Alkoholik

Dekuju

Piti pred akcema taky znam..musela jsem se dostat do nalady driv nez to zacne. Dnes jen ty dve piva. Zatim to chci zkusit sama, strasne se stydim jit do AA, ale uz jsem zjistovala terminy a tak. Na jednu stranu me to laka, myslim, ze to piti ma nejaky psychicky podtext. Rikam si, ze kdybych to rozklicovala, bude snazsi toho piti nechat. Moc si preju hodit se do klidu a byt v pohode bez alkoholu, protoze pocituju, jak to, co me driv nakopavalo do euforky, me ted akorat tahne ke dnu..

Tak to mame stejnej prubeh. U nas AA bohuzel nejsou, tam bych sla uz davno. Zkousela jsem prestat s kamaradem, ale zazil krizi ve vztahu a pil jeste vic. Ja jeste chvilku vydrzela, cetla o tom knihy, psala si denik atd, ale pak se to rozjelo a jeste hur nez predtim, jako bych se musela"dopit". No a pak to pokracovalo zase stejne, az jsem nasla vas tady. Diky tomuto foru a zkusenostem, motivaci, ale i kritice zde
e drzim zatim nejdyl a snad uz nafurt. Ale uz si davam pozor na pychu, jistotu, fakt to chce pokoru a furt bejt ve strehu. No uvidis sama, dnes je jeste brzo tohke rozebirat. Ale pomohlo mi psat sem pocity.
Ulevilo se mi. Ujasnila si to. Tak pa zatim

Holky, jestli jen kousíčkem duše už uvažujete o léčebně, chci vám jen říct, že je zbytečné to odkládat. Ale chápu to, byla jsem stejná. Téměř dva roky jsem se trápila, a to doslovně, denodenním pitím, kocoviny, absťáky v práci, výčitky, pořád jsem "nemohla kvůli práci" - dělala jsem účetní a bylo fakt těžké mě nahradit, ne že bych se až tak styděla přiznat okolí, že jsem alkoholička, to jsem si uvědomovala už dávno, navíc jsem byla stále oteklá a okolí to asi stejně vědělo - jen prostě "kvůli práci ne a ne a ne". Bála jsem se, že bych o ni přišla. No ale pak když už jsem přestala být schopná tam chodit, stejně jsem v léčebně skončila. A v práci na mě počkali (vyhodili mě až poté, co jsem to zase zkonila, ale to už je jiný příběh). Chci jen říct, že se mi v léčebně hrozně ulevilo, byla jsem tam šťastná, bylo mi najednou dobře, byla tam legrace, stejně postižení kamarádi.... hodně ženských přiznalo, že si vyčítají, že se k tomuto kroku neodhodlaly už dřív. Mohly jsme si všechny ušetřit spoustu dní trápení, nepohody, výčitek, absťáků, kocovin. Navíc alkoholismus je progresivní choroba, každým propitým dnem se stav organismu a nastavení mozku zhoršuje... Je pravda, že úspěšnost ústavní léčby je strašlivě malá, ale je pořád o dost větší než úspěšnost samopokusů. A je pohodlnější, nejste na to sami, máte pomoc lékařů a psychologů. V lepších léčebnách se i řeší problémy, které vás třeba k pití vedly, a to je hlavní - odstranit ty příčiny. Samy na to třeba tak dobře nepřijdete. No tolik má "agitace", kdybyste chtěly, poradím léčebnu, která je dobrá a která ne, ale chápu, že teď o tom asi vážně neuvažujete, máte pořád pocit, že to přece "musím zvládnout sama", může se to podařit, ale je k tomu potřeba spousta úsilí, pádů a znovu zvedání, bolestivě získaných zkušeností atd. Jen jsem chtěla napsat, že v léčebně je to pohodlnější i kapku perspektivnější.

