Alkoholik

Lenko,Šárka,Zdeněk atd. jak se Vám daří dlouho jste se neozvali? Já to zatím dávám )))

Nevím jestli jsi četla jak jsem na tom byl. Po psychické stránce Drážďany 1945, po fyzické Hirošima 1945... Fyzicky jsem se dával do kupy dva tejdny. Psychika se zlepšila hned po té, co jsem se přestal litovat a rozhodl se, že budu bojovat. Strašná pomoc byla pro mě kniha Úsměvy smutných mužů. Na všechno kolem jsem se vyloženě vysral a začal se věnovat sám sobě. Zvedl se z postele a začal po troškách něco dělat. A začal jsem se chválit a to tak, že jsem se pochválil i za každou ptákovinu. Pamatuju si ten pocit radosti, kdy jsem zas došel do sklepa, vyčistil kotel a zatopil... Byl to mazec. Měl jsem ještě před sebou alkoholické psychozy, ale ty poslední byly vyloženě procházka růžovým sadem - věděl jsem, že přijdou a věděl jak se na ně připravit. Ale jak tu všude píšu. Já budu asi specifický případ, protože mě se i po čtyřech měsících udělalo v neděli blbě, když jsem stál v krámě u oddělení piva... "Vděčím" za to své usilovné touze po sebezničení. Takže u mě ze dne na den prostě alkohol vypadl ze života. Žádná lítost, že bych si do konce život neměl dát pivo, žádné bažení, chutě nic. Za čtyři měsíce nastaly asi tři situace, kdy hlava začala přesvědčovat, že by to něco chtělo. A vím, že kdyby k tomu mělo dojít, tak nezačnu jedním pivem. Rovnou bych si koupil dvě flašky whisky... ale jen přemýšlení o tom mi vyhazuje husinu.

Každopádně je to přesvědčit každičkou část mysli a začít hledat pozitiva v životě. Nemysli, že za poslední čtyyři měsíce jsem nemusel nic řešit. Taky jsem řešil. Ale já jsem prostě přesvědčenej, že hůř už bylo a už může být jenom líp. Takže optimismus a chval se. (dobře to vystihuje Dušek ve čtyřech dohodách)

Čtyři dohody! Paradni knihaa jeste lepsi Dusek. Asi si to jdu pustit, diky za tip. Jo, misto stribra jsem nakoupila nejaky Eura, v cervenci jedem do V. Tater. Manzel byl rad

Podotýkám, že za mezní okamžik považuji minulý srpen, kdy jsem se rozhodl se upít - otrávit alkoholem. Po měsíci a 50ti vyžraných flaškách tvrdýho jsem tu pořád byl a rozhodl se, že tak to teda nepůjde a budu muset jinak. Pak jsem měl ještě týdenní tah v listopadu, pak zas abstinence a poslední tah od 4. do 7. ledna t.r. Ale i tyto dvě poslední kalby mě utvrdili v přesvědčení, že tak fakt ne.

Šantalko, po měsíci si kup ten strom a zasaď ho někde kam třeba chodíš na procházky. Uvidíš jak Ti bude fajn.

Ahoj. Já střízlivé dny už nepočítám. Pročítám to tu denně a zjišťuji, jaký mám vlastně štěstí. Žádný deprese nebo nějaký psycho stavy. Žiju sama (žádný chlast doma a žádný pijící spolubydlící), mám práci, která mne převážně baví, většinu kamarádek a kamarádů, kteří sic pijí, ale nepřijde jim divné, že si ke mně na návštěvu flašky donesou a sami vypijou,nebo pijou se mnou čaje a do hospod téměř nechodím. Mne chlast neláká (zatím) vůbec. Mám nej koníček zahradu a teď se v podstatě nezastavím Blbá nálada a depky pominuly, teď jsem ve fázi, kdy mám radost z úplnejch blbin - i z toho, že večer vlezu do vany (dřív nehrozilo, utopila bych se nebo by mne kleplo), jsem schopna se i odlíčit a spím celou noc, můžu si dát na jídlo cokoli,aniž by mi bylo blbě a vůbec je ten život takovej hezčí Teď jen aby mne opět někdy nenapadlo, že jsem cajk a si toho panáčka přeci dát můžu -jako již několikrát dříve. Hodně sil a štěstí všem

Myslím, že zakopaný pes bude v tom co si myslím úplně přesně vystihla Reminiscence:

Jak já už jsem byla zoufalá, když jsem těch několik let opravdu nechtěla pít, ale stejně do toho padala pořád znovu a znovu. Jedna terapeutka mi řekla, že mi věří, že to tak cítím, ale že někde "uvnitř" jsem si pořád nepřiznala, že jsem alkoholička (haha, to bylo asi na páté léčbě), že si to přiznávám rozumově, ale někde v srdci ne. Že tam někde hluboko jsem pořád ta "silná", která přece má všechny věci v životě pod kontrolou a že i když si to nepřiznávám, že pít chci. Asi měla pravdu. Je to tak hrozně těžké, tohle téma závislostí. Vlastní mozek se pere s vlastním mozkem. Mně to přijde jako hrát šachy sám se sebou, když obě barvy chtějí vyhrát.

No jo. To je prave to, moc dobre to vime, mame pozitivni i negativni motivace k nepiti a stejne mozek vyprodukuje zmetek - alkomyslenku. S tim stromem to idekam.

Dík Vcelari a ostatní,
ja jsem spadla na dno ne až tak fyzicky i kdyz abstaky mam to nemusím popisovat. Ale ja spadla na dno psychicky totalne. Musim se pretvarovat protoze mi vsichni veri, ze nebudu pit. A kdyz jsme grilovali vsichni chlastali a nebrali ohled na me. Musim se jen tvarit jak mi je fajn a manzel to prostě nechape v sobotu mi koupil 3 birelli. To me nakoplo sla jsem domu a radsi zalehla. On to nechape ja jsem pivar nepiju tvrdy. Manzel mi rekl, Ja to nechapu jak muzes byt v takovych stavech. Rekl, Ja mit kolem sebe sudy piv tak me to nic nerika bez alkoholu a piva dokazu zit, ale Ty ne!Jsi moje žena a já Tě nenecham upit. PROC ON TO DOKAZE JA NE.!!!!!!

Teda tedy řeknu vám, to kafe bez smetany to je teda hnus

Katko, v sobotu jsme si něco málo psali, jen by mě zajímalo jaké to bylo na setkání AA ?
Jinak, co tě tak čtu, jsi vážně nemocná a musíš to mít stále na paměti. Neriskuj ! Jakmile polevíš v tom co bylo v tvém plánu to jest pomocná ruka od - AA, nějaké terapeutické skupiny, Psychologa, Psychiatra, tvá nečinnost ti problémy a deprese nezažene. Co nejrychleji vyhledej řešení.
PS: Úterý pro tebe znamená návštěva psychiatrie, neboj se ničeho, nekoušou tam nepiš, že nejdeš !

ladis