Alkoholik

Kateřina napsal:
A ještě jedna věc... Pořád přemýšlím, jestli to mám tomu svýmu říct, nebo to zvládnout sama... Na jednu stranu se za sebe stydím, na stranu druhou, kdyby to věděl, třeba by mě to víc motivovalo...
Druhý rok, málo, oproti jiným.
Preferuji mu to říct . Partner Ti pomůže?
Nejenom říct, ale i požádat o pomoc. A to konkrétně.
Kdo nepije a není alkoholik, tak logicky neví jak pomoct, teda aspoň já požádala partnera v začátcích o konkrétní pomoc.
Máš možnost za pomocí partnera v první dny abstinence si vytvořit chráněné zázemí?
Suchá domácnost, dohled u nákupu, zavolat mu...
...já vím, že si to musíš uznat v hlavě, ale kdyby jen to stačilo, tak by nebylo léčeben...
Chceš to zkusit bez odborné pomoci sama a proč?
Má Ti kdo pomoct?

Motivaci mám obrovskou... Dědičný potíže s ledvinama, prachy a hlavně mám úžasnou rodinu, včetně té širší, mám čtyřletý dítě, fantastickýho chlapa a ty nechci zklamat...
Konkrétní pomoc mě nenapadá... Dohled nad nákupy nepřipadá v úvahu, doma se vesměs míjíme, tam bude muset zabojovat vůle. Suchá domácnost... On si tak dvakrát třikrát do roka zajde s kamošema na pivo a občas si domů koupí radlera, jinak nepije prakticky vůbec, takže suchá domácnost je snadno udržitelná
Možná by se mnou mohl jen začít víc komunikovat...

A proč bez odborné pomoci? Léčebna nepřipadá v úvahu, jednak mám od pondělí novou práci, po které pasu už přes rok a konečně se zadařilo, jednak kvůli malé, jednak kvůli studu... A AAčka jsou pro mě snad jedinou schůdnou variantou, ale zatím tam nechci. Ani nevím, proč to...

Už jsem v životě překonala spousty sraček sama, tak si říkám, že tohle musím zvládnout taky

Kateřino, ono to není zdaleka jen o motivaci, ale taky o tom, nenechat se svojí závislostí přechytračit. Po pár dnech nebo měsících člověk začne přemýšlet, jestli je skutečně takový alkoholik, aby si nemohl dát například jedno pivo. Alkoholická část mozku začne podsouvat myšlenky typu:
"Když jsem vydžel tak dlouho abstinovat, tak to asi nejsem závislý, trochu se napít můžu."
Nebo
"V poslední době jsem pil strašně moc, ale teď už bych teď už vím, jak si to pohlídat, prostě si dám jen dvě piva a konec."
Nebo
"Proč bych měl zůstávat stoprocentním abstinentem, když stačí dodržovat zásady kontrolovaného pití?"

Kateřino, AA nepodceňuj. Mě před dvěma lety strašně pomohli. Jenže jsem se díky nim vyšvyhl až na moc vysokýho a rychlýho koně. Pak tam přestal jako hodně sebejistý chodit a šlo to do háje...

Stopka tu psala, že možná udělala chybu, když nešla k psychologovi dřív. Též se k tomu přikláním. Z mé zkušenosti vím, že v prvních týdnech je člověk labilní a hodně citlivý a vidí věci jinak než, když začne chytat takovou tu vsebevíru za pár měsíců. V tom začátku je určitě člověk otevřenější a lačnější a otevřenější jaké-koli pomoci.

Co se týče manžela. Nevím. Já sám až teprve teď začal mluvit se ženou na toto téma. Ona viděla co se semnou dělo a i já to tak nějak věděl. Ještě dnes mi je stydno o tom mluvit s ní. Kupodivu jsem nemíval problém o čemkoli ohledně chlastu a problémů s tím spojených mluvit na AA. A moc dobře si uvědomuju a uvědomuje si to i ona jak je tento můj stav křehký. Nikdo z nealkoholiků nikdy nepochopí, co to je za hnus, když člověk opravdu nechce pít, ale nakonec se to vždycky posere a skončí to ožralým člověkem plačícím nad sebou samým.

Na tom něco je, taky jsem nad tím přemýšlela, neboj Ale nikdo z nás nemá křišťálovou kouli... Jen poučení z minulosti a naději do budoucnosti ..

Udělej si z abstinování styl života. Já to tak udělal a strašně mě to baví. Já v prvních dnech, když jsem se postavil na nohy vyházel všechno co mělo něco spojeného s chlastem. Trička se jmény piva, flašky, plakáty a přestal jsem poslouchat Flogging Molly a mnohem víc. Dnes už to zase neřeším a nedělá mi problém koupit v obchodě láhev vína - pro ženu. Jen je zajímavé, že žena ji okamžitě někam schovala - asi ze zvyku...

Kateřina, píšeš:
..."Ale nikdo z nás nemá křišťálovou kouli"...

Katka,

mám ju - paradoxne, už "iba" ako *záťaž/těžítko*,
fyzikálnu aj ezoterickú pomôcku.

[Je to veľmi drahá *šošovka/čočka*.] (60;-€)

Taky sem to do nedávna měla jako "styl života" a zde všem hlásala, ale to nefunguje dlouhodobě. Proto mi to první rok hodně pomohlo, ale pak musíte prostě žít...psychológ mi opravdu otevřel oči. Žádný styl života, jenom prostě dýchat, žít, bez berliček...
Učím se pořád
Prostě a jednoduše postupně.

Ja napsal:
Kateřina, píšeš:
..."Ale nikdo z nás nemá křišťálovou kouli"...

Katka,

mám ju - paradoxne, už "iba" ako *záťaž/těžítko*,
fyzikálnu aj ezoterickú pomôcku.

[Je to veľmi drahá *šošovka/čočka*.] (60;-€)

..."sklenená krištáľová guľa" zrkadlí celý svet "hore nohami".

(...a pri tom sa (mi) dobre uvažuje, premieta (v mysli), ale aj medituje až kontempluje...)

Ahoj vespolek. Tak nejak zjistuju, ze mit to pod kontrolou moc nejde. Ja vim, namitate, ze jsem si to tady mohl precist. Ale znate to, jeden vzdycky doufa, ze prave on to zvladne. Chtel jsem si jenom vylepsit naladu a byla z toho flaska rumu. Ostuda, vycitky, deprese... Ach jo. Momentalne jsem presvedceny, ze jsem s pitim skoncil. Mesic dva nejsou problem. Ale jak se zbavit toho nutkani to potom zase zkusit. Cteni tady je super, ale nakonec jsem vzdycky podlehl. A vlastne ani nevim proc. Trochu stres, jinak zadny problemy. Nekdy mam pocit, ze je to z nudy. Nakonec je chvilku fajn a pak vycitky, deprese, predsevzeti. Tak nevim, jestli cekat do priste, nebo zkusit nejakou pomoc. Psycholog, ambulance, antabus...