Alkoholik

Angie
Absolutní souhlas, je to sakra změna. Ve všem. Není to lehké, přesně jak píšeš. Je moc dobře, že píšeš na rovinu, vše jak cítíš, je to jak přes kopírak s pocitama co jsem měla i já. Jinak klobouk dolů, já jsem to ve tvé fázy nedokázala utnout, musela jsem spadnout ještě hlouběji abych se probrala a uznala si problém že jsem alkoholička.
Měla jsem úplně stejné pocity, jak si psala pár příspěvků dozadu a to, že co budu dělat na oslavách a podobně.
Ze začátku jsem se tomu vyhýbala, pak tam začala chodit a odcházela dříve, páč mi to pití kolem vadilo, pak už mi to nevadilo a bylo mi to jedno a dneska si z toho dělám přednost, prostě si vybírám dobré čaje, kávu a prolívám se vodou na oslavách.To vše přijde postupně jak si budeš modelovat svoji novou osobnost bez pití.
Držme se a přeji hezký den všem

Angie,
ještě k tomu jak si psala, že máš určité obavy z toho jestli Ti budou brát krev a jestli jde zjistit vážnou nemoc a tak, chtěla jsem zareagovat už dříve, ale nechtěla jsem odbočovat od tématu alkohol, takže tak učiním teď.
Já mám taky strach z vyšetření, které někdo považuje za zcela banální a preventivní. Já musím chodit do COPu. Z matčiny strany nález a genetický předpoklad, který se vyplnil v jedno období i u mně...Musela jsem podstoupit kvůli nálezu před letama operaci a to mi bylo zjištěno chvilku po porodu v době kojení..takže v době kojení operace a odstavení na dva dny. Pak už musím chodi na tato preventivní všechna vyšetření na rozdíl od jiných častěji. Zrovna mě jedno čeka a já lžu a lžu abych ho oddálila, že mám chřipku a podobně a brouzdám po netu a nacházím si , že toto vyšetření není pro tělo moc košer.
Takže tram prostě nechci, mudr mě ujištoval, že to jsou fámy, ale...
Takže Tě plně chápu, ty obavy, že něco zjistí i tam a nebo, že to díky tomu vyšetření něco spustí. Chápu Tě v tomto ohledu, ačkoliv u mě je to jiné, páč nález už byl, ale operace pomohla, až sám mudr se divil jak se to urovnalo, že to čekal o hodně horší dle předchozích vyšetření.

Stopko, děkuji moc za reakce.
Já už se na život bez pití dokonce těším. Momentálně jsem přesvědčená, že pít už nechci a nebudu. Strašně jsem se tomu vždycky bránila a vždycky jsem si říkala, že to teda chvíli vydržím a pak začnu pít s mírou. Ale přitom jsem se toho alkoholu bála, že když se napiju, může se to vymknout kontrole, což se pak taky mnohdy stalo. Když jsem poprvé skončila na pohotovosti, asi dva měsíce zpět, pořád jsem si říkala, že to dokážu omezit. I teď naposledy, před týdnem. A dneska už si i ty oslavy umím představit bez pití. A nemusím se alkoholu bát, protože když se ho nedotknu, nemůžou se mi vymknout.

Byla bych dneska v pohodě a spokojená za to rozhodnutí a s chutí se vrhla do života, kdyby mě přítel nenutil pořád do té léčebny. Nemám z ní už strach, jen pocit, že to je naprostá zbytečnost v téhle fázi. Nepotřebuju aby mě tam někdo rozebíral nebo učil jak žít. A vím dobře, že když tam nepůjdu proto, že chci, nýbrž proto, že musím kvůli někomu, je to zbytečné. Zatím mi ta oběť za přítele stojí.

Že mi pomůže si s někým promluvit a že mi pomůže potkat lidi se stejným problémem to vím. Odpoledne zkusím psycholožku (teď tam není) a navečer, pokud nebude možnost jít rovnou za ní, půjdu na AA. V léčebně problém řešit nehodlám. Ale pokud bude na tom přítel trvat, rezignuju, nechám se zavřít, ale s vědomím, že jsem tam úplně k ničemu a budu čekat, až uzná, že můžu předčasně odejít, že je jeho podmínka splněna, abych mohla pokračovat v tom novém životě bez pití. Tam ten problém řešit odmítám. Jen tam budu. Zlomená a s pocitem odhozeného hadru. Rezignovala jsem.

