Alkoholik

Ze začátku svoji alko kariéry jsem pila 1xza týden a nadoraz. Pak se to posunulo na 2až 3x.Okna, špatně, ale pořád jsem se chlácholila, že vlastně tak pije hodně lidí a že já na doraz, no a, tak prostě když piji tak piji...Ostudy, okna a omlouvání sama sebe sobě. Pak jsem chtěla, že to omezím. To mi nešlo. Padla jsem zpět a ještě hůře,vše po několka pokusech. Jenom pít fakt nestačí, už to teďvím.Jenomže jak jsem si řekla, že to omezím, tak paradoxně jsem pila ještě více. Postupně jsem začínala druhý den dokrmovat, aby mi nebylo špatně. Z toho dokrmování vzniklo, že jsem už nepila třeba v jednotlivé dny, ale táhla to 2-3dny s dokrmováním v kuse a za dva dny si to zopakovala. Opět pokus s tím něco dělat, opět jsem to nezvládala a padala hlouběji. Vydržela jsem třeba týden, dva, pak birell a už to zase jelo. Nepřiznání si, že jsem alkoholik, špatné motivace kvůli jiným a našeptávač v hlavě, že se prostě naučím pít kontrolovaně....až jsem nakonec pila denně. A to pořád nestačilo. Ve svém okolí jsem našla pár žen co pijí defacto denně a to žádné trosky, vzdělané. Tak jsem se si pořád říkala, no však to nějak zvládnu. Zlom nastal, když jsem se začala večer budit do hrozných stavů. Výčitky, špatně, zvracení a nebylo co.
Schovávání chlastu...A pak ten strach, kdy jsem se lekla, že už z toho nikdy nevystoupím, že se úplně zničím, že budu jenom tělesná schránka závislá na chlastě.Zombie, tělo bez duše,jenom touha pít. Hrozně jsem lekla.Pití mi už nic nedávalo,jenom uklidnilo fyzicky tělo, na chvilku.Bylo "odpito" a já se hrozně najednou bála jen a jen o sebe.Až tady jsem dokázala zatím nejděle nepít. U mně nefunguje včera jsem si nedala, dneska nemám chuťdám si zítra. Funguje mi , neumím pít, nechci to, nepotřebuji to a tak to je.Bažení,alkosny,absták-vše bylo.Pojala jsem nepití u sebe jako nový životní styl, já alkohol nepiju. Zatím to funguje.Pořád se držím hesla:Pýcha předchází pád. Cíga odbourávat zatím nechci, necítím se na to...

Ještě doplním, že ta zásvislot je jak dobrovolně připnutá koule u nohy. Kam jsem šla, tam jsem už hledala pití. Dovolenka vždycky stála za prd, já jenom rychle spěchala s eurama vyhledat první alkohol, jenom co jsem byla chvilku sama. Bylo to strašný, bylo to vězení, uvnitř sebe.
Pořád jsem jenom žila od skleničky ke skleničce.
První dny bez chlastu byl horor. Doslova jsem se klepala a dřepěla doma, dělala krůček po kručku k abstinenci. Hledala spoušteče ...mluvila sama ze sebou, v duchu. Prosila o pomoc, něco někoho, v duchu. Četla si zde hodně dlouho. Načerpala zde praktické rady a i další rady na cestu, kdybych teď selhala, tak pak hledat odbornou pomoc.
Vyčistit dům od chlastu, vyčistit tělo,mysl, duši. Vše to šlo postupně. Pomalinku nacházím jiný svět, střízlivý. A ty střízlivé rána miluji.

