Alkoholik

"Kdykoli je mi věru hrozně
začnu žít religozně
hned jak si pak ulevím
tak se ani nemodlím."

napsal a po hospodách vykřikoval Ivan Jirous-Magor.

a ještě jednu pěknou věc od něj si připomínám:

"I deprese
občas se snese."

Ja napsal:
Šantalka napsal:
Je tam asi ta pokora, kterou potrebuju.

Inz.ponuka:
...ponúkam vákuové balenie odpustkov, trpezlivosti, pokory, viery a triezveho kritického myslenia priamo zo svätostánku RKC.

Zn.: Aj abstinujúcim ateistom a agnostikom... IHNEĎ!

Jà tomu vůbec nerozumím....jsem v tomto sám?

Přesně Pert. Tuhle loterii má šanci vyhrát. On totiž rozhoduje kdo vyhraje. Jestli on, nebo chlast. Takovej smolař, aby Tě chytla banda teroristů a donutili tě vyžrat flašku čehokoli asi nebudeš. Je to na Tobě.

Taky nechapu, proc bych se mela urazit
Magora taky beru, vystizny a vtipny.

Mne sa začalo dariť abstinovať, keď som prijal svoju chorobu. Že som alkoholik. Žiadne, že "nie až taký" s množstvom pokusov o kontrolované pitie po určitej dobe nepitia. Ale som. A to so všetkým, čo moja choroba predstavuje. V hlave som si to zariadil tak, že "Nesmiem piť" som zamenil za "Nechcem piť". Mám rešpekt pred alkoholom, ale nebojujem s ním. Užívam si každý jeden triezvy deň. Abstinujem vždy 24 hodín. Ten každodenný myšlienkový boj s alkoholom zbytočne oberá o čas a energiu,ktoré môžem venovať iným veciam. Keď si idem niekam posedieť, tak idem s rešpektom pred alkoholom, pretože sa poznám. Ale nie so strachom, vynervovaný a vystresovaný čo bude, pretože to je prvý krok si nakoniec vypiť. Už dopredu sa nastavím tak, že nevypijem. Ak je abstinencia o trápení, ľutovaní sa, prečo ostatní môžu a ja nie, tak to nikdy dlho nevydrží. A to vtedy vlastne nie je abstinencia, ale iba nepitie. Tu na slovensku je taká kniha. Napísal ju bývalý alkoholik, teda vlastne abstinujúci alkoholik pán Mariani - "Abstinencia je stav duše". A presne to platí. Je to štýl života. Je to o tom ako človek žije, ako sa správa. Je to o láske, pokore, vyrovnanosti. Je to o nastavení mysle.
Ale pre tu abstinenciu treba aj niečo spraviť. Začiatky sú ťažké. Preto je v liečebniach režim prísny, že Angie. Ale na alkoholikov sa ináč ako tvrdo nedá. Sú to totiž dokonalý klamári a manipulátori s ľuďmi. Táto stránka je skvelá, ale niekedy sa mi zdá, že až príliš sa potliapkávate po pleciach, aký ste skvelí napriek častým zlyhaniam v priebehu pár týždňov napr. nedávno Zdeno, Šantalka, Katka atd. Na tejto stránke je dostatok rád a skúseností, ako abstinovať. Každému može pomôcť niečo iné. Len si treba nájsť to svoje, tú svoju cestu. Niekomu pomôžu A-kluby, niekomu viera, sú aj AA, ambulantná liečba. Máte tu rady a skúsenosti ako zvládať napr. craving atd. Len treba vedieť čítať.
Maťo

Tak Marianiho si určitě opatřím.
Vím, že pro střízlivost mám jednu obrovskou výhodu: jsem často rád sám a holt jsem ten knihomol.
Jinak včera žertovná příhoda na AA. Chodím tam jen občas. A poslední dobou, už třikrát po sobě, bohužel, tam na mne vždy vystartuje ukecaný dávný spolužák ze zakládky. Pokřikuje, nějaká anonymita je mu fuk, dost nepříjemný. Už ho tam znají, jen na sebe mrkneme, to se musí vydržet, jsme tam pro důležitější věci.
Ale vypad se mnou ven a pořád milón keců, zastavuje příchozí a sděluje jim co
my jako a co jsem zrovna kde udělal, prostě tam z toho dělá
Seznamku a Blesk. Jsme v průchodu u popelníku, na cigáro. A kde se vzala, tu se vzala moje stará hospodská agreska, popad sem žvandu za košili pod krkem a syk: A už drž hubu ty č. nebo uvidíš!
A zafungovalo to jako na školním dvorku, zavládl klid.
To se holt jinak nedá!

Dee, píšeš:
Já tomu vůbec nerozumím....jsem v tomto sám?

Ede/Edo/Dee,

pokoru, vieru ani dieru v kostole ani vo fľaši nehľadaj!

Nájdeš ich však v sebe!
(Vo svätostánku bývajú spravidla hostie pripravené na obrad - je to údajné sídlo Boha v kostole, ale keď tam nie sú ani tie/hostie(oblátky), tak tam reálne nie je nič, ani vákuum - nieto ešte Boh. )

Preto ten nejapný inzerát -> viď vyššie ~ moja reflexia pre Šantalku.
Už Ti svitá - rozsvecuješ sa?

(Dosaď si tieto premenné do rovnice/(inzerátu) a riešenie máš priamo na dlani.)

Nejsi v tom sám.Pokud nechceš.Neznám tvůj příběh,nechceš mi ho napsat?

Tak prvni navsteva kostela s modlitbou za abstinenci. Nejdriv jsem si pripadala nepatricne, pak jsem doufala, ze me nikdo nevidi... pak mi to nejak bylp jedno, rikalajsem si ze jde o me, ne o lidiva prerikala si svoji tpuhu byt szrizliva a prosbu o pomoc. Jinak uz je mi lip, ale muj zevnejsek, dpmacznost atd. ten 4denni vypadek pocejtili, opet neni cas dohanet, takze ta cerstve nabyta svoboda a klid jsou v pr....

Šantalko, mě to v kostele pomáhá. V dětství mě tam někdy, ehm, tahali párem volů, pak dlouho nic, pak jako na výzvědech, pak víc, pádem na dno chlastu a odražením se od něj, mě to tam přímo, do posvátnejch prostorůch, ehm, ehm, katapultovalo.
Ale chodím jen občas, velmi rád sám.
Není to ale nijak složitý, prostě je to pomoc. Asi na to je nutný být nějak připravenej, připravená, uvidíš-No a jak jsem tu citoval Magora, vždyť víš, že i tenhle tvrďák tvrďáků tam chodil s hlavou sklopenou.