Alkoholik

Krtek veru trasieme hoci ja uz som sa netriasla isla som naplno od rana. zle mi bolo tak ci tak ked sa to utalo.
dobru

Krtek som v poho...relatívne..NO pijem..cucám pivo...nedá sa to zastaviť....aj chcem no ee..som sračka?

Katarina, vzpomínám si, jak jsem byl úplně v hajzlu. Doslova. Klečel jsem u mísy, hlavu v ní a chtělo se mi zvracet. Nebylo co. Podle zvkuků a úplných křečí to vypadalo, že chce pajšl z těla. To se normálně žaludek obracel naruby. To samý. Osprchoval jsem se, a rychle k tesku - ve tři ráno. Zpocenej jako prase jsem přišel před tesco a zase záchvat tohoto blití-neblití, kdy vnitřnosti chtěly z těla jen při představě, a vyslovení slova alkohol. A stejně jsem tam došel, nabral ho jako, kdybych dokupoval do prosperující hospody. Pak jsem se mohl udávit před prvním lokem, někdy i po něm, ale pak to rychle přebít, exnout tam třeba půl flašky na ráz a pak už to bylo dobrý. Do tý doby, než ten chlast začal docházet. Pak nanovo. No a pak to chtělo hledat tu sílu, to utnout, vytrpět si ten tejden psychoz, paranoidních stavů, nespaní, pocení, smradu, depresí, a v beznaději, že uvidím nějaké světlo na konci tunelu. Jo, pak ještě strach o život. To byly hrozný stavy. Ani se mi nechce věřit, že jsem byl toho schopnej.

Ale no tak Zdeno. Písal som. Všetci sme si takým obdobím prešli.
Dnes už neporiešiš nič. Ale ak nepôjdeš zajtra k lekárke a do nemocnice, tak zase budeš celý deň piť, lebo vieš, že budeš mať absťak. A to isté ďalši deň až do piatka pretože musíš na kontrolu. A ani tam nepôjdeš triezvy, pretože by si to nevydržal. A do práce samozrejme nehrozí.

Teď mimo téma. Nedávno jsem tu koukal na počítadlo návštěvnosti a říkal jsem si, že za pár dní tu bude jubilejní 3 000 000 návštěv. No a bum ono tam je najednou o 200k víc.

Včelar, vracať aj keď nemáš čo bol fakt hnus. Ako cez kopirak. Akurat, že ja som mal problem dojst na wcko a nie ešte do Tesca. Vždy tak po 4-5 dňoch mi došlo, že si to peklo budem musieť pretrpieť. Keď to povieš normálnemu človeku, čo prežívaš, tak nepochopí prečo som bol ochotný stále podstupovať to utrpenie. Moja mama vravela, že nechápe prečo pijem, keď mi je tak hrozne. Sedela pri mne, plakala a nechápala prečo.

Moje žena říkávala. Ty víš, že se zabíjíš. Vidíš sám, že jsi úplně zničenej a stejně to uděláš znova. Hrozný na to vzpomínat. To nemluvím o tom neskutečným tlaku do hlavy při tom grcání. Voči jak angorák a ještě k tomu chtěli v tu chvíli vyskočit z hlavy. Pernamentně kapky studenýho potu na čele... Na druhou stranu, kdo nezažije tohle, tak neví. Dnes jsem o tom přemýšlel v práci. Já třeba nemám ani to bažení. Jakmile ucítím, třeba jen náznak něčeho podobnýho, ihned se mi dělá blbě na těle i na duši. A momentálně ani nemám strach, že by hrozilo, že bych do toho spadl. To vědomí, kde jsem byl před rokem a kde jsem teď. Ten propastnej rozdíl, musel bych být fakt Hňup, abych byl ochotnej to risknout byť jen jediným pivem. Mám se zkrátka moc dobře, abych si mohl dát jedno... Díky Bohu za to

Včelař napsal:
Moje žena říkávala. Ty víš, že se zabíjíš. Vidíš sám, že jsi úplně zničenej a stejně to uděláš znova. Hrozný na to vzpomínat. To nemluvím o tom neskutečným tlaku do hlavy při tom grcání. Voči jak angorák a ještě k tomu chtěli v tu chvíli vyskočit z hlavy. Pernamentně kapky studenýho potu na čele... Na druhou stranu, kdo nezažije tohle, tak neví.
Mne mama stále hovorila "Stojí ti toto za to. Tak trpieť pre palenku?" Ale na druhej strane neprajem to nikomu.

Díky za snahu a info o Ladislavovi.

zdenek, už nevieme čo s tebou , želám ti v dobrom aby si sa spamätal.

Ja keď som mal záťah, tak som bol fakt jak prepnutý do inej osobnosti (nie že by som sa chcel zbavovať viny), ale potom sa niečo stalo a zrazu bola moja hlavná priorita prežiť. Takže dokola variť a piť čaje, mať zapnutú telku a ani poriadne nechápať čo v nej ide, prechádzať sa od okna k oknu, odvážiť sa zapnúť telefón a pozerať SMS o zmeškaných hovoroch, všade cítiť hnusný smrad, vyľakať sa pri akomkoľvek nečakanom zvuku, bohovsky chcieť spať ale báť sa ísť si ľahnúť lebo potom chodili mátohy a nečakané škubnutia rukou či nohou, kadejaké príšerné myšlienky... určite by bolo lepšie zavolať si pomoc, neodporúčam skúšať to sám, mne to so šťastím zatiaľ vyšlo a snažím sa nech už sa to nikdy nezopakuje. Momentálne triezvy siedmy mesiac, pracujem na domčeku a chcem byť človekom ktorý nebude tak ubližovať najbližším, a mám tu na Zemi nejaké plány, keď ma tu ešte vyššia moc podržala.

Tak, tak.
Nepiju od 15. února, žádný silný bažení neproběhlo ani jednou. Občas něco prokmitlo v začátcích, zahnal jsem to. Dnes společenská událost, potom nabídka vína, jen jsem se té myšlence, co se někde vespod objevila, usmál. A vůbec jsem to nebral jako možnost.
Kdepak!
Ale trvalo to roky, roky podléhání, ale ty intervaly nepití se prodlužovaly. Pak děsivej poslední, osamocenej flám, vzniklý, "jakoby omylem" z jednoho napití, pak pár dní chlastání, do toho strašný hrůzy-psychický spíš.
A dost.
Někdy jsi mi, jo, zvlášť ty, Šantalko!, mý "poklesky", nějak připomínala. Umiňování, odhodlávání, skoro jistota a bác-špatně, ale jde vyplazit se z toho, zas vyjasnit palici, nevzdat se, nerezignovat a zase pomalu třeba-ale směřovat k dobrýmu.
A já pořád chci připomínat, to co jsem dřív nepovažoval za pravděpodobný, za možný, ale: JDE TO.