a doufáš , chceš obdiv, díky.....nejde to.Každý si lehce zvykne na vše, co uděláš.Také jsi ještě přecitlivělá, pozor, mozek už ti radí, abys šáhla po lahvi.Musíš se ještě hodně učit žít obyčejně, ale zvládneš to.Cpi se vitamínama, uzdrav si, jdi cvičit, zaměř se na sebe, potěš se něčím, pochval se sama.Nám na tobě jistě záleží, nech rodinu, ať si zvykne na střízlivou mámu, pak řeš.

Anna a hlavne musis byt trochu aj egoista. To je sice pekne, ze sa mas rada preto, ze by si sa kvoli druhym aj rozdala, ale na druhej strane, ta to psychicky nici. Nevidis odozvu a pochvalu. Asi su zvyknuti, ze vsetko robis ty a nepride im to nic nezvycajne. Tak ak chces pochvalu, musis to spravit tak, aby vsetko to co robis, nebolo pre ostatnych samozrejmost a potom si ta zacnu vazit a aj chvalit ta.
Ty si teraz prekonala dost zavazny abstak a pila si uz naozaj moc. Pre tvoje telo to musi byt riadna zaberacka. Dopraj mu trochu kludu a regeneracie. Tvojim jedinym hobbym by nemala byt praca. Sadni si k dobrej knihe, zajdi si do mesta na kavicku a pod. Nech sa trochu stara aj priatel. Zacni sa rozmaznavat a vazit si sama seba, lebo inak sa budes trapit a budes frustrovana a alkohol bude mat o moc vacsiu sancu zas nad tebou vyhrat.

Teraz som si precitala este raz, co si pisala a ty si velmi zavisla na spravani ostatnych. To nie je dobre. V tom je nebezpecenstvo, ze ked sa ostatni k tebe nebudu spravat tak ako si to ty predstavujes, tak budes sklamana a smutna a to je len krok k opatovnemu napitiu sa.
Musis byt zavisla hlavne sama na sebe, chval sa od rana do vecera, rozmaznavaj sa.. Ty si jedina, koho spravanie mozes ovplvynit. Ostatnych nemozes donutit, aby sa spravali tak ako chces ty.
Ked som pila a potom obcas skusala abstinovat, tak stacilo, aby ma napr. vytocil priatel a hned ma to zas tahalo k alkoholu.
Ked som sa skoro pred rokom rozhodla k abstinencii, tak sa nieco zmenilo aj vo mne. Povedala som si, ze ho milujem, ale kvoli nikomu na svete sa neupijem a ze ak to nepojde s nim, tak to pojde bez neho. A odrazu mi nevadili jeho obcasne sproste reci, nic mi nevadilo..Isla som si za svojim a bola som na seba pysna a hlavne stastna. Moje stastie uz nebolo zavisle na spravani inych, ale na mojom spravani.
A moja reakcia priniesla protireakciu. Odrazu sa zacal menit aj on, zacal si ma viac vazit, viac vsimat a teraz je to medzi nami super.
Ale Anna ono to tiez nebolo za tyzden, trvalo to mesiace, islo to nejak postupne. Aj on si musel zvyknut na moje nove ja a na moju novonadobnutu sebauctu..Takze makaj na sebe, maj sa rada. Pis sem a my ta chvalit budeme a uvidis, ze casom sa aj postoj tvojich blizkych k tebe zacne menit. Nemozes chciet vsetko hned..

Napsaly jste to všechny Aničce moc dobře. Měla jsem taky podobné pocity jako ona. Mám 3malé děti a bývám s nimi sama do večera téměř každý den. Taky mě při abstinenci na začátku strašně trápilo, že necítím žádné ocenění,pochvalu. Je potřeba naučit se potěšit se sama, dělat,co nás baví a říct si o svůj čas,kdy se budete věnovat jen sobě.Naučit se mít se ráda,přesně tak. A úplně souhlasím,chce to čas. Nepřetěžovat se,nepřepínat. Ale taky jsem si na začátku říkala,raději,ať mě najdou vyřízenou, odpadlou,ale nikdy už ne opilou. Po čase se to upravilo,začala jsem víc dělat to,co chci já, nesnažila se už o uznání.Pak si člověk začne sebe vážit a situace a vztahy se změní k jeho dobru.

