Alkoholik

Nikdo nechápem proč josu věci tak jak jsou. Ale je dost možný, že si neuvědomujem důležitost a hloubku našeho souboje. A obrovskou sílu zvládnutýho života! Každej kdo to nezvzdává, padá, znova se zvedá nebo se drží má můj obdiv

Držím a přiživuji v sobě stále tu bázeň před chlastem. Vím kam až jsem se s ním dostal. Děkuji, nemám touhu se tam znova podívat. To je moje mantra.

ahoj, zdravím Včelaře, Sochaře, Láďu a všechny, co si na mě pamatují. Dlouho jsem nepsala, deprese mě omotala jak pavučina, jsem apatická, ze všeho mám strach, k ničemu se nemůžu přinutit. Ani k psaní na toto fórum jsem se nedokázala přinutit, jen jsem četla. Je mi smutno, strašně, šíleně. V červnu jsem měla výročí čtyř let abstinence - a jen jsem si smutně řekla, jo, seš dobrá, ale žádnou radost jsem necítila. (pro nové přispěvatele - jsem těžká alkoholička, šest dlouhodobých léčeb, 18 hospitalizací na psychiatrii, nespočet detoxů, JIPky, upíjela jsem se k smrti, došlo i na technické lihoviny, voňavky, hrůza hrůz, všichni nade mnou už zlomili hůl, jen jeden jediný člověk při mě zůstal. Měla bych být šťastná, ale kvůli depresi nejsem. Říkám si, k čemu to všechno bylo, ta snaha, protrpěné absťáky, opakované zvedání se ze dna... Závidím všem, kteří nepijí a je jim dobře, užívají si abstinenci a jsou plni plánů a optimismu. Pamatuji si ten stav po první léčbě, tu euforii... Prosím vás, vy kdo jste se dokázali vyhrabat z fyzické závislosti, dělejte všechno možné i nemožné, aby vás to nestáhlo zpátky a užívejte si, že nepijete. Začátky jsou těžké, ale pak je možné, že se vám to v hlavě přesmykne a alkohol vám bude lhostejný. Já jsem sama ze sebe šokovaná, že už mi alkohol nic neříká. Dokážu návštěvám nalévat panáky, dokážu jít do hospody, chodit kolem regálů v obchodě... A nic. Maximálně se mi zvedne žaludek, když si vzpomenu na vodku. Alkoholismus je tak neskutečně komplikovaná nemoc. Neodsuzuji nikoho, kdo opakovaně selhává, sama jsem zažila situace, kdy veškeré argumenty - práce, vztahy, přátelé, finance - mi byly jedno, nic mě nedokázalo zastavit. Rozpitého člověka nezastaví NIC. Prosby, hrozby, ztráta vlastní důstojnosti, prostě nic. Vlastně něco ano - u mě to byl pud sebezáchovy. No nic, díky že jsem se tu mohla aspoň vypsat, žiju teď naprosto izolovaně, tak dík alespoň za tento virtuální kontakt.

Dobrý den, kdo je závislý, tak musí zabojovat na více frontách. Nestačí jen přestat chlastat (kouřit, fetovat, přehnaně pracovat, střídat chlapy, ženy atd.), musíte najít i příčinu tý závislosti a tu vyléčit. Jinak zůstane jen prázdnota a deprese..

Jinak dnes jsem narazila na idnesu článek o tom, jak chlastání zkracuje život, jak třetina lidí léčených v léčebně mezi lety 1994 a 2003 už nežije a poumírali průměrně kolem padesátky. V diskuzi by člověk čekal, že tam najde příspěvky o tom, že chlastání je hnus. Místo toho je to tam změť obahajování chlastu, rádoby vtipů s alkoholickým tématem a zesměšňování výzkumu. Je to nechutný.

Jana napsal:
Dobrý den, kdo je závislý, tak musí zabojovat na více frontách. Nestačí jen přestat chlastat (kouřit, fetovat, přehnaně pracovat, střídat chlapy, ženy atd.), musíte najít i příčinu tý závislosti a tu vyléčit. Jinak zůstane jen prázdnota a deprese..

S tymto nemozem suhlasit. Toto je victim blaming, teda obvinovanie obete. Teraz pises, ze ked ma clovek depresiu kde prestane s navykovymi latkami, je to jeho chyba, pretoze pre to neurobil dost ale to proste nie je pravda. Alkohol (pripadne ine navykove latky) dlhodobemu pijakovi proste rozbije chemicku rovnovahu v mozgu a jednym z dosledkov moze byt depresia a nie je prakticky nic, co s tym alkoholik moze urobit len vydrzat. Nehovoriac o tom, ze depresiou moze trpiet aj clovek, co v zivote ziaden takyto zlozvyk nemal. Nikto z nas nie je imunny voci psychickym ochoreniam.

Hrozne ma rozculuje, ked sa choremu cloveku povie, ze je to jeho vina, ze ochorel. Clovek trpiaci depresiou ma sotva dost sil na to, aby kvazi fungoval a potom pride nejaky mudrlant a povie mu, ze vsetko co robi je zbytocne a sam si moze za svoj stav, lebo "neliecil pricinu".

