Alkoholik

Šantalka napsal:

....Ve mě se to zase všechno pere: v mistnim deniku vysly planovane akce na kveten/ cerven, vse spojeno s chlastem . Vinařské slavnosti, Pivofest, výroční oslavy města atd...Je mi z toho smutno, přitom vím, jak jsem vždycky dopadla. Blbě. Divnej pocit, že už se mě to netýká, bez pití se nudím na těchto akcích, ale manžel bude chtít chodit. Takže buď se odcizíme, nebo to budu muset zvkádat s ním....

No pokud to myslíš s abstinencí vážně, tak je potřeba se zamyslet, co všechno jsi ochotná pro ni obětovat...
Pokud chci něco, co jsem ještě nikdy neměl, tak musím udělat něco, co jsem ještě nikdy neudělal...a v tom okamžiku pro mě skončila moje "komfortní zóna", ta už neexistuje, a od teď to bude bolet a třeba i hodně...zejména na začátku se člověk musí prostě uskrovnit, to jsou ty "slzy krev pot" a pak na konci přijde třeba vítězství
Nicméně ten problém "letních akcí" jsem řešil taky, co tam vlastně dělat, bez alkoholu se člověk nudí...sleduje ten "ruch" kolem...v mozku to spíná...a přichází zákonitě bažení...kruh se uzavírá...
Na takové akce prostě nechodím. Teď třeba byli čarodejnice : ohně - popíjení...a manželka tam šla s dětmi sama...nikdo si nestěžoval a všichni byli spokojený. Je potřeba hledat jiná řešení.

Myslím, že se vývoj abstinujícich alkoholiků rozděluje do tří fází, každá trvá asi rok... Ten první rok se člověk soustředí pouze na udržení abstinence a tomu se podřizuje všechno, včetně rodinného života. Druhý rok už "začíná zase slunce pomalu svítit..." a do třetí fáze jsem se ještě nedostal
V léčebně jsem se setkal s lidmi, kteří i plánovali cestu z nádraží domů, třeba delší, ale tak aby nevedla kolem hospod...
bohužel je alkoholismus nevyléčitelné a smrtelné onemocnění a žádná laciná řešení neexistují

Alkoholizmus,alebo zavislost na alkohole je važna choroba.Psychicka.Mozog musi! mat prisun chlastu.Inač začnu abstinenčne priznaky.Štat podporuje predaj alkoholu...čo je absurdne pre mňa.Prachy a len prachy..Zisk.Preto na Slovensku liečba zavisleho na alkohole je prakticky zadarmo.Poistovňa hradi všetko.Aj liek Campral,je dost draha zaležitost...platim za balenie len cca 1.50€ .Aspoň,že nefajčim.Tabak mi nechuti,cigara ee.Mam zavislost na alkohole,a to je dost,si myslim.Ešte kavu,kofein potrebujem k fungovaniu.Vždy ma naštartuje..kafčo.tak len moje pocity... abstinencia mi chuti..pekny deň všetkym

Vinařské slavnosti, Pivovest, rožnění ... no, ty vole, vidíte támhletu ženskou? Vožralá a boubelatá, těžce depresivní ... achich, achich. To je jen takový sejčkování. Nemyslím to zle.

Den 7. Včera to tedy bylo zajímavý. Mozek mi fungoval tak na 20%, úplně mimo. Na vše, u čeho se muselo aspoň trochu přemýšlet, jsem musela dávat pozor Dnes je to trochu lepší. Divné stavy to jsou. Ty akce jsou trochu problém. Když jsem nepila, jezdila jsem všude autem, i když to bylo půl kilometru - vyhnula jsem se přesvědčování, ať si dám, od toho to tu přece je! Chutě jsem pak časem už neměla a zezačátku mi to pomáhalo je přebíjet. O to víc jsem se tam věnovala jídlu A ty střízlivý rána jsou pak mezi kocovinou zmoženými přáteli úžasný

Zdravím,
nechtěla jsem zde psát moc o sobě, ale cca tři týdny dozadu jsem byla u mudr,páč jsem měla deprese, ne tak silné, když jsem četla čím prochází třeba Reminescence, ale jak psala myslím Nova, tak jí naopak lék pomohl, takže mi známá mudr předpsala léky na depresi.
Asi jsem více na léky vnímavá a u mně došlo, sice k lepšímu spánku, ale hrozné sny. Ráno se probouzím unavená a cítím změnu osobnosti....přes den jsem z těch léků jak přiopilá, nakonec to vysazuji. Včera večer jsem si nebrala a dneska je mi hrozně, stav hnusný.
Opět sociální fobie a je mi na nic.
Volala jsem dr, řekla, že to mám teda vysadit a že mi dá něco slabšího, ale už raději nechci nic.
Píši to proto, že někdy i léky někomu nemusí sednout a může dojít k opaku, zvláště když se nasadí bez většího vyšetření, přeci je to jenom chemie.
Je to individuální a měla jsem je dle mého zbytečně silné, co se týče mně.
Držme se a přeji všem krásný dny, já se na čas odmlčím, jenom budu číst, než se dám dokopy.

Sochaři, Ty jeden! Normálně se tady směju nahlas Tys mě vyhmátl, to jsem přesně potřebovala 'slyšet". Díky. I za tu boubelku, no... tssss...
Stopko, to je mi líto, psychika je mrcha. To vím. Tak ať je brzy líp, bez léků, když Ti neseděj. Třeba pomůže lepší počasí. Drž se.

.

S léky je to tak, někomu sednou, jinéme pravý opak. A taky je tam ta víra, člověk věří, že mu pomůžou, bere poctivě a nepije na ně, cítí zpočátku ty změny - nežádoucí účinky, buď to po čase přejde nebo ne. Někdo jiný o tom není přesvědčený vůbec, má z léků strach, to dělá i ta rozházaná psychika, vytvoří si v hlavě blok a pak je těžké ho léčit, když je třeba vidět, že léčbu evidentně potřebuje. Je to složité, Stopko možná mohlas zkusit ty slabší léky, ale asi víš jak se cítíš a ta sociální fobie je fakt hnus... asi jsem to prožil v pubertě, hormonální změny, nesmělý, vůbec sem nemoh být s lidma, měl sem s nima takový vnitřní neklid, nikomu sem se nedokázal dívat dlouho do očí... to přešlo na výšce, jako bych se postupně probíral ze snu a stával se ze mně jiný člověk, získával sem plno přátel, známých, no a teď po desetiletích se to vyhnalo v mé stávající situaci z fobie do opačného extrému... já vím, uvědomuju si to... tak hlavní je, že nepijeme, drž se, dej se do kupy, myslím to upřimně. A je opravdu krásně, vyslek sem košili a přes okno opaluju, úplné příjemné pohlazení

Šantalko, raduju se, že se směješ! Tak jsem to myslel ... to byla trošičku pomstička za tu Vltavu, víš? Nebudu vyprávět, jak jsem se jednou dávno tomu, tragicky zboural zrovna na koncertu Vltavy a to dokonce v přírodním amfiteátru, uch. Ne, ne, radši už to nechci zkoušet. Je to prostě tak, že třeba i celý ty první roky si ta závislost ještě hraje a pomalounku, polehounku vtahuje ... a pak jsi v tom až po uši. To se mi stalo a pořád se z toho vylizuju a budu vylizovat. Vzpomínky na dávný letní opary jsou nabeton vo to nebezpečnější. To už víme ... a dobře s tím naložíme.

Stopka napsal:
Zdravím,
...jsem měla deprese, ne tak silné, když jsem četla čím prochází třeba Reminescence, ale jak psala myslím Nova, tak jí naopak lék pomohl, takže mi známá mudr předpsala léky na depresi.
Asi jsem více na léky vnímavá a u mně došlo, sice k lepšímu spánku, ale hrozné sny. Ráno se probouzím unavená a cítím změnu osobnosti....přes den jsem z těch léků jak přiopilá, nakonec to vysazuji. Včera večer jsem si nebrala a dneska je mi hrozně, stav hnusný....

zdravím
To je divné, většinou trvá tak 2 týdny než antidepresiva zaberou, záleží asi na jakým principu pracujou. Já jsem bral tzv. "inhibitory zpětného vychytání serotoninu" ze začátku jsou pocity na zvracení, než se to chytne. Nejsou to nakonec léky proti úzkosti? Ty se považujou za návykové a může se po nich měnit i osobnost, jako ostatně po každé návykové látce.

Ahoj lidičky,
jsem vážně na dně. Před chviličkou jsem se sem zaregistrovala. Už nedokážu být jediný den bez alkoholu. Několikrát jsem to zkoušela, ale marně. Přes den je vše v pořádku, ale přijdu domů večer a potřeba úniku je zde. Vždy jen večer. Už to nezvládám. Každý večer min.láhev vína i více, nebo nějaký mix. Ráno posouvám budík, nejsem schopná vstát. Držte prosím palečku, jdu do toho s Vámi.