Kiro,napsala jste to přesně a výstižně,úplně souhlasím,jako dosud se vším,co napíšete Můj vztah s manželem se změnil taky stejným způsobem,který popisujete. Nemám s dětmi moc čas psát, tak jsem ráda,že od vás vždy čtu to,co bych sama napsala,kdybych to uměla tak vyjádřit. Hodně štěstí všem

Ano máte všechny pravdu.zkusím dávat čas taky sama sobě,jen nevím jak to půjde,přítel jezdí domů až navečer a když si na něco stěžuju,oponuje tím,že on taky v práci maká a je unavený,jenže už nevidí to,že přijede z práce,sedne k počítači a hotovo.já do osmi hodin si ani nesednu,víkend nevíkend

Dobré ránko,tak i má abstinence úspěšně pokračuje.Nakoupila jsem si bylinné čaje a v lékárně vitamíny at to zhnuntované tělo dám trošku dohromady.Mohu říct,že se cítim moc dobře.A ještě,když je venku tak krásně je člověku lépe dvojnásob.Tak Vám přeji všem pěkný den a abstinenci zdar.

No vidíš, už je dobře, jen vydržet.

8.den.je mi hrozně jak jsem nemocná,ale aspoň všechno svádím na nemoc .jinak,jelikož s přítelem neumíme moc řešit,jelikož když řeknu něco špatného urazí se,tak než přijel z práce,vše jsem mu napsala.a hle,přijel,pomohl,ohřál párky jelikož jsem rezignovala že prostě nevařím,dal dítě spát,poslal mě na cigáro,napustil vanu,zapálil svíčky,dal mi do koupelny rádio a at lehnu a odpočívám a relaxuju,mě normálně tekly slzy)))

anna napsal:
[quote]Hlásím 7.den bez pití.samo o sobě je mi mnohem líp,ale jak jsem prozřela,nějak si víc vše uvědomuji.včera už jsem brečela.až teď jasně vidím,že mě doma berou jen jako služku,od rána do večera makám,vařím,uklízím,peru,starám se o malou,pracuju na zahradě do úmoru,včera jsem malé ještě stloukla pískoviště,dělám vše pro to,aby se všichni měli dobře.navečer padám na hubu,ale to je vše samozřejmost.nikdo nepřijde,nepochválí,neřekne nic hezkého,neobejme,přijde mi že i to,že týden nepiju ani nikoho nezajímá.navíc se mi vrátil zánět průdušek,který jsem měla před třemi týdny,ale taky to nikoho nebere.nepotřebuješ si lehnout?nejsi unavená?nechceš pomoct?nic.asi když jsem pila tak jsem si to neuvědomovala,ale teď to vidím,přijdu si jak robot který všechno udělá a nikoho nezajímá.[
Anno,
já to má opačně , ale výsledek je stejný. Jsem z toho taky někdy zoufalá a právě v těch chvílích jsem to zaháněla chlastem, abych na to tak nemyslela.
Mám pocit, že nic nedělám. Jsem dlouho doma. Mateřská delší, druhé dítě bylo často nemocné, takže pobyty s ním často po špitálech.A po mateřské ne a ne najít práci. Všude xxxx uchazečů a pořád odmítnutí. Manžel mně pořád chválí za běžné věci a at si to tak neberu, že se starám o rodinu, chod domácnosti a on je naopak v práci a živí nás. Je rád, že abstinuji, podporuje mně, chválí , ale...Jenomže já mám výčitky, že je vše na něm. Že dělám málo, že nemůžu najít práci abych i jinak přispěla do domácnosti. On mi oponuje, že jsem skvělá a že nás krásně uživý.
Takže on mně chválí a povzbuzuje a já stejně mám pocit, že je toho právě na něho přílíš. A ten pocit mně deptá, hledám práci pořád dokola, jenomže ne a ne se uplatnit na trhu práce. Pak se obvinuji, propadám depce, že dělám málo a v těch chvílích mám krůček ke CHLASTU.
Snažím se, ale už brát věci tak jaké jsou.
Jednou týdně si zajdu ke kadeřnici, jak psala Kira pak to kafíčko ve městě a už to nelámu na silu. Zatím to jde...
Nečekej pochvalu, pochval ty manžela, že se o Vás stará finančně, třeba se dočkáš zpětné reakce.
Já mám jedno osvědčené pravidlo, co chlap potřebuje aby si všiml , že má doma co chce.
Když přijde z práce, tak cca30minut na něj nemluvit , aby se aklimatizoval. Pak dobré jídlo, usmáta a upravená žena a taky to přitulení.... Každý to sice má jinak, ale toto u nás funguje. Skoro jsem si to chlastem já sama posr...la