Allie, člověk nemá furt energii, hlavně po tom svém neustálém pití, devastování organismu, po práci sedneš a nic se nechce, nemůžeš se donutit něco dělat. Je to dlouhodobé, ráno se přinutíš vstát a fungovat a stejně jsi jak praštěná polenem. V tomto období se to skoro vždycky překlopí zpátky k pití.
Cesta je dělat si radost, maličkostma, něco udělat pro sebe, dceru, blízké. Změnit vizáž, účes, nové oblečení, udělat si pořádek s fotkama v albu, pc - i tohle bývá těžké něco začít - pustit se do něčeho. Ale jak začneš jde to většinou samo, nenáročné činnosti, číst lehké čtení nebo si jen prohlížet obrázky, zkusit čmrkat tužkou v dospěláckých vymalovánkách... ono jak máš dítě, čas běží líp, třeba si k němu lehneš jen tak do pokoje a sleduješ jak si hraje, semtam něco prohodí a ten čas rychlejc běží a nemusíš myslet na blbosti. Ty blbé myšlenky na to okolo chlastu tě stahují dolů, přibližuješ se k napití a dalšímu kolotoči. Přeonačit myšlení na pěkné vzpomínky, cos sama dělala jako malá a jestli by se to nedalo aplikovat teď... já sbíral pěkné kamínky jako dítě, po třiceti letech jsem se k tomu vrátil, achát, tygří oko a různé průhledné kamínky a jen tak se přes ně dívám skrz slunce, ty barvy, hra světla mně uklidňuje, baví...
Ta únava netrvá věčně, časem se všechno spraví, tři měsíce se vlečou a další ještě taky než se to stabilizuje, ale pak žiješ, nepřežíváš s flaškou po ruce, tohle stojí za to