Když se tak nad tím zamyslím, tak já přestal kouřit kvůli chlastu. Samozřejmě jsem se na střední naučil kouřit s kamarády v hospodě. Takže klasika pivo+cigáro. Postupně jsem zjistil, že když piju a kouřím, tak mě druhý den šeredně bolí hlava. Tak jsem přestal kouřit a najednou jsem zjistil, že po chlastu mi nic není. No a to byl začátek konce :o) Ze stejného důvodu jsem přestal chodit i do hospody. Vadil mi cigaretový kouř a též to, že druhý den mi hadry smrděly jako prase.
Co se týče cigaretové závislosti. Zase je to o hlavě. Nekouřil jsem pak už pár let a o nějakých cigárech jsem už ani nevěděl. V roce 2005, kdy jsem se rozhodl odjet do Anglie jsem prodal auto a byl nucen asi týden jezdit busem. Přišel jsem na zastávku a cítil se nějak divně. Najednou BLIK! šel jsem ke stánku a koupil si cigára. Protože proč? Protože na střední jsme byli zvyklí udělat před busem hlouček a vyhulovat... Ony ty závislosti jsou v tam někde řádně zakořeněný. A ty spouštěče můžou být prazvláštní.

Pořá to nedávám. Furt piju abych přeepila absťák. Nemám sílu jít do krámu pro víno. Ale bojím se nemocccnice. Ja jsem řekla- budddu abstinovat.

Suchou domácnost jsem striktně dodržoval vždycky. Co se objevilo doma, to muselo být vypito... Nedalo mi to spát. Nikdo mi nevěřil, když jsem vyprávěl jeden zážitek... Jednou jsem si uprostřed milostného aktu vzpomněl, že v lednici mám vychlazeného Hohegardna. Od tý chvíle jsem se nemohl myšlenkově oprostit od toho piva a nemohl se udělat... To bylo v době, kdy jsem to pivo a kulturu s ním vyloženě zbožňoval. A celkově to ještě šlo.
Jsou to masakrozní vzpomínky. Jen si teď nejsem jistý, jestli bych se nad tou vzpomínkou měl zasmát, nebo brečet.

Angie, to znám... To budeš pít dokud neskolabuješ, nebo dokud Ti nedojdou peníze. Pokud nechceš do nemocnice, tak bys měla začít pracovat na tom, abys byla připravená na ten absťák co dřív, nebo později přijde. Tzn. Draslík, horčík, B-komplex. a med. Já to vzal přes krám, kde jsem třesoucíma se rukama sebral flašku a zaplatil. Napil se, lékarna, krám pro další flašku. Doma se dodělal s tím, že jsem usnul a věděl, že až se vzbudím už začnu s tou abstinencí. Ale líp se fakt abstinuje, když už jsou všechny peníze propitý a na jinej chlast neni. To Ti pak nic moc jinýho nezbývá.

Angie napsal:
Pořá to nedávám. Furt piju abych přeepila absťák. Nemám sílu jít do krámu pro víno. Ale bojím se nemocccnice. Ja jsem řekla- budddu abstinovat.
Angie,
tady jde o zdraví. Nikdo přes net nemůže vyhodnotit jak moc Tě absťák může ohrozit na zdraví a i někdy na životě.
Já ho měla taky.Riskla jsem to,ale pod dohledem manžela. Viděla pavouky...klepala se a manžel mě zvedal na wecko, aby se tam doplazila, kde jsem neměla co blít. Klepala si nohou, když jsem měla pocit, že někam padám, abych se ujistila, že jsem doma. Hrozný stav...
Takže opravdu Ti nikdo nemůže zde vyhodnotit tvoji fyzickou závislost a rizika spojené s absťákem. To je hrozně individuální. NĚKDO TO PŘEČKÁ A PŘETŘEPE SE, NĚKDO K TOMU POTŘEBUJE POMOC, NĚKDO I HOSPITALIZACI.
Zde dostaneš rady ,podporu a názory, zkušenosti. Je to pořád jen a jen na Tobě.A každý ma individuální fyzičku.
Zvaž to!

Stopko. To s tou nohou - ujiszit se o podlaze azd - to znam. Ja jeste ted blve vybiram cestys nabytkem, schody, vejsky apod. Jinak ja jsem videla motyly, bylo to pri prochajde k rybniku (a k hospode samozrejme). Litaly vsude kolem, cejtila jsem jak kridlana rozrazej vzduch. Rikam: to je letos motylu, co? A ani nejsou plