Alkoholik

Ahoj všem. Od rána sedím na Vašem foru, čtu příběhy, zkušenosti, rady, myslím si, že jsem se měla registrovat už dávno.
Začnu tím, že se strašně stydím. Je mi 35 let mám dva syny jsem zdravotní sestra. S alkoholem se potýkám několik let, pořádně ani nevím jak to začalo, ale vím, že to musí skončit.
Jsem vdaná za muže o 16 let staršího, začali jsme , když mi bylo 19 nějak mi imponovalo, že je zkušený a asi mi vnitřně nahrazoval tátu, kterého sice mám, ale náš vztah není nijak vřelý. Manžel se kvůli mně rozvedl a já se mu asi cítila zavázaná, že jsem jim rozbila rodinu a teď s ním musím být. Po letech jsem začala prozřívat a pochopila, že je muž alkoholik, lhář a trpí bipolární poruchou, pro kterou se léčí. Mladší syn ho má moc rád a když cítí nějaké napětí, že by jsme se snad mohli rozejít tak to špatně nese.
Leta plynula a místo, abych dokázala jeho dostat nahoru tak po všech jeho pokusech a slibech jsem do toho spadla taky.
Piju denně litr vína minimálně, odpoledne po práci je to moje náplň cigareta a sklenička. Hladinka a všechno je lehčí. Zvládám běžnou domácnost, úkoly, večeře...Ale nic víc. Ráno mám morální kocovinu kvůli dětem jaká jsem hrozná matka na co jsem zapomněla co jsem místo toho mohla udělat... Odpoledne příjdu domů vezmu psi naleju sklínku a jdu venčit.
Dnes jsem tu četla článek od paní jejíž rodiče pili a upili se jak to vnímala ona jako dítě a je mi ze mně zle, když si představím jak se mně mladší syn 11 let ptal jestli už nebudu pít já mu slíbila, že ne a najednou jsem v tom byla znova.
Je strašné jak rychle to postupuje, když se podívám do zrcadla jak mi stárne obličej, jak mám suchou kůži jak jsem bez energie jak čas, který bych mohla trávit s dětmi trávím jinak. Já znám teorii, ale nevím jak to převést do praxe. Mám strach jít někam na skupinu, protože se stydím sama za sebe. Zkusila jsem navštívit odborníka, ale nějak zvlášť mi to nepomohlo, postěžovala jsem si pobrečela a on mi řekl, že až se začnu mít ráda a budu spokojená tak nebudu mít důvod pít.
Myslím, že spíš potřebuju komunikovat s lidmi co mají stejný problém, motivovat se dávat si tady odvahu aspoň virtuálně, když na reálné sezení se ještě necítím.
Ale byla bych ráda, kdyby se mi podařilo dneškem začít. Slibovat nic nechci, ale budu se moc snažit stát se lepší matkou.G

Ahoj Gábi, nestyď se, tady si mezi "svými". Je dobře, ze si uvedomuješ, jaký má tvoje pití dopad na tvé nejbližší. A nejhorší je, ze třebas zatím ten dopad není až zas tak dramatický, ale když to zastavíš, bude hůř... A proto je potřeba bojovat. Hlavně za sebe, aby ses sama před sebou nemusela stydět a pak taky za to, ať tvé deti můžou nakrocit do života nepoznamenani...... Bojuj, den za dnem... Jde to.

Ahoj Gábino, dnes jsem tu nechtěla psát, protože mi je dobře a chtěla jsem se v myšlenkách zabývat něčím jiným, ne jen tím, že abstinuji - to by měla být normálka že

Ale Tvůj příspěvek mě zaujal. Chci Ti říct, že jsem si to tu pročítala dva roky a až nyní po svátcích, kdy jsem to s pitím zas přehnala, jsem tu začala psát své pocity. Taky jsem dřív navštívila pár odborníků, ale nyní poprvé mám jasno v tom, že to je jen na mně, že musím chtít já sama a hlavně kvůli sobě. Už abstinuji skoro tři týdny, manžel si v kuchyni nyní otevřel víno a já vím, že si nesmím dát ani tu jednu skleničku na chuť, protože pak bych to nezastavila a ty tři týdny bych musela prožít znovu... A to jsem si říkala v obchodě, že jednu si dám... Vidíš, pomáhá mi to, napsala jsem nyní co cítím a hned je mi líp a místo pití jdu uvařit polívku

Měj se, drž se a něco dělej - já v sobotu od pěti ráno čistila koberce a u toho si křičela do rytmu Abstinuju, líp žiju a fakt mi bylo líp - to tu poradil Sochař, ale neumím to sem nakopírovat

PS: taky jsem si dávala první víno a pak šla venčit psy

Gabino, proste triskni do stolu a dost, vsechno doma vylej, zabav se nejak, jasně par dnu to bude fyzicky a psychicky tezsi, ale to postupne odezni a pak budes na sebe hrda a deti na tebe taky. Uvidis, jak se ti ulevi, jen musis zacit, jinak to bude furt dokola. Jdi do toho!

