Alkoholik

Zdravim všetkych v komunite zavislych. Dnes som nastupil do novej prace.Je to sučast mojej liečby..pracovna terapia.Aspoň myšlienky maju iny smer ako alkocentricky.Beriem ešte lieky,a zorientujem sa na najbližšie AA a vyskušam.Nieviem prečo,neveril som doteraz AA...V liečebny sme povinne boli v nedelu na AA.V areali KDZ.Cca raz mesačne psychiatričke idem pre lieky a na pokec.Je to pravda ako to tu niekto pisal... /včelar?/ -Musime sa starat o svoju zavislost,každy deň...bohužial.Som ešte len na začiatku...Niekedy mam fakt strach - obyčajny živočišny strach.Kedy ma zradi mozog?Najde si cestu ako ma oklame,nech sa napijem?Neviem. Nikto z "normalnych" nás závislych na chlaste nemôže pochopit.Angie...hlavu hore.Daš to!Možno nie hned zajtra,musiš skušat...to je hra na slepu babu.Ja som x - krat skušal prestat sam.No len vlani som si priznal sam pred sebou: ANO som alkoholik.Takže ako nazov vlakna:Tak som zvedavy,či to ZVLADNEM....Každy máme svoj pribeh...no spoločny problem- alkohol. Všetko dobré a pekný triezvy večer

Zdendo, tak drzim palce at se ti v praci libibaat to das bez chlastu uz. Mamka bude rada, ale hlavne ty budes spolojenej. Strizlivost si hejčkej a važ si ji, je to mnohem lepsi spolecnik nez blbej chlast, ten umi jen brát a kazit. Angie, tak at to zvladnes, ty abstaky bys mozna mela probrat s odbornikama radsi...

Zdenek, radši než o závislost bych opečovával tu abstinenci. Je jako malinký miminko, když začínáš. Čím větší a starší bude, tím míň práce to dá se o ní starat.
Nevím jak Vy ostatní, ale pro mě je dost silným blokem už i to, že nepiju ty čtyři měsíce a i třeba jen, že to nechci házet za hlavu a začínat od nuly mi brání se napít. Poprvé za dobu abstinence jsem se dostal do menší krizové situace /však nic neřešitelného/ a ty stimuly se napraskat jsou docela silný. Ale těší mě, že hlava říká, že s chlastem bych to nevyřešil vůbec a všecho ještě zhoršil... To je základ, protože ta naše závislost není nikde jinde. Jen v tý hlavě.

Šamal...diky.Budem to potrebovat.Dokazali to aj iny..aj ja chcem.No je to fakt kumšt.Včelar...presne TO.!!! ma nebaví...stale začinat od znovu a od znovu až do aleluja..a zase.Každy asi potrebujeme svoj recept.Recept na spokojny život bez chlastu.Máš náskok 4 mesiace ...idem v tvojich šlapajach.Neviem...no citim v sebe energiu a chut to dokazat.Budem referovat...

Me to dalsi zacinani vycerpavalo cim dal vic, naposled uz nebyly sily, clovek si neveri, je skeptickej. Da to pak min.tyden, nez se clovek zotavi, oklepe a ma zad elan a silu "žít", i to me utvrzuje v tom to uz nepodelat, nemela bych na to sama uz. Jsem si vedoma, ze tech pokusu neni nekonecno a jde to cim dal hur. Pak uz by to bylo na lecebnu

Šantalka opravujem...nie Šamal.Pišem zo smartfonu.Tak ten brept.prepač moc.to je to rychlopisanie a ine..chybičky...no sme len ludia. Stopka, ta zdrobnelinka tvoja mi tiež neprišla...až ked si upozornila Ladu.

V pohode, chapu. Šamal je dobra nahodou

Radši než o závislost bych opečovával tu abstinenci. Je jako malinký miminko, když začínáš. Čím větší a starší bude, tím míň práce to dá se o ní starat.

Díky včelaři za to přirovnání. Moje abstinence je z tohoto pohledu 10 denní novorozenec. Takže pěčovat a hýčkat.
Díky Lenka

Když si vzpomenu, jak jsem byl v opilosti třeba pyšnej, že jsem zvlád napsat sms, že jsem přišel někam včas, že jsem přece odvedl dcerku, kam jsem měl, že jsem zvlád tohle a zvlád támhleto-jak jsem se donekonečně utěšoval a obalamucoval-že se přece teda můžu napít!
A to zmiňuju jen ten "bezproblémovej" provoz a žádný ty hrůzy, ty jsem si naštěstí vyžíral o samotě, protože jsem si tak už zařídil život. Mimochodem ani nemám řidičák, chacha.
No tak teď nad sebou teprve žasnu. Byl jsem v tom až po uši, ale neviděl to. Mozek jel v alkodráze a vždy našel milión důvodu si říkat, že je to "pořád dobrý." Jo, nějak to šlo, ale přímo ke srázu.
Ale jsem v klidu. Tak to bylo. Nechci to už.
A vzpomínám, jak jsem četl u Včelaře, že mu minulej alkoživot připadá spíš jako sen. Mívám podobný pocity. A teď čtu, že máš v krizovým čtvrtým měsíci cukání.
Jasně, že jako všichni tady přeju jen dobrý!
Ale sobecky si hlavně beru poučení.
Do čtvrtýho měsíce teda, jako před invazí do Normandie.
Minový pole, bacha!, brejle pro noční vidění, zvýšená ostražitost, prst před chlastvobludou na spoušti, překontrolovat spojení-a tak.
Je to válčení a ne, že ne.
Ale ty chvíle klidu a jistoty jsou moc dobrý!

Sochaři, u mě ta krize nevznikla tím, že bych byl méně obezřetný, nebo mi připadalo, že jsem tak dobrej, když nepiju čtyři měsíce.
Ty alkomyšlenky přišly, protože sklízím, či spíše nesklízím ovoce, který jsem nezasel ještě v alkoživotě. Prostě vylejzají kostlivci ze skříní a vylejzají, protože jsem na ně dlabal. No a jak jsem dřív řešil kostlivce? Zboural jsem se a bylo mi jedno, že ty kostlivce kolem sebe mám. Případně se mi jich pár podařilo narvat zase do skříní.
Problém je tedy v tom, že v krizových situacích první na mysli bohužel vyvstává myšlenka nalejt se. Tak jsem to dělal roky. Člověk je tak naučený.

Ale mám ze sebe radost, že to překonávám a dávám to do kupy. Jak by řekl klasik, chce to jen trochu štěstíčka a my mu musíme jít drobet naproti... Ono je strašně jednoduchý nechlastat, když je všechno v cajku a všechno jde jako pohádka. Ta pravá zkouška přichází až, když se věci serou... Myslím, že by tu někteří mohli vyprávět.