K tomu zdraví: už ani ty obavy nemám. Jsem na tom tak jak jsem. Cítím se fyzicky skvěle. Problémy se zažíváním, únava, třes, to je pryč. Všechny ty s*ačky jsem vypláchla spoustou vody, vitaminů a čajů. Už se můžu jen zlepšovat. Možná je to i ta rezignace.

Dnes dopo na poště pulhod fronta a já si to neskutečně užíval.
Klid.
Pomalinku jsem se pořád rozhlížel a silně myslel na to, že ten život s pitím a nepitím a rozpitím a pitím a brzdou a nepitím a tak dál a tak furt ... byl vlastně strašnej shon a běs a bylo to až často bolestivý.
Chvíle alkoklidu, kdy člověk dolejvá a čumí na strop a má ty pocity kapitána světa nebo dokonce, jak jsem vyčetl - oceánický pocit, vykoupený vždy pak minim uhryzanejma nehtama, abych všechno stihnul!
Propitý dny a noci, neustále omluvy sám sobě, nedodělaná práce nahrazovaná běsem a pak vždy pádem do chlastu a ujišťování se, že já to zvládnu!
A pak?
Jo, tak jsem to zvládnul, tak se přece můžu napít, no ne? A tak pořád dokola.
Pití, kdysi projev, no, ty vole!!!, nespoutanosti a veselosti - pak koule na krku.
Totální votrava, kravina. A v hlavě a ve střevech pořád maglajz.
No a to nezmiňuju to vopravdu hrůzný. Depresivní křídla mj.
Myslel sem na poště jen na tu vyčerpávající každodennost, ten úspěch totiž, že sem nezapad až po krk!
Co je zajímavý - vždy na to je někdo hůř, daleko hůř. A ty když piješ, tak se poměřuješ s těma, co sou pochcaný někde v parku a pořád v sobě máš ten kolovrátek: já sem na tom eště dobře.
Ale od těch, co jsou na tom líp, se k tomu dnu už jen a jen vzdaluješ.
Tak třeba dva detaily, které mi tady na Fóru obrovsky pomohly -
1) STUDIUM. Uvědomil jsem si, že jsem si proti spoustě pijáků a alkoholiků připadal nadřazeně, "tkzv. pan chytrej" protože se spoustu let o alkoholismus zajímám, čtu si o něm, kupuju knížky o závislostech, chodil jsem po doktorech, atd ... ale ne, abych přestal, ale abych-lépe pil!
Tady teprve vidím, kolegyně a kolegové, že pokud se někde zrovna neválíte na sračky, pardon nebo neúpíte v kočce, též pilně nebo vobčas studujete.

2) VyLEJVAČKY. Ne teda, když pití dochází, to ani náhodou, to by člověk byl i prudkej, že jo!
Ale nespočtu, kolikrát jsem se dolil ke spánku a zmotanej třeba pivo, nebo dvě, nebo půl flašky vína vylil a říkal si: No to sem ale pašák! To neni se mnou snad zlý, když to dokážu vylejt!
Četl jsem tu, že jste to také někdo dělal. JanaK, myslím.

Poprvé tak od 16, 17 let jsem přes tři měsíce bez opilství a kocoviny a poprvé je to i stav klidu mysli, po tom všem teda... Ne držení se židle a civění na kliku, co kdybych? Nezávidim nikomu to debilní pivo, apod. Je mi prostě fajn.
Na spaní Prothazin, to snad neni až taková síla.
Napadlo mě taky, jestli snad nejsem v nějaký mánii, že totiž žít klidně a docela s radostí, to snad musím být na palici?
Až se skoro stydím to sem tak psát, ale co, když sem pološílel, taky sem sem drásal.

Mimochodem, Stopko, vodpust tu koketérii, vždycky tě rád čtu, teď na tebe i rád civim - moc pěkný ta plechovka, vážně.

