Ještě zmíním jedno krizové období a to jsou blížící se vánoce. Měl jsem s tím problém a nejvíc to na mně dolehlo ten druhý rok abstinence. Kdo nemá dobré zázemí, rodinu, která vás podpoří, tak to bývá náročné.
Začlo to už zhruba v této době, počátkem listopadu, dušičky, úmrtí koho sem měl rád. Je to tlak okolí, to co vidíte kolem sebe, měnící se nálada lidí, většina se chová jinak. Mně se vracely vzpomínky- na ženu a dceru, návštěvy kostela, pohodu a i ten stres kolem toho mně po čase připadal hezký, dojímavý. Musel jsem se od toho oprostit, jinak mně to pohlcovalo. Vytvářel sem si na to dost ošklivý názor a věřící nejsem- nenabyl jsem nějaké osvícení nebo poznání, ale jinak to nešlo. Musel sem. Když se podívám z okna, tak je den jako každý jiný. Příroda, zvířata, v zimě krátké dny co nemám moc rád. Jen lidi blbnou a lezli mi svým chováním na nervy. Rozplánoval jsem si každou minutu, náhradní plány, vyhnul jsem se všemu co by mně mohlo zasáhnout. Vím jak to začíná- nenápadně. Z toho vznikne větší krize a z ní se dostat bývá těžké.
Je to za mnou, teď se celkem na příští dva měsíce i těším. Mám klid, objevili se noví lidé v mém životě, cítím se normál- ani skvěle, ani děsně.
Jedna dávka dokáže nadělat spoustu paseky, znám to. Nebudu to víc rozebírat, už jste to popsali.
Jen Kataríno, zvládlas větší krizi. Přicházejí i po letech. Ustálas, ustojíš příště, jsi na dobré cestě. Jsi teď v pohodě, šťastná, pěkně jsi to napsala.
