Alkoholik

Liba má pravdu, pokud tě má ráda, bude tě pozorovat. Vy alkoholici prostě jednáte až máte opravdu nůž na krku. Tvoje přítelkyně prostě jen udělala to, co se tady radí - žádné plané vyhrůžky, odejít a hotovo!! Vše záleží jen na tom, jak silné je tvoje odhodlání skoncovat s pitím.

Tak to chci být o rok starší,ale máš pravdu.Záleží to na ní.Ale bylo by to snaží vědět,že tady někdo je.

Manželka ještě neodešla,dokonce prohodíme i pár slov,bohužel jen ne o těch důležitých.Nůž na krku mám a pokud dostanu šanci,tak už opravdu poslední a pro to udělám vše.

Ona už ti nevěří a já ji chápu. Ani nevím, komu vlastně fandím. V jejím nejlepším zájmu je se na tebe vykašlat - promiň. Tebe je mi líto a hrozně ti přeju, aby ses z toho dokázal vyhrabat a to za podpory tvojí ženy. Já jsem na tom s manželem podobně, jenže on není schopen o tom problému ani mluvit(přitom vím, že si je vědom toho, že je alkoholik). Léčebnu odmítá, ale je ochoten se léčit ambulantně. Ani nevíš jak bych byla šťastná, kdyby řekl pojď tam se mnou. Dal sice u lékařky souhlas, že můžu nahlížet do dokumentace a že můžu být o všem informována, ale to je vše. Moje úvahy o rozvodu nikdy nebyly tak silné jak teď, ale miluji ho a dám mu samozřejmě "poslední" šanci, ale nevěřím v úspěch, už jsem úplně vyčerpaná, doslova vysátá. Možná se tvoje žena cítí podobně. Dopřej jí čas a abstinuj, musí vidět dobrou vůli a nabýt dojmu, že to tvoje snažení má šanci na úspěch, pak tě určitě podpoří.

Blbče, už si kladeš podmínky!!Chyba."Kdyby Ti pomáhala", půjde to lehčeji.Ona Tě do tohoto stavu neuvedla, jsi svéprávný...dokaž, že o ně stojíš, vydrž.Nefňukej už nyní, ještě jsi ani nezačal.Dnes, po pár letech abstinence si dovedu představit, jak se trápila, smutnila, jen proto, že Ty jsi bumbal, nezajímalo Tě to!A přestaň kvůli sobě pít!Né, kvůli rodině.Časem jim to budeš vyčítat, bacha na to!

Heli, Ty zajdi na AA, sama, omrkni je, vem tam manžela, i ty mu můžou pomoc.Někomu pomohli tak, že přestal bez léčebny.

Helo,já už ted chápu,jak se cítila ona,takže vím,jak se cítíš ty.Je mi to líto,čím procházíš.\těd už to vidím i těma očima druhých.Já jdu zítra do anonymní poradny a jsem objednaný k psychologovi.Mluvit o tom jsem taky nedokázal,bylo to pro mě ponižující,ale pokud s tím mám něco dělat,musím o tom mluvit nahlas a přiznat si svoji vinu,přeci jsem to zavinil já a já se musím změnit a vše se pokusit napravit.Vžyt život není chlast,hospoda.Držím palečky. Líbo,žádný podmínky si nekladu,já ani nemůžu.Můžu být rád za každý den,kdy je tady a o to bude pro mě snažší vším projít.

Libu,
manžel si přečetl přízpěvky, které jsem psala na těchto
stránkách. Bylo mi celkem jasné, že k tomu dojde, ale jeho reakce je zcela opačná než jsem čekala. Když jsem za ním přišla a chtěla ho přesvědčit, že bude lepší, když půjdeme do poradny společně a ne každý zvlášť, nasupeně odmítl s tím, že mu stejně nevěřím a ještě to probírám po internetu. Šíleně se naštval a nebaví se se mnou. Nechápu ho, máš prosím vzhledem ke svým zkušennostem nějaké vysvětlení? Přece si nemůže myslet, že mu budu slepě důvěřovat do nekonečna. Takových slibů jsem už od něj za poslední dva roky slyšela nepočítaných.

Heli, jeho velké ego bylo dotčeno!!Typický alkoholik, přesvědčený, že zase tolik!!nepije, že když bude chtít, přestane sám, nepotřebuje pomoc jiných.......plete se.Nejhorší je, že on tomu věří, nechce ani lhát, ale ať to dokáže, ne měsíc, ale aspoň 3 měsíce ať nepije, sám od sebe, pak možná alkoholik není, dokáže abstinovat sám, uvidíme.Buď tvrdá, k psychologovi půjde z donucení, kdoví, co mu nakecá, Ty chraň sebe, on bude jen horší, může začít být agresívní, když mu dojde, že ten alkohol nezvládá, bude obviňovat vše, všechny.Začne opravdové peklo.Znám paní, ta si to užívá!:muže kvůli chlastu vyhodili z práce, ona pracuje za dva, úklid po nocích, v práci trne, co doma, jeho odmítá lékař léčit, z pracáku ho vyrazili,on je v klidu, půjčuje si peníze, popíjí pořád.Myslím si, že skončí ona dřív než on.

Dobrý den Libu,

děkuji za rady. Nějak se s tím poperu, ale k léčení ho asi nedonutím. Už to jednou ambulantně zkoušel, ale tvrdí, že léčba spočívala jen v tom, že se ho lékařka zeptala jak se má a on odpověděl, že dobře a to bylo vše. Jediným přínosem byly prý prášky na spaní co mu předepsala. On nikdy o svých pocitech a problémech nedokázal mluvit. Teď jsme toho sice o tom namluvili hodně, ale takovým způsobem, že on si přečetl co jsem napsala zde a nějak to okomentoval. Agresivity z jeho strany se nebojím, protože on když pije, tak jen spí. Někomu se to může zdát pohoda, ale je to stejné psycho jako všude jinde.
Po katastrofálních Vánocích je u nás klid, ale bohužel asi jen před bouří. Teď bude následovat chvilka rodinného štěstí a potom zase sešup dolů. Už teď se mi z toho pomyšlení kroutí žaludek. Odhodlávám se zajít na ty AA sama, ale mám trochu obavy. Jak to tam probíhá? Doufám, že tam nechodí jen samí chlapi. Nebude to vypadat divně, když sama nepiji?