Alkoholik

Jozefe, já rozumím, co chceš říct. Možná na rozdíl od některých ostatních s tebou částečně souhlasím. Ale v tvém smyšleném příběhu chybí podstatná věc - co udělal Martin, dokud byl ještě čas, aby manželku přesvědčil, že nějaká šance je? Každý alkoholik musí začít bojovat sám, pak teprve může vzniknout prostor pro nějakou pomoc okolí. Jinak je to ale vážně mrhání časem a je logické, že každé manželce dojde jednou trpělivost. Je to logické a v pořádku.

Mozna jsem se spatne vyjadril, nechci se samozrejmne dotknout nikoho kdo se snazi jakkoliv pomoci takto trpicim pratelum, at uz radou zde na foru ci primou podporou nejblizsimy napr. v rodine. Jde mi vice-mene o to nebrat okopirovane a praxi osvedcene rady psychobohu ze pouze ten jejich nazor je ten nejspravnejsi ( vpravde jedinym hlasem Bozim ) a neuposlechne-li bude na veky veku zatracen. Nelamat hul nad postizenym a neopoustet ho respektive nevyhanet ho a jak tvrdi tito psycho-bozi myslet hlavne na sebe, protoze on je beznadejny pripad a nezaslouzi si ani nas pohled. To ze takto sentimentalne vydira cela rada alkoholiku je mi samozrejmne vice nez znamo z vlastniho zivota. Ale neprestat pomahat a chovat se k nemocnemu s uctou kterou si kazdy trpici zasluhuje. Zkouset to zlo premoci znovu a znovu , motivovat ho, opravdu pomahat a nepouzivat pro me to nejschudnejsi reseni t.j. nechat ho napospas, nebot treba kdyz skonci na ulici v bahne tak se konecne pro lecbu rozhodne. Osobne si myslim ze to muze fungovat jen u uzkeho spektra lidi kteri i tak skryte pocitaji s podporou. Clovek co nema nic nema co ztratit a malovat si ze prave toto bude u neho ten impuls kdy se rozhodne by bylo znacne najivni. Jsem pro to neprestat pomahat a hlavne aby ten clovek citil ze v tom problemu ma okolo sebe nekoho kdo je vzdy ochoten podat pomocnou ruku a z kazdeho byt i nejmensiho uspechu se raduje s nim a ne jen povysene ceka a tvrde nastavuje podminky jeho zkrachovaleho zivota, to patrne povede spise k opaku a tento postizeny bude pit dale aby alespon na kratky cas zapomel na to v jakem marasmu se nachazi a jeste k tomu sam s neustalymi pripominkami a vycitkami z minulych excesu svymi "nejblizsimi" pokud nekdo takovy jeste existuje. Nikdy jsem nemluvil o pomoci typu davani penez to je jasne kde by skoncily, ale o tom aby ten clovek mel kde spat co jist, chodil cisty a snazit se ho motivovat a ne jen nekonecne kritizovat to jeho piti. Pokud ten dotycny uvidi ze ho ma nekdo rad tak treba otoci a zacne sam od sebe. Jinak lecebny bozi taktez nemaji vysokou uspesnost a o tom se az tak nemluvi i prez tuto jedinou moznost jak s alkoholem skoncit propagovanou vsemy andely techto ustavu. Samozrejme dodavam ze kazdy pripad je jiny a co muze fungovat u nekoho nefunguje u jineho, to je prave to ja jsem absolvoval nekolik odvyku dokonce i ukoncil a nikdy mi to nepomohlo, nebot jsem nepil pouze tam ( tam je to snadne ), avsak v dzungli vsedniho zivota a aktualnim stresujicim zpusobu jsem se k tomu dopracoval povetsinou po velmi kratke dobe. Nejdulezitejsi je se vyporadat s kazdodennim bytim v miste kde zijeme tam to byva nejtezsi a tam je ta pomoc nejzadanejsi. To ze se nekdo nakonec pod tlakem okoli vyda do lecebny je pouhy alibismus v praxi nefungujici i pres nadeje tech kteri ho do toho tlacily aby ho nakonec jako nevylecitelneho odepsali vse pod taktovkou psychobohu. Byci moc (Redbull) nepiji a prestal jsem sam pred vice nez mesicem. Co vsak plati pro mne nemusi a neni univerzalni pro kazdy pripad. Je to jen a jen muj pohled na problem a zadna provokace. Myslim ze nekdy je lepsi dobro nez zlo a Laska k bliznimu lepsi nez vsechno ostatni ( patrne opak je pravdou, jak nam rikaji "nejmoudrejsi" ). Asi jsem opravdu mimo, omlouvam se nechtel jsem se nikoho osobne dotknout, pisi jen co si myslim a netvrdim na rozdil od ohnem kalenych a na tvrdo kovanych ochrancu jedine a nezvratne "psychopravdy" protoze jinak to ani nemuze byt jak rikaji, tak jim verme a zbavme se jednou provzdy tech odpornych alkoholiku kteri sami nechteji a tim padem se sami odsoudily k zahube.