Lenko, stydět se zajít na AA opravdu nemusíš.
Vstup je volný, ani po tobě nikdo zvědavě nakouká, jsou lidé, kteří tam chodí pravidelně třeba roky, spousta nových, "jen" zvědavých a ovšem zoufalých, kteří chtějí poradu /třeba tu první, jako ty, potřebujou pokecat, uvolnit se.
Pokud jseš plachá, můžeš mlčet.
A žádný úřednický obličej se Tě na nic neptá, nic nevyplňuješ, prostě si sedneš ke stolu anebo někam na židli, ti zkušenější začnou mluvit, trochu to setkání řídit.
Základem léčby v AA je anonymita. Představíš se svým jménem nebo si nějaký vymysli, to je každýmu fuk.
Lidé se vypovídávají, sdělují si svoje zkušenost ze samoléčby, z různých léčení nebo třeba z kocovin, povídají, jak se jim změnil život ve střízlivosti, já nevim-co kdo chce.
Pro mne je úžasný slyšet všechny ty příběhy, mnohdy drastický, někdy docela obyčejný. Závislost spolkne bouchače-kriminálníka, stejně jako ženu v domácnost, mámu od rodiny i třeba studentku, co nejdřív vesele kalí a pak jen diví.
TĚCH 12 KROKU-jak od chlastu, přeloženo pro mne-které se probírají, to je jiná kapitola, jsou tací, jedou podle stejnojmenné knihy, dokáží se seřídit, já třeba ne, jsem spíš chaot, spíš jsem vždy vnímal útržky, dával si to po svém dohromady.
Pro někoho /pro mě vůbec/ je těžké přijmout, že řada lidí na AA se obrací k Bohu-tak jak ho chápou!
Čili nejde o nějaký pánbíčkáře, sektu, nikdo tě k ničemu nenutí. Jeden drsoň, když jsem tam byl, prohlásil, že Bůh je pro něj třeba židle-jistá dáma řekla, že místo k Bohu se modlí ke svým dětem-Bůh je vnímán nejspíš, jako duchovní síla, která ti pomůže, když ji v sobě probudíš.
A hlavně na AA-nejseš ve svým tápání, ve svým boji, v nepřetržitým přemílání toho, zda pít?, zda nepít?, jak pít?, jak nepít?, jsem alkoholik?, nejsem alkohlik?, blabla, bla, no, známe všichni tenhle vysilujicí kolotoč-nejseš v tom sama.
Pro mne bylo povzbudivý, že jsem náhle viděl, že vůbec, ale vůbec se svejma trápeníma a prožitkama nejsem originál-sme lidi a máme to prostě podobný.
A taky jsem přestal otravovat známý, rodinu-radši s bavím s těma, co jsou na tom podobně, kdo neprožil, nechápe - KDO VÍ, TEN VÍ.
Tohle Fórum je bezvadný.
Ale to, že na AA chodíš pravidelně, vidíš lidi fyzicky, jsi vázaná časem a místem, je to rituál-to má taky svý.

Za pouhý dva dny budu ve třech měsích střízlivosti. Po cca 20 letech chlastání, nechlastání a zase chlastaní.
ZDAR VŠEM!

Ahoj všem,

Chápu,že člověk se může cítit blbě před první návštěvou jak AA, tak protialkoholní ambulance apod. Já AA vyzkoušel v roce 2014. Též jsem měl obavy. Hned od vkročení jsem veškeré obavy odhodil a bylo to všechno takový přirozený. Hlavně jsou tam lidi, kteří přesně ví o čem mluvíš, jelikož to samý prožili. Mě osobně vadily jen takový to chytání za ruce a na styl modliby odříkávání proseb k "Bohu". Mě by ani nevadila to duchovní pojetí, ale jsem člověk, kterej si nepamatuje nepodstatné /když jsem kalil, tak jsem si nepamatoval i podstatné/ kterej se odmítá učit věci, které cítí, že nepotřebuje. Mě by absolutně nevadilo třeba ke konci vystoupit a nějakým způsobem sformulovat nějakou tu svou tužbu "modlitbu".