Jana napsal:
V diskuzi by člověk čekal, že tam najde příspěvky o tom, že chlastání je hnus. Místo toho je to tam změť obahajování chlastu, rádoby vtipů s alkoholickým tématem a zesměšňování výzkumu. Je to nechutný.
Diskusie su hnoj vseobecne. Cudujem sa, ze spravodajske weby to este maju povolene. Keby som nejakemu sefoval ja, tak diskusie by neboli nikde

Remniscence:
Ahoj
Tvé příspěvky jsem četla ještě v době, kdy jsem na forum nepsala. Děkuji, že jsi napsala.Bohužel, takové pití alkoholu, jaké popisuješ, vyvolává kromě fyzického poškození i poškození psychiky. Moc bych ti přála najít způsob, jak si život bez pití užívat, jak se zbavit toho smutku a apatie. Sama moc dobře vím, jak deprese s člověkem zamává, zatím se mi vždy podařilo se z toho vyhrabat a po nějaké době se mi vrací když ne optimismus tak alespoň se dostanu na stupnici nálady z mínusu do plusu. Je pravda, že mám syna, ale ani povinnost péče o něj mi kolikrát nevyžene z hlavy potřebu se napít, když se necítím dobře. Nyní mě hodně pomáhá nový vztah s Ládíkem, drží mě to nad vodou, kromě syna mám další motivaci pro co žít. Plánujeme, budujeme a je to krásné.Pořád si opakuji, co můžu ztratit a komu můžu strašně ublížit, když budu pít. Samozřejmě to taky není vždy růžové, před vztahem dvou alkoholiků tady mnozí varují. I když teď byla krize, moji abstinenci jsem tentokrát ustála a přesvědčilo mě to o tom, že i když to nebylo lehké a je o čem přemýšlet, je mi teď mnohem líp a nenapít se stálo za to. Máš pravdu, že rozpitého člověka nezastaví nic, jen on sám. Je strašně moc těžké sledovat milovaného člověka a vědět, že nezmůžeš nic po dobrém ani po zlém, že můžeš jen přihlížet a doufat, že se vzpamatuje a zastaví to a ta bezmoc je zoufalá. Ladík to vždy po nějaké době zastaví, podporuji mu sebevědomí,dokazuji mu, že je pro mě stále důležitý, že to zvládne a že na mém vztahu k němu se nic nemění. Funguje to samozřejmě také opačně, když mám problém já, on je tu pro mě. Důležité je pro mě naše společná víra a schopnost mluvit o tom mezi sebou a pochopitelně to, co k sobě cítíme. Piš určitě dál, izolovanost je strašná, člověk je přece tvor společenský. Nemáš nějakého člověka, kterému by ses mohla vypovídat, nebo třeba napsat e-mail, všechno, co cítíš, jak je ti momentálně blbě? Psycholog? Léky? Něco, co děláš ráda, čím se můžeš zabavit, udělat si radost? Píšeš, že všichni nad tebou zlomili hůl, ale teď přeci vidí, že dlouho nepiješ, nějaký přítel/kyně? Bohužel si nepamatuji tvé staré příspěvky, jen vím, že s depresí bojuješ už dlouho. Drž se a piš

Double D: neobviňuji žádnou oběť, říkám, že myslet si, že stačí samotné nepití a všechno se spraví samo, tak nestačí. Kdo řekne, že teda jako nepije, ale všechno stojí za hovno, tak to spíš vede k tomu, že časem zase začne, protože čekal, že samotné nepití všechno zpraví. nezpraví.

Jana napsal:
... kdo je závislý, tak musí zabojovat na více frontách. Nestačí jen přestat chlastat (kouřit, fetovat, přehnaně pracovat, střídat chlapy, ženy atd.), musíte najít i příčinu tý závislosti a tu vyléčit. Jinak zůstane jen prázdnota a deprese......

No já bych s tím naopak i docela souhlasil, protože to je vlastně smysl těch terapií v léčebně, aby člověk změnil určité věci ve svém životě, které s popíjením nebo braním ZDÁNLIVĚ nesouvisejí.
Ovšem podmínka je, na to přijít - co to je!! A to každý nedá - nebo nechce. A terapeutická rada "Najděte si něco pro co budete žít a potom abstinence přijde sama!" to potvrzuje.

Ahoj Reminiscence,
asi jsi to všechno ještě správně nevstřebala a vyplouvá to ven pomocí deprese . Měla jsem taky jednu dobu strašný depky, to bylo období kdy jsem sem začla chodit. Chodila jsem na lečení a pomohlo mi to. Pochopila jsem odkud to šlo a co byla přícina. Dneska sem uplně bez depky. Tobě moooc přeju, at to přejde, držim ti palce!
R

Já s janou taky souhlasim. Nevim jaké spávné slovo česky použít, ale naglicky to je recovery. Není to jen abstinence. Ale dlouhá cesta práce na sobě, která zahrnuje v první řadě abstinenci a následně vše možné co šlověku pomáhá aby se opravdu uzdravil....