Ano chybi, co vsak udelala manzelka kdyz se brali, dobre vedouce ze pije ( zareagovala az kdyz vse prerostlo unosnou mez a reagovala rozvodem ) Co udelali vsichni okolo? Martin si alkohol nevymyslel a kdyz zacal pit tak ho nikdo neinformoval jak se to povetsinou konciva a to mu bylo 15 let. Co udelala skola? Vsichni resi nasledky a prave priciny jsou jinde. Nikdo ( az na vyjimky ) nezacne pit aby se stal alkoholikem. A kdyz je nejhure vsichni jsou premoudri a rikaji neco jineho nez kdyz problem vznikal. Je to castecne vinna Martinova okoli, kdy v jeho mladicke nezkusenosti byval naopak podporovan a svaden k piti ( Toto tam chybi ( omlouvam se )) Myslim ze takto je ten pribeh vice kompletni. A to ze nakonec vsichni co jsou relativne v pohode Martina odsoudi nema cenu opakovat. Pomoci se nedovola a vsichni se k nemu otocily zady, vtipkujice o nem. Opravdu ryzi charaktery, ladujice sva ega nestestim druhych ktere casto sami zapricinily. To je to co chybi, nase sebereflexe, ziti v pretvarce a neschopnost ci neochota nekoho mit rad. Toto je velmi tesne svazano s alkoholem, Pokrivenost a nenavist a nechut se zabyvat cimkoli sobe neprimo prospesnemu. Je lehci mluvit ze to nejde nezli to zkusit ci to doopravdy nejdi i pres to ze vsechno jde kdyz se chce a je na prvnim miste lidskost pred materialismem.

On ten případ Martina dost dobře padne třebas na mě. Když to vezmu z mého pohledu, tak v 20ti, ale ani v 25ti, kdy jsme se poznali, tak jsem nechlastal tak jako tak. Alkáč se z člověka nestane ze dne na den. To neni jako, že se citíš zdráv, najednou navštívíš doktora, kterej Ti řekne, že máš raka, nebo, že jsi alkoholik a jsi v hajzlu. Ono se do toho stavu člověk propracovává. Ono to neni občasný okno, hádky v ožralosti. Ony to jsou později výlety, z kterých nikdo neví, kdy se ožrala vrátí, oni to jsou různý problémy s chlastem související : problémy s policajtama, s prací a přechází to do prochcaných peřin, nezájmem o cokoli (samozřejmě vyjma chlastu) a to vše doprovázeno hromadou lží... Kterej partner tohle vydrží. A stejně tak jak alkáčem se nestanem ze dne na den, tak ta důvěra a láska neshoří ze dne na den. Ony ty kapky nenáviti pomalinku do toho ohně přikapávají až se z toho stane pěknej fajrák, kterej je lepší nechat shořet do základů a už to ani nehasit... Tak jako nezačneš pít,aby jsi se z Tebe stal alkáč, tak si Tě ten partner nebere, aby se později z Tebou rozváděl...

