Alkoholik

Je to uz davno, co jsem sem napsala svuj posledni prispevek tykajici se moji mamy, ktera je alkoholicka uz leta. Jakoukoliv pomoc odmita, ona prece zadny problem nema. Odstehovala se od taty, rozvedeni ale jeste nejsou (mam pocit, ze se tomu brani, protoze takhle ma pocit, ze ji - stale jeste - manzel musi financne zabezpecit)...
Pred tremi lety mela uraz hlavy s krvacenim do mozku, myslim, ze byl zazrak, ze funguje bez nasledku. Upadla, kdyz byla opila. I pres to, ze lekari dnes dokazi poznat, jak k danemu urazu mohlo dojit, opet vse poprela. Nevadi, treba si konecne uvedomi, ze je zivot krehky a je treba si ho trochu hyckat. Ale bohuzel ani to nepomhlo. Kdyz byla v nemocnici, jezdila jsem se ji starat o byt. Tech prazdnych a rozpitych lahvi vseho druhu co jsem nasla. Vsude! Ve skrini, pod stolem, v suplikach, pod posteli.. Pak prisla o praci, dnes uz je v duchodu, odobi, kdy byla bez prace nastesti nebylo dlouhe. Stale v tom stridave lita. Obdobi klidu, ktere trva cca 2 mesice se strida s obdobim, kdy je permanente pod parou.
V dubnu se mi narodil syn. Celou dobu, kdy jsem byla tehotna jsem doufala, ze ji vnoucatko "nakopne" tim spravnym smerem. Ale jak jsem se spletla!! Mezitim, co me kamaradky licili, jak jim jejich maminky pomahaji, vari a zehli, moje matka se predvedla. Asi 14 dni pred porodem prijela na navstevu, ktera probehla relativne v klidu. Po jejim odjezdu jsme ale s pritelem zjistili, ze postradame z me penezenky penize (mela jsem pripravenou hotovost na balik, meli dorazit posledni kusy vybavicky pro maleho) a on pracovni tablet. Pres technicke veci je pritel expert, takze nebyl problem tablet "vystopovat", navic mi z nej zacali chodit smsky. Zjistili jsme, ze ho od jedne pani koupil pan v noci v parku. Rozzureny pritel se za mou matkou vydal a strasne ji vynadal. Finance se po nejake dobe vyrovnali, ona vse uznala a kala se, ze to udelalo jeji spetne ja. Ja se mela tvarit, ze o nicem nevim. To se mi bohuzel po pul roce nepovedlo a v jedne vypjate chvili jsem ji rekla, ze to vsechno vim. Samozrejme to poprela a me vynadala do lharek, ze z ni delam zlodejku, co ze si to dovoluju a podobne. Nic prijemneho. Celou tehdejsi epizodu si mama dala v hlave do krabice "nikdy se to nestalo" a podle toho funguje. Takze dle jejiho uvazovani jsem ja opravdu ta spatna. Cele by me to ani tak nevadilo, ulevilo se mi, ze se pred ni uz nemusim pretvarovat, ale zahrnula do toho i babicku (86 let, po operaci srdce). Ta mi volala uplne vystresovana, co jsem si to na mamu vymyslela, ze ji to mrzi, jak nechape, kde se to ve me vzalo. Snazim se babicku setrit, takze jsem ji nic nevysvetlovala a ujistila ji, ze to je mezi mnou a mamou. Jeste musim podotknout, ze babicka mamin alkoholismus i po tech letech a vsem, co ji kdy rekla, stale omlouva. Ma moc starosti, je jen naladova, proto rika takove veci, je unavena a pak se k tomu pridaly omluvy typu, to ma po tom urazu... Uznavam, ze jsem si situaci sama zkomplikovala tim, ze jsem mame rekla, ze znam pravdu az po tak dlouhe dobe. Mela jsem mluvit hned, nebo mlcet navzdy, ale... Na druhou stranu to presne ilustruje mamino chovani. Co se stalo v dobe, kdy chlasta, jako by neexistovalo vcetne vsech nadavek, urazek, vytek a ponizovani. V dobe, kdy je strizliva s ni o techto vecech mluvit nejde, protoze o nich vlastne nevi - diva se na vas jako ublizena holcicka a veri tomu, ze nic zleho neudelala.

