Alkoholik

Rozumim, pro me z podobnych duvodu taky ustavni lecba neprichazela v uvahu. Lado, vsak uz to mad za sebou, vis, co by Te tam cekalo. Verim, ze to zvladnes i sam. Hele a ta dovca je vlastne pekna inspirace to dat a nechlastat, byla by to " odmena". Kam se chystas? I s pani domaci 4nohou?

Láďo, takže to byl asi pěknej masakr... Též mi po kamikaze tazích trvalo tak týden, než se tělo relativně srovnalo. Přečti si znova Úsměvy smutných mužů, na lidi a koukání jim do očí se zatím vykašli a soustřeď se na sebe. Jen je třeba ošéfovat tu práci, aby jsi si na bedra nenaložil ještě další starost.

Jinak vítej zpět mezi náma.

Presne!! Ja mohla kalit pomalu vic jak chlap, druhej den pohoda. Zadny blinkani atd
A pekne pokracovat a zas a zas, klidne nespat, nejist... A pak zlom, rychlej, necekanej a hustej. Nejdriv psychika. Do ty doby veselo, pohoda. Pak desy besy. Uveznena ve vlastni hlave. Ani jsem to nemohla nikomu rict. Pak fyzicky potize, taky rovnou husty. Jedno se ruku v ruce s druhym pekne doplnovalo a zhorsovalo . Pak uz stacilo trochu a ... no proste asi nejvyssi cas prestat. Snad se to da do kupy. Casem...

Šantal,
v únoru jsem se zbláznil a zaplatil letenku a hotel na 14 dní u moře v Bulharsku. Ovšem kdybych to neuskutečnil, nikdo mi nevrátí nic. Nácinka se mnou nepojede ))) bude u jedné kamarádky, pokud mi necouvne. Jinak by byla doma a dojížděli by jí krmit rodiče.
Včelaři,
díky, hele kluku víš co mě v putyce překvapilo ? lidi co se mnou pili před dvěma roky, pijí dál. Z jednoho naprostá troska a druhý snad ještě horší troska, dokonce po pětiminutovém rozhovoru o ničem jiném než o chlastu, dostal epilepťák. Pak se mi přiznal, že to má už letos po osmé. Ani nevíš jak jsem se zapotil a byl na sebe naštvaný, že piju. Prostě brzdím, nechci umřít.

Ladislave.
my máme dva utulkáče a zahradu, takže si myslím, jestli ten tvůj pes není zrovna rabiát , tak bych to ukočírovala.
Co máč za psa?

Nejdříve ze všeho bych ráda popřála Laďovi brzké "uzdravení". jsou to mizerné stavy, všichni to známe. Také jsem dnes ve fázi "léčby". Ale přesně jak píší ostatní, teď už bude jen líp!

Co se týče mého příběhu, na to se zatím úplně necítím, omlouvám se, možná později dokážu být sdílnější. Zatím se "rozkoukávám"

V každém případě piju dlouho, přes deset let, možná spíš patnáct, když to tak počítám. Poslední rok moje pití začalo nabírat na obrátkách a uvědomila jsem si, že je zle! Vlastně je mi zle ze sebe samotné! Dny bez pití jsou krásný, miluju ta rána, když se probudím po večeru bez pití...i obyčejná cesta do práce je nádhera. Ale je jich tak strašně málo! Chtěla bych jich víc, a proto jsem se rozhodla to alespoň zkusit. Nikdy dřív jsem se o to nepokusila, je to premiéra a mám strach, co se bude dít. Nevím, jestli to zvládnu, ale když si pročítám vaše příběhy, obávám se, že určitě ne napoprvé. Nicméně myslím, že důletižé je, že jsem si uvědomila svůj problém.

Obdivuju vás všechny tady na fóru, kteří jste to dokázali a patří vám velký dík za to, že nám "začátečníkům" pomáháte.

Včelaři/Šantalko, mně bylo pokaždé neuvěřitelně zle a stejně jsem to dělala znovu. Nepochopitelné...

Doufám, že všichni, kteří tu bojujete, svoji bitvu vyhrajete. Snad i já...

Já epileptickej záchvat taky neměl, ještě jsem se nedopil k tomu, že by mi stačilo málo, dokonce si myslím, že ani to správný delírium jsem neměl. Ale psychozy jo a řádný. Neschopnost spát. Neschopnost se soustředit. Byl jsem s psychozama i v práci. Všude jsem slyšel jak si lidi o mě povídaj. Normálně jsem z tý práce utekl, sedl do auta a jel domů. V rádiu hráli písničky a já je slyšel anglicky a zpívali o tom, jak po mě jdou policajti, protože jsem v Rakousku srazil 15 cyklistů. Normálně jsem slyšel zprávy v rádiu, že na hranicích na mě čekaj policajti a maj příkaz střílet... Hustej masakr. Přijel jsem domů a dal si sedm piv, než ty psychozy utichly a já byl zase schopnej normálně fungovat... Tohle už nikdy nechci zažít. A též až strach o ten život z kterého jsem se chtěl propít mě dovedl tam, kde jsem teď. Teprve pak jsem poznal co to je pokora. A toto forum a i Tvůj příklad mě nutí na sobě dál pracovat. Protože přesně jak to píšeš. Jak si člověk začne být moc sebejistej sám sebou, tak je to cesta do pekel.

Ahoj Stopičko,

moje čtyřnohá je 8-letá rozmazlená čičina co spí v posteli a nechodí ven. Má svou bedýnku na oo. Moc děkuji. Pokud by to šlo a byl se mnou v budoucnu amen, a stále by nabídka platila, domluvíme se. A jak se máš jinak ?

Vcelari, Ty to snad fakt sepiš...

Elizeee,

vůbec se netrap, úplně stačí co jsi nám sdělila pro začátek. Jsi bojovnice a myslím, že když jsi našla odvahu nám sem napsat, bude ti už jen lépe. Najdeš zde denně podporu, vždy tu někdo je. Budeme bojovat, je to na celí život ale stojí to za to. Neuvažovala jsi o ústavní léčbě ?