Já mám to štěstí, že mám ženu jakou mám a že se na mě nevybodla a že se o ní můžu opřít. Narovinu, ale říkám, že kdybych já byl na jejím místě, tak bych mě už dávno poslal do pjerdole... A nepomohlo by, že v normálním stavu se snažím a pro rodinu bych udělal první poslední. Ty nenormální stavy by to všechno přebily. Během svý chlastací kariéry jsem 1000x řekl, že už nebudu pít. Proč zrovna tentokrát by mi to měla partnerka věřit? Ona do tý mojí hlavy nevidí. To možná si možná dokáže představit abstinující alkoholik, ale normální člověk stěží.
Pak tu jsou Ti ostatní, kteří Ti řeknou. Ty bys měl v první řadě přestat chlastat... Ono se to řekne. My bychom rádi nechlastali, ale ono to prostě v tu chvíli nejde.

Upřímně řečeno, Josephe, myslím, že opravdu přemýšlíš trochu špatně. Většina lidí začne experimentovat s alkoholem v 15, a co z toho vyvozovat? Svádět vinu na okolí je pohodlné, ale už v 15 má každý dost rozumu, aby věděl, že ožírat se nikam nevede. Ví, ale nedbá.
I já to zažil. A stejně jako včelař mám manželku, která to se mnou ještě nevzdala. Ale jestli to jednou udělá, absolutně mě nenapadne se jí divit, nedejbože jí z něčeho vinit. Samozřejmě by mě to mrzelo a byl bych naštvanej. Na sebe! Ten problém jsme si všichni postupně způsobili sami, žádné okolí. Okolní svět je jaký je, někteří se s ním sžili lépe, někteří hůř. Jenže - všichni lidé okolo nás mají své relativně krátké životy, každý jen jeden. Proč by ho měli celý obětovat jednomu alkoholikovi? To přece po nich nemůže nikdo chtít, to nemá s lidskostí či nelidskostí nic společného...

Mockrat dekuji, asi si nedovedete predstavit jakou mam z vasich komentaru radost. Prvni Vcelar pise : Ja mam to stesti ze mam zenu jakou mam a ze se na me nevybodla a ze se o ni muzu oprit... Druhy Petr : A stejne jako Vcelar mam manzelku, ktera to se mnou jeste nevzdala ... , potvrzuje dokonale to co si myslim nebot oba dva jste se z toho desu dostali ci jste na dobre ceste, diky tomu ze se na vas nevybodli ti nejblizsi ve vasich pripadech genialni manzelky. Tot dukaz ze Laska a pomoc dokazi vice nez ponizovani a umele dokopavani k tomu "aby chtel sam". Zde to je situace absolutne jina a to o mnoho smutnejsi ci dokonce beznadejna. Milujte sve manzelky a budte jim vdecni ze nejsou takove, jake by dle spravnonazoru meli byt. Kez by to takto bylo vzdy? Laska dokaze divy!

Však tohle je taky ten kousek, se kterým s tebou souhlasím. Taky si myslím, že dokud má člověk rodinu a chce si jí udržet, má větší motivaci než ten, který už o ní přišel a propadá se na dno.
Ale to nic nemění na tom, že je to MOJE motivace a JÁ se musím snažit. Ani moje ani Včelařova manželka taky nebudou mít nekonečnou trpělivost a pokud se nebudeme snažit, jednou jim dojde. Pro nás pozitivní je, že jsme si to uvědomili snad včas...
Alkoholik je široký pojem. Přece jen je pro ženu rozhodně přijatelnější zůstat s člověkem, u kterého je vidět snaha a např. dvakrát do roka prodělá recidivu než s někým, kdo chlastá denně, nic s tím nedělá a ona má čekat, jestli náhodou jednou.... A to i ten první případ není rozhodně v pořádku, ani takový člověk není pro partnerku žádnou velkou oporou a jistotou. Není možné se ženě divit a zazlívat jí, pokud se takový vztah rozhodne ukončit.