Kdyz po sobe ctu tento prispevek, nepotrebuji poradit, jen jsem se potrebovala sverit. A dekuji kazdemu, kdo docetl az sem. Vsem polepsenym preji hodne sily a odhodlani a vsem, kteri to maji z druhe strany, preji rovnez silu, trpelivost a jisty druh apatie, protoze pokud si dotycny problem sam neprizna, tezko se s tim da neco delat.

Nejsmutnější na tom je, že si to my, rodina alkoholiků, dobře uvědomujeme, co máme udělat, že je nemáme podporovat a nejlépe nechat být, ať si jdou cestou, kterou si (i přes naše naléhání a snahy pomoci) vybrali a hlavně odprostit se od nich. Vždyť oni nás jen psychicky ničí a je jim to úplně jedno. Viz tvoje máma, která dělá, že se nic neděje Je to zlý, ale jediná možnost je vykašlat se na ně. Kolikrát už jsme se jim snažili pomoct...

To je prave ono, ze nas psychicky nici - i pritel a jeho rodina to vidi, jak jsem z mamy vzdy zdeptana. Nakonec si rikam, ze po tomhle poslednim vystupu snad budu mit silu "nechat ji byt" a ze treba az to, ze s ni prestanu byt v kontaktu a neuvidi vnoucka, ji konecne nakopne!
Dekuju.

Danielo, několikrát jsem už tady psala o Al-Anon, pro příbuzné alkoholiků, a také jsou tady DDA-dospělé děti alkoholiků.Najdi si je na internetu, zavolej, jsou tam napsané kontakty, nebo zajeď na jejich setkání.

Jakoukoliv pomoc odmita, ona prece zadny problem nema. Odstehovala se od taty, rozvedeni ale jeste nejsou (mam pocit, ze se tomu brani, protoze takhle ma pocit, ze ji - stale jeste - manzel musi financne zabezpecit)...
Samozrejme to poprela a me vynadala do lharek, ze z ni delam zlodejku, co ze si to dovoluju a podobne. Nic prijemneho. Celou tehdejsi epizodu si mama dala v hlave do krabice "nikdy se to nestalo" a podle toho funguje. Takze dle jejiho uvazovani jsem ja opravdu ta spatna.
Ta mi volala uplne vystresovana, co jsem si to na mamu vymyslela, ze ji to mrzi, jak nechape, kde se to ve me vzalo.
V dobe, kdy je strizliva s ni o techto vecech mluvit nejde, protoze o nich vlastne nevi - diva se na vas jako ublizena holcicka a veri tomu, ze nic zleho neudelala.

Asi Vás moc nepotěším, ale kromě alkoholismu to vypadá ještě na nějakou poruchu osobnosti (histrionská)?). "Já mám PRÁVO vy máte POVINNOSTI." Lhaní, intriky a manipulace s okolím. Já žádnou chybu přece nedělám. Teatrální vystupování a absence citů.

No pokud by se nějakým zázrakem "vyléčila" z alkoholismu, tak je potřeba ještě brát na zřetel poruchu osobnosti.

Dekuji za tip, uz jsem o tom nekolikrat premyslela, kdysi jsme zkouseli psychologicko-rodinnou poradnu, kam dokonce sla, ale bez uspechu. Tam ji pan "doktor" odhadl na alkoholicku a odtud pramenici problemy a doporucil ji odvykani, ale efektem bylo jen vetsi zabejceni. Doktor byl muz a tudiz automaticky tatuv spiklenec...

Toto me bohuzel take napadlo, ze k tomu vsemu nebude uplne psychicky v poradku Dekuji za nazor.

Podobně se chovají všichni alkoholici, kteří nechtějí přestat pít.

Podobně se chovají všichni alkoholici, kteří nechtějí přestat pít.
to je možné, ale to nijak nevylučuje možnou poruchu osobnosti
a to je boj na dvou frontách potom, alkoholismus se dá "odléčit", ale porucha osobnosti se "léčí" jen velmi omezeně a hooodně těžko --- léčebnu většinou tito lidé nedokončí --- možná právě z důvodů té poruchy osobnosti, že se zabejčí...a nikdo s nimi nehne

většinou ještě "jedou" taky na LEXAURINU, NEUROLU...