Alkoholik

Onychofágia je to.

Viac tu: www.pluska.sk/izdravie/liecba/obhryzate-si-nechty-je-vazna-diagnoza.html?forward=sk_mobil2014_clanok.jsp&forcemobile=true

Krtko, radšej si obstaraj vhodné náradie(!):
nožnice na plech atp.

Jedna diagnóza hore-dole.
Mám brúsku, načo nožnice.

Krtek napsal:
Jedna diagnóza hore-dole.
Mám brúsku, načo nožnice.

"Zabrús po lakte a veselo hrab ďalej"...
(A je po onychofágii aj po manikúre.)

Myslíš akože hrabať už len frňákom? Čiže vyfrňovat?

Krtek napsal:
Myslíš akože hrabať už len frňákom? Čiže vyfrňovat?

...Áno, aj.

Súhlasím s Láďom. Takých, čo to dávajú ako vy Včelář, Katarína, Stopka, Sochař a ďalší nie je veľa, aj keď ste. Dávate tým príklad, že sa to dá. Ale zrejme máte na to aj doma celkom vhodné podmienky. Ale aj tú sú ľudia, ktorí to skúšajú stále dookola a nedarí sa. Vtedy je podľa mňa liečenie tou lepšou cestou a nie trápiť sa tu donekonečna. Nevyliečia Ťa síce, ale navedú správnym smerom. Získaš informácie o závislosti a o ďalšom doliečovaní. Pretože práve to je najdôležitejšie. A dáš sa trochu dokopy po fyzickej a psychickej stránke. Často sú totiž tie vzťahy v rodinách tak rozbité, že liečenie poskytne čas obom stranám. A ak je niekto sám, tak liečenie je jednoznačne lepšie riešenie ako to skúšať sám doma. Viem aká je úspešnosť liečenia. Ale najdôležitejšie je to potom, doliečovanie. A zrovnať si to v hlave, prestať s alkoholom bojovať a trápiť sa. Aj u mňa vlastne všetko začalo fungovať až keď som si to nejako zrovnal v hlave a začal využívať aj to, čo ma učili na liečení. A že to nejaký ten čas trvalo...

Co se mě týče já bych dobrovolně do PL nešel, leč musel jsem. Nelituju nicméně....Mám obavu, že tihle samoléčitelé si sami na sebe chystají past....přesvědčení, że to zvládnou sami, je bude v případě recidiv do bezvýchodného kruhu...Já skončil v blázinci a to je pro mě memento....negativní motivace....myslím, že samoléčitelé mají jen pozitivní motivaci...je dost nebo málo? Bude to běhàní a podobně stačit? Omrzí se to.

Dee.. pokud tě dobře chápu, tak my "samoléčitelé" nemáme šanci? Já osobně mám (pokud vůbec nejakou) tak motivaci negativní..neběhám nebo něco takového.. Jen už prostě nechci žít život s vodkou. Fyzické příznaky jsou už dávno pryč, bažení nemám (tedy takové, jak popsal Zdenek a Katka), v hlavě srovnaný, k psychologovi objednána. Co by mi léčebna dala víc? Tedy kromě totální likvidace dosavadního života - nemůžu si prostě dovolit z profesních a rodinných důvodů na tři měsíce zmizet - po návratu bych možná byla psychicky srovnaná, leč na dlažbě.. a nejspíš s krabičákem.
Díky tomuto foru jsem zjistila, že je i jiná cesta a funguje.. není to jen Včelař, Sochař... i dřív třeba Kira, Helena..
Jde to, je jen otázka, jak to člověk pochopí a zvládne myslím - pro někoho je léčebna záchrana, pro jiného likvidační. Mno..všem hodně štěstí

Dee:
No s tim co tady obcas ctu to vypada ze hodne samolecitelu ma te negativni motivace vic nez dost. Jiste, lecebna by byla fajn bohuzel zdaleka ne kazdy si ji muze dovolit s ohledem napr. na profesni nebo spolecenske nasledky. Kdyby to aspon trochu slo tak uz tam jsem jenze ten pobyt tam mi rozbori zivot vic nez to zvladlo 10 let chlastu . Tak nezbyva nez se rvat bez pomoci doktora, bez antabusu a sam. Hezky pracovat na vytvoreni bezpecneho "doupete" ktere bude alespon v prvnich mesicich trochu chranit pred vnejsimi vlivy, krok za krokem vnaset rad a system do chaosu ktery po sobe nechal chlast, snazit se, trapit se, ale taky mit radost pokud se skore cistych dnu zacne zvedat. A pochopitelne myslet dopredu protoze presne jak pises tak napr. to behani se vycerpa a omrzi jenze nez se tak stane tak uz za nej musi byt pripravena nahrada... a za ni dalsi a dalsi pokud bude treba a jak dlouho to bude treba. Ale uplne stejne se muze vycerpat i motivace ziskana v lecebne viz. uspesnost absoloventu lecby u nas .
No a co se tyce uspechu samolecby tak ja mam za sebou dneska tyden 19. neboli 133 dnu, citim se s prehledem nejlip za posledni roky a sam na sebe bych asi pomalu zacal zvedat sazky . A desne moc me tesi ze se konecne zacal vytracet takovy ten plizivy pocit strachu a obav z toho co prinese dalsi den (spadne skore zase na 0 nebo ne? zvladnu to? lze to vubec zvladnout?) a misto nej je spis radost a zvedavost z toho co bude.

Souhlasím, že šance samoléčitelů budou menší než těch co se sami rozhodnou jít do léčebny. Opaku těch co se sami rozhodnou jít do léčebny. Ono síla odhodlání samoléčitele bude v konečném účtování mnohem víc než vzdor zarputilého v péči lékařu v léčebně.

Pepo, píšeš, že jsi rebel. I já se za takového považoval. Slibuji Ti, že až poznáš, co je to opravdové zlo, které Tě bude třeba stíhat po případném dalším tahu, tak se do tý léčebny budeš přát dostat za každou cenu a budeš škemrat o to, abys dostal příležitost ještě žít a to, že to bude bez chlastu bude to poslední co Tě bude zajímat. Takže, za mě, pokud se cítíš stále za rebela, tak ještě nevíš co je to ta pokora.

Je mi jedno jaké šance mi dávají zdejší ať Láďa, Dee, nebo kdokoli jiný. Já vím, že z nejhoršího jsem venku. Pil jsem dost dlouho a přestávání chlastat jsem zažil nespočet. Ale ještě N I K D Y jsem necítil to co cítím teď. Teď vím, že to zvládnu. S pokorou a bázní si razím cestu dál. Ono je fajn vykašlat se na to všechno co bylo a ještě fajn je pocit sebedůvěry a hrdosti na sebe samého a možnost jít zas se vztyčenou hlavou. A cítím, že i mladá s malou jsou nyní mnohem spokojenější a už nesklízím výsměch, když vyslovím nahlas některý ze svých plánů.