Ahoj Gabčo. Je dobře, že jsi sem napsala, " Je to malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro Tebe". Škoda je, že jsi podlehla, a nechala se stáhnout také k pití, ale všichni víme jak alkohol funguje, jednou dá a pak si třikrát více vezme.
Jsem rozvedený, a synovi bylo asi 6-7 let, a byl jsem sním sám na chatě, ožral jsem se , uspal ho a šel ještě do hospody. Ani nevím kdy jsem se vrátil, našel na ledničce lístek od bývalé ženy se vzkazem, že jo odvezla a už ho neuvidím. Vzpomínám, že jsem nemohl chodit a padal jsem, naštěstí mě v tom stavu neviděla. Studený pot a já si i v tom stavu uvědomil, že jsem o něho přišel a trvalo mě hodně dlouho, získat zpět důvěru svojí bývalé ženy, abych mohl být se synem sám. Mezi tím byly ale dvě odvykací léčby , kde téma "děti" a rodič alkoholik je velice citlivé. Já myslím, že tím chci jen říci, že i psycholog Ti dá na výběr "Dítě nebo Alkohol ". Pro koho jiného, než pro nastávající generaci, a ony jsou velice citlivé, vnímají a Ví , i když my si myslíme že, neví. OMYL.

Celý večer jsem přemýšlela jestli bylo dobře veřejně přiznat, že jsem alkoholička, to zní hrozně.
Ráno jsem dorazila do práce a otevřela email. Až mně to dojalo, že nejsem sama a že mám šanci a můžu začít.
Bojím se těch prvních dní, toho návyku jak změnit stereotyp. Včera jsem nemusela nikam do obchodu, ale už teď si uvědomuji, jak odpoledne budu muset projet mezi regály, ale tentokrát si nesmím říct, tak ještě dnes a přestanu zítra... Blbost.
Taky se mi dnes o hodně lépe vstávalo, někdy se klepu taková jako rozdrnkaná dnes nic.
Ráďo máš pravdu s těmi dětmi je to velice citlivé téma a těžko se o něm mluví. Můj starší syn skoro 14 let je nemocný je epileptik a trochu jako by opožděný lítají mu myšlenky a nálady teď ještě puberta, ten to nikdy nahlas neřešil i když si myslím, že vnitřně ano, ale ten mladší 11 let. Je hrozně trapné, když Ti řekne mamko Ty máš víno??? To zase bude večer... Když už máš něco upito tak to neřešíš jen ho odbydeš, že je moc chytrý a tak a ráno bych si vlasy vytrhala, že jsem pitomá.
taky se musím pochlubit kolik jsem včera stihla udělat odpoledne restů doma a ještě jsme s klukama zkoukli pohádku.
Jsem moc ráda, že můžu psát sem a cítit podporu, zkusila jsem nahodit téma doma, že vím, že mám problém neřešila jsem manžela jen jsem vyslovila, že takhle to nejde, že jsem alkoholik a odpověď??? Prosím Tě Ty z toho naděláš kvůli vínu.
Tak jsem vypustila příval myšlenek a je potřeba začít pracovat, hezký den všem.

Ahojte.
Vzpomněla jsem si, jakmile dcera po nějaké návštěvě příbuzných a grilovacce taky řekla, když jsem něco kritizovala, tě jsem spíš já měla hodně alkoholu. Jsem se urazila a pak styděla. Dodnes si to pamatuju.
Drž se Gábi

Ahojky Gabčo,
vím, že se lehce píše a radí , ale velice, velice těžké je s pitím přestat a to i pro mně.
Proto, taky se přidávám, drž se a zkus to jako i my to zkoušíme. Vše je jen na nás, zda to zvládneme.
Hodně štěstí!

Zajímalo by mně kolik času bude potřeba k tomu, aby se obnovila důvěra.
Ještě mám jeden poznatek, když si dám já tak to syn řeší a je naštvaný a mluví o tom, když si dá manžel tak nic.

Asi je to tady tak na tom světě, že chlapi pít(s mírou) můžou, pokud manžel pije hodně, myslím si, že sice syn nic neřekne, ale určitě mu to vadí také.
Další věc si myslím, že děti očekávají více pomoc ze strany matky, nežli otce. Málokterý otec se stará o děti lépe nežli matka.

Proto syn prosí Tebe, na Tobě mu určitě hrozně moc záleží...chtěl by od Tebe určitě více pozornosti, proto mluví=prosí, abys nepila a věnovala se jemu.
Toto je pouze můj názor, možná že se pletu...