Alkoholik

ahojte, tak chlapci Sochař a Ladislav gratulujem.
ja som vcera pozrela ten film o ktorom sa tu pisalo a poviem Vam ze mam z neho vseliake pocity. Hlavne som rada,ze som ho pozerala po dlhsej dobe co nepijem lebo asi by som pila s tym chlapikom tiez. Mozog reagoval tak ze by som si dala panaka s nim,ale na druhej strane tie stavy a to vsetko okolo toho tak to mi vyvolalo tiez spomienky, vsetko som skoro zazila ako ten spisovatel az na to delirium. to je moj pocit na tento film a pritom je to realita.

Katarino, ja až žasnu, že na mě ten film Pod strážným andělem působí i po nějaké době, kdy jsem ho viděl, nějak pracuje pod kůží. Snažím se být kritický a říkám si příběh nic moc a tak, ale mám pocit, že tam je něco alkoholického a antilakoholického, nějak vystižený ten hnus a zoufalství neustálého, pokračujícího pijáckého propadu. Není to Holyvůd, je to špinavý a surový, je tam něco o podstatě závislosti, myslím. A přesně jak píšeš, zezačátku mě i napadlo, dát si s tím sympatickým chlápkem. Pak už ne.

Sochaři presne si vystihol moje pocity, takze nie som divna, ze som si s nim chcela dat aj ja a pritom ako pises ziadny Holywood ale realita.ja ako som pisala ked lial do seba tu vodku jeden za druhym to ako keby som samu doma videla tak vtedy ta chut a vratila som sa nejaky cas spat,ale ostala som sledovat ten film a potom mi bolo z toho na vracanie a hlavne smutno pretoze nie keazdy ma to stastie,ze si da sam sebe tu sancu a prestane. kazdopadne si pozriem viac takychto filmov

Zdravim vsechny
Ladis, super
Sochari, tyhle vylety (psi, lidi, flasky, brka, dymky atd) znam a ses dobrej To za sebou jeste nemam... to koleno me od toho izoluje.
Jinak film nemam na cem pustit. Technika me zradila a v telefonu se navic podelava baterka . Snad to vidi Jezisek
Tady krasne a teplo Hned je lip

Trochu jsem se usmíval, jak skoro tajně chodili nenápadně před ostatními a prozrazovali s otázkou problém

Toto je výborné, Ladis držím palce, vyzeráš na dobrej ceste.

2,5 měsíce střízlivá. A se stále čistší hlavou začínám bilancovat a je to neveselé. Nevím, jak dlouho ještě můžu žít jen z toho, že stačí, že nepiju a nic neužívám. Dříve nebo později budu muset udělat nějaká zásadní životní rozhodnutí. Třeba jako jestli má moje manželství ještě vůbec nějaký smysl. V tuhle chvíli mě od toho, abych si nalila nějaké to víno, drží asi nejvíc to "počítadlo" a pocit, že by byla škoda ho znovu muset vynulovat. A to je trochu chabé. Jak jsem tu už psala někdy dřív, teď jsem na "neznámé půdě" a nějak nevím, co dál. Bude mi 35, nemám děti, vztah s manželem je velmi podivný, kariéra ustrnulá a cítím, jak mě tlačí čas. Asi bych si měla najít nějakou skupinu...

Co dál... toť otázka. Chybí smysl života.
Třeba u žen v tom věku bývají silné mateřské pudy, touha plodit, žít pro potomstvo, takový impuls ke změně, něčmu novému... Ty děti mít nechceš nebo nemůžeš?

S těmi dětmi je to složité.

Sama jsem tady ty děti "nakousla" a teď zjišťuju, že to nedokážu rozebírat...