Je konec. Jdu už zítra. Nebudu hysterická. Beru to jako exkurzi a nečekám nic. Plním podmínku přítele. Svoje jim řeknu na začátku a pak tam prostě už jen budu existovat..

Sochař,
dík tu plechovku jsem domů z obchodu dotáhla já v době stavby baráku)))Byla jsem s manželem na nákupech na stavbu a asi už tenkrát, co já vím, ale hlavně ten nápis na ní a moje podvědomí, že ji chci a velice jsem její nákup obhajovala, že to potřebujeme koupit)))
No nepoužila se, je pořád plná a jak se uklízelo tak se na ní narazilo.
mmch je na ní napsáno, že je to určeno cituji: ..i na sochařská díla.
Angie
já taky zkoušela pít kontrolovaně, pak zkracovala intervaly, pak pila denně, navyšovala...než jsem přešla na úplnou abstinenci. Prostě mi to ,ale nefungovalo, ale zkoušela jsem to pití kontrolovaně a výsledek byl, že jsem pak pila ještě více, jako bych ten čas musela dopít...ale už jsem to někde psala. Nečetla jsem tenkrát nic o alkoholismu, nepřipouštěla si, jenom jsem chtěla zmírnit.Musela jsem si zřejmě vylokat ten svůj "rybník"abych procitla do motivace, že to chci kvůli sobě. No a s tou , léčebnou, mám ji jako variantu mého případného selhání, páč pak bych už to asi sama nezvedla do abstinence.
Prostě zkouším a jak někde psal Já něco v tom stylu, že modeluji si vlastní střízlivou osobnost, snažím se a taky mě to těší jak píše Sochař, teď už jo, ale začátky...to byl drill.

Angie napsal:
Je konec. Jdu už zítra. Nebudu hysterická. Beru to jako exkurzi a nečekám nic. Plním podmínku přítele. Svoje jim řeknu na začátku a pak tam prostě už jen budu existovat..
Angie, tak se nám časově minul příspěvek a čtu, že jdeš zítra, tak vyjádřuji plnou podporu.

Děkuju. Trochu se už zas bojím těch výsledků, ale to musím přežít. Hlavně hodně kapesníků a něco na čtení. Budu tam muset přežít aspoň 14 dní.

Angie,
já vím, že to jsou jenom slova, ale hlavu vzhůru. Podívej se na to z pozice , že Ti to vlastně uškodit nemůže a naopak načerpáš rady, budeš pak motivovat třeba další lidi.
Plně chápu Tvé obavy, neznámé prostředí, léčebna, co mě čeká...
Jak budeš moct, tak se ozvi napiš, jestli budeš cítit potřebu sem psát a pomůže Ti to.
Dovolím si říct, že všichni zde co píši, nebo třeba jenom čtou, budou čekat, jak se ozveš.
Takže ráno budu na Tebe myslet a nejen to ráno.
Uvidíš, že to nakonec bude k prospěchu.

Je mi líto co jsem prováděla rodičům i příteli. Doma jsem se zhroutila a máma se málem taky sesypala. Tátovi jsem zkazila dnešní plánovanou akci .
Beru to teď tak, že já jsem sice rozhodnutá, ale potřebují to oni, abych tam šla. Abych dokázala, že tentokrát to myslím vážně. Pravda je, že jsem hodněkrát řekla, že pít nebudu, ale nemyslela jsem to vážně. Tentokrát poprvé chci přestat i já. Věřím na dvěstě procent, že bych to zvládla bez léčebny, jen s ambulantní pomocí. Bohužel oni už mi nevěří. Když tam chvíli budu, tak doktoři snad nejsou hloupí a když s nima budu mluvit, uvěří mi. A řeknou to rodičům a příteli. Stejně to budu muset dokázat teprve s časem.
Nechci tam být celou dobu rozhodně. Vím, že to není potřeba. Bohužel teď mám tak pošramocené nervy, a oni taky, že bude lepší tam nějaký ten týden být. Jen mě mrzí, že si budou myslet, že jsem přestala kvůli léčebně, což není pravda.
Mobil bych mít měla od začátku, pokusím se napsat.