Alkoholik

Taky vstavam o půl páté, pamatuju si tu hrůzu, když jsem stála ve sprše a hledala svůj vlastní mozek, teď pohoda, snídaně, kolikrát stihnu i pověsit prádlo a v pohodě jdu do práce...
Jinak půl roku je fajn, ale vím, jak rychle to jde smazat a tak nejasam... Napadá mě co sochař, jestli se drží?

Taky nesouhlasím navíc ve 4:30 jsem teprve někdy "chodil" domů... já si v pátek nakoupil kreatin a protein a večer když jdou na mě chutě, tak to vypiju a chytnu se činky... chuť po 30min zmizí a dostaví se uspokojující takový hrdý pocit...doporučuju!... x let jsme tělu jen brali je čas mu to vracet zpět

Pingui: hodne stesti v sekani dobroty. Ja to mam trochu jinak no. Po ctvrtym, pátým pivu to skoncilo nekdy do rana nekdy do druhyho vecera v hospodach. Mezi tim treba mesic i dva klid. Nastesti jsem nikdy nemusel pit kazdy​ den. Ja vlastne i zjistuju, ze kolikrat nam chut na pivo a pak zjistim, ze je to klasicka zizen. Napiju se z kouhoutku a zmizi to. Nastesti. Ale ty mega tahy uz fakt nechci.

Ve 4:30 snídat, tak jdu zvracet.

Allie, je mi fajn, nepiju a tobě ohromně palce držím, půl roku je skvělé!
Pamatuju, jak jsme si tu notovali se Včelařem po půl roce, letí to a když jsi pevná půl roku, natahuj, natahuj a budeš mít ten první celý rok - jo, v suchu. To pro mě dřív bylo nepředstavitelný, ale, jak tu píší ostatní, nejdřív jsem se radoval z 14 dní, pak z měsíce střízlivosti... i navyknout mozek na suchý období jde, pak i třeba piješ a strašně se těšíš na střízlivost. Protože mozek už ji zná a vyžaduje.
Ten rok a něco, co jsem nepil mi změnil náhled na život s alkoholem. A život bez pití je pro mě stále obrovskej objev, to nezevšednělo.
To v chlastu ty ponurosti a deprese, to je už jen opakující se mlejn.

Petr N napsal:
Ve 4:30 snídat, tak jdu zvracet.
...a "kto/čo Ti v tom bráni?"
(...pokojne sa najedz a potom ...)

To jsem ráda, Sochaři, že se drzis. Máš pravdu, stále to nezevsednuje, i když zpočátku to byl mnohem větší boj. Pamatuju si, jak jsem si vitezoslavne delala puntík do kalendáře za každý střízlivý den. Bála jsem se ho udělat dřív než pozdě večer, protože jsem nevěděla, co hlava vymyslí za důvod k pití. Ale postupně ta hlava sílí a už má jiné myšlenky než na chlast. A to je zásadní, vědět, ze ty důvody proč pít nám vymýšlí ten chorý mozek alkoholika, že ty blbé věci životě je stejně snadnější řešit za strizliva.

Možno by bolo lepšie poznačiť si triezvy deň až ráno? A súčasne to mať ako takú pozitívnu motiváciu do nového dňa, že ide mi to, mám sa rád. A časom človek zabudne či si značí včerajšok, alebo rovno dnešok, pretože piť nebude predsa ani dnes tak je to jedno.

Tak prvni den za mnou, po 3 tydnech vstavani s kocovinou je hned za strizliva vse o neco veselejsi. V noci sice spanek nic moc, probudil jsem se okolo 2 hodiny a pak chvili nezabral, ale porad lepsi strizlivej spanek nez opile koma

Já to ještě dnes neměla úplně ok. To je děs, 3.den a tělo ani mysl není ready. Miluju, když ráno stihnu si zacvičit, poklidit třeba, to prádlo pověsit, hezky se oblict a upravit... To ještě dnes teda nehrozilo. Jsem byla ráda​, že tak nějak jdu a mám svačinu. A to bylo jen pátek a sobota s pivama.