Alkoholik

však v pohodě

Sochaři hlavu vzhůru, stávají se horší věci, je to vnitřní zklamání, ale máš to za sebou a víš vo chceš a co už ne... Skoro každý si tím projde, ta chuť to zkusit, tak nějak se "otestovat" důležité je říct si STOP, fajn stalo se a zbytečně se v tom nebabrat, nepitvat... Držím pěsti, to dáš

Dám. A strašně se těším na to zítřejší střízlivý ráno. A neholedbám se, jaký jsem zázračný chlapík, že jsem do toho strčil nos a ucuk, zasek to, to já byl vždycky kvartálník. Ono je to možná o to zrádnější, tolik let mi trvalo, než jsem pochopil, že je to špatně, že je to nemoc a že nechci pít vůbec. A tenhle střízlivý rok a dýl mi hodně dal, vím do čeho jdu bez ty počáteční nervozity, vykolejenosti, stísněnosti, úvah sem, úvah tam, hrůzy ze setkání, hospod, technik odmítání, ne, to už přece znám. A vím, že je na co se těšit. Už je to bez pití jen lepší. Nesrovnatelně lepší.

Jasně ta zkušenost nezmizí, není to zas jak na začátku. Ten (jsem na něm) mi někdy pěkně zatápí. Ty nejistoty, nervozita, pochyby atd. Mizí to postupně, ale vím o tom furt. Takže v tomhle jsi a budeš napřed Sochaři

Sochaři - masakr.

Když píšeš, že radost z chlastání je fuč. Vzpomněl jsem si okamžitě na sebe.Po tom létu jsem nepil do října, to jsem měl zase tah a nepamatuji si co mi běželo hlavou. Pak jsem nepil do 4. ledna. A to si pamatuju velmi. Celou dobu co jsem chlastal jsem přemýšlel o tom, že mi to vlastně nechutná a řešil, kdy to asi utnu. Nechtělo se mi hned, ale věděl jsem, že když propiju těch pět tisíc co mám v kapse, že vystřízlivění bude o to horší. Zima, beznaděj a nechuť na chlast. Ale stejně jsem to vydržel 4.5.6. a 7. ledna jsem přestal. Celou dobu jsem řešil, že mi to nechutná, nebaví, budou problémy a že jestli to zase protáhnu, že se budu muset zase bát absťáku a psychóz... Považuji to, ale za to nejlepší co mě poznalo. Měl jsem čtyři dny čas přemýšlet o tom, že nechci pít...

Tak Ti, ale i všem ostatním přeji vytříbenou mysl.

Včelař

Přesně, jak píšeš, Včelaři, jak pak sis dal ještě ten tah a to už nás pak žere jen ta závislost.
Tohle jsem si při tom úletu, hnusným, bolestivým popíjení, napsal do mobilu: Jsem oblblý, těžkopádný, je to spíš jako zranění, nechci to, fuj-dost.
A platí -
Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. (Jakub 4:7-8a)
Anebo tak jakože lidově indiánsky - máš v sobě dva vlky, hodnýho a zlýho. Vítězí ten, kterýho krmíš.

Základ je skutečně jednoduchej.

A taky mám ve svém zlatém antialko hesláři tohle od Šantalky:

Překonávání závislosti se dá přirovnat ke kopání tunelu. Je třeba kopat tak dlouho, až se člověk prokope, a pak udržovat tunel průchodný.

Du udržovat tunel... zdar a dobrý střízlivý den!

Téma "prokopat se ven" mi okamžite pripomenula túto veselú českú pieseň z roku 1992, nepúšťať ak máte absťák alebo depku. Produkoval Dušan Vozáry (Oceán).

www.youtube.com/watch?v=wNfKM9Qu7ik

Další den...

Ahojky Sochaři,

Tak i já si přečetl o tvé recidivě. Nemyslím, že se vrátíš na úplný začátek před abstinencí. Stejně jako já to máš v hlavě srovnané a je snad i dobře, že se nám pro upevnění pocitu z toho, že chlast už nic nedává a jen bere, se to občas přihodí. Bylo by asi bláhové, myslet si, že zrovna nám se to nestane. Důležité je nepodlehnout depresí že zklamaní a prostě velmi razantně pokračovat od bodu před recidivou. Jelikož i já to zažil, vím že je to pecka do organismu, ale věř že to brzy překonáš a bude ti opět moc dobře. Přeji ti vše dobré a mnoho úspěchů do dalších dnů … měsíců … či roků abstinence i běžného života.

PS: mě se od září vede opravdu skvěle za což vděčím i své přítelkyni prudence. Na chlast si sice občas vzpomenu, ovšem ne v dobrém a tak jsem v klidu.

Spokojený ladis

Ahoj Ládíku
To je fajn, že se máte hezky pozdravuj Prudence a vyřiď, že se držím! Já, věčný rebel