Josephe, já nejsem přítelem univerzálních řešení. Ovšem ta rada psychobohů nezní „s alkoholikem se v každém případě okamžitě rozejděte a odepište ho“, nýbrž „odepřete pomoc, když on sám problém neřeší - a snažte se poskytnout pomoc, když se on sám upřímně snaží.“ Dostatečně flexibilní na to, aby měla univerzální platnost.

Nevěřím, že hypotetický Martin v patnácti nevěděl, že existuje závislost na alkoholu. Těžko uvěřit, že za jeho cca dvacetiletou pijáckou kariéru mu nikdo (manželka, rodiče, přátelé, třeba i děti) žádným způsobem nesděloval, že už to přehání. Jestli Martin zjistil, že začínají problémy, teprve až po ztrátě řidičského průkazu a práce a po pádu do dluhů (tedy v situaci, kdy problémy gradují, ne že začínají), pak je otázka, jestli byl předtím podobná sdělení schopen a ochoten vzít na vědomí. Třeba už stovky láskyplných motivačních pokusů proběhly, ale on si toho prostě nevšiml.

Ptáte se, co dělali škola, zaměstnavatel, sousedé atd., a já si nejsem dost dobře jistá, co že tedy dělat měli. Ale hlavní je ta Petrova otázka, co dělal Martin?

alas napsal:
Josephe, já nejsem přítelem univerzálních řešení.

...Petrova otázka:
"co dělal Martin?"

Odpoveď:
...(Maťo) "sedel na obláčiku (asi v rauši) a tvorivo sa prepíjal do virtuálnej demencie!"

(Anjel strážny mal zrejme náhradné voľno, lebo:... "demokracia".)

Stále platí:
"Pomôž si človeče - aj Boh Ti pomôže!"
(...ak nebude tiež práve čerpať náhradné voľno/7. deň býva nedeľa/)

alas, díky, vyjádřila jsi přesně, jak to vidím já - jen já jsem neměla nějak sílu to Josephovi psát, protože jsem myslela, že by tenhle názor nepřijal. Jestli tu někoho odsuzuje jako psychoboha, jsem jistě na prvním místě, hlavně proto, jak jsem radila Mambě ohledně jejího syna. Ano, já jsem pro vyhodit, nechat padnout na dno - ale v případech, kdy už rodina nebo partner vyčerpali všechny možné páky, domlouvali, prosili, plakali, hrozili, žehlili desítky průšvihů, platili dluhy, tahali opilce ze škarp a ukládali ho do čisté postele atd. atd. Až propadli takovému zoufalství, že přestali vnímat vlastní život, vše se točilo jen kolem pití, strachu z toho, v jakém dotyčný přijde stavu a jestli vůbec přijde.... Josephe, přijde ti, že Mamba poskytla svému synovi málo lásky a podpory? V životě to nebývá tak, že by se od někoho, kdo má problém s pitím, všichni odvrátili, vždycky má, alespoň zpočátku v někom oporu a někdo ho má rád i přes to, co vyvádí. Ale když si toho, mnohdy roky, neváží a nesnaží se se svým pitím nic dělat, má např. manželka obětovat svůj život a žít v takovém pekle? A nechat v něm žít i své děti? Odborníci na to mají dokonce speciální označení a to "umožňovatel". Manželka finančně táhne domácnost, omlouvá alkoholika v práci, vozí ho pomláceného k lékaři na šití, vaří mu, pere, uklízí, obskakuje ho v absťácích a vaří slepičí polévky, omlouvá před svými rodiči, platí jeho dluhy. Tím vším mu umožňuje, aby jeho alkoholová kariéra byla co nejdelší. Jistě, je velké riziko, že pokud manžela vykopne, ten se uchlastá. Alkoholismus je smrtelná nemoc a počet "vyléčených" je údajně okolo 5% !!! Já tedy myslím, že se do tohoto procenta ale počítají ti, kteří se už celý život ani jednou nanapijí, přijde mi to číslo hrozně nízké. Pak je řada těch, kteří mají občas recidivu, tím občas ale myslím jednou za pár let, a hned ji řeší přeléčením, i to považuji u alkoholika za velký životní úspěch a zvládnutí nemoci.