Nevím jak na tom jste Vy, ale já osobně jsem též začal brát Boha jako hotovou věc až, když jsem si s ním při jednom absťáku pokecal. Ta bouřka, která při tom probíhala byla monstrozní. Věřím, že nějakého svého Boha si najde víceméně každý, kdo přestává chlastat. Jde o to, že ne uplně všechno má člověk o abstinenci se snažící ve svých rukách...

Za sebe říkám AA uřčitě ano! Mě to strašně nabíjelo a dávalo sílu. A těšil jsem se tam. Fórum je fajn, ale řekl bych, že AA jsou ještě o řád lepší. Výhoda fóra je, že jsem zajdu, když mám čas, nebo chuť...

Jinak já podnikl takou škaredou až bych řekl nepěknou věc. Žena měla narozeniny. Dostala dort. Pekla ho moje máma. Ač téměř abstinentka dala do něj rum jako příchuť.
Žena ho večer ochutnala a říká, no, tak ten táta asi nebude, protože je v něm rum. Bylo mi to jedno. Holky snědly asi čtvrtku a pak si ho dva dny nevšímaly. V úterý večer, když jsem šel do ledničky jsem na něj zase narazil. Měl jsem chuť na sladký. No a půlku z toho zbytku jsem zbouchal... Jak se mi sny o chlastu nezdají, tak hned tu byl. Ráno jsem se vzbudil. V hubě jak by mi tam chcípl tchoř a klasickej mrtvolnej pocit jak po kalbě. Zařekl jsem se, že to je hnus a že ten dort, ač strašně nerad vyhazuju jídlo, vyhodím slepicím. No, nevyhodil a večer jsem zbouchal i ten zbytek. Už jsem ten rum vůbec necítil, takže klídek. Ráno se vzbudím a zas... Ok, nebyl by to největší problém, protože je jistý, že toho rumu tam bylo asi málo a beztak se alkohol z něj vypařil. Problém je v tom, že tento týden jsem doma, jelikož práce z různých důvodů (pro mě nemylých) stojí. Počasí naprd, abych mohl bejt ve včelách. No a kombinace dortu, drobet nervů a spoustu volného času mi už mě dva dny sžírají myšlenky na chlast. Masakr.

Abych nesedl do auta a něco si nekoupil mě drží pár věcí.
1. jistota, že bych nic nevyřešil.
2. vzal bych naději rodině, že bude líp
3. nejsem si jistej, zda by to byla jen jednodenní záležitost
4. nechuť začínat znova ode dne 1. a vypisovat se tu z toho
5. je mi furt blbě při představě, že bych to do sebe lil. Blbě mi je i z představy jak by mi bylo druhý den.

Takže tak.
Ta svině drak furt v nás je a čeká jen na chvilku nepozornosti.

Zdravím,
možná Vám to přijde přehnané, ale navazuji na ten dort.
Umývala jsem tento týden doma okna a měla jsem zbytek kapaliny do odstřikovače-zimní, s nějakou vůní . Tak jsem s ní leštila okna, ale ta zimní je asi více koncentrovaná alkoholem, nebo nevím. Nechtělo se mi jet pro okenu a navíc toto dobře leští skla. Odpoledně jsem přesně cítila takou pachuť a pocit na alkohol. Jsem toho byla doslova načichaná, jak jsem to rozprašovala na okna.
Hned jsem si to v hlavě srovnala, ale fakt ten hajzlík nespí!Pořád tam je.

A jéje, jejda, nechci být drzej, ale vážně to vypadá, že schyluje k člobrdu. Seš mi dost vzorem, tak jen doufám, že ne.

6. Sochaři i Tvoje výzva, že spolu oslavíme rok mě drží. Zatím je všechno Ok a doufám, že bude.

Ale všichni známe příběh Ládi.
A i já jsem si vědom prolomení placebo alkoholový hranice. Ale lepší být pětkrát opatrnej, než jednou bohémsky odvážnej.

Ahoj vsem: dnes 243. den bez gamblu

Cili 8 mesicu abstinence.

Vcelari, uz si zapisuji do svych poznamek, ze radeji petkrat opatrny nez jednou bohemsky odvazny - to se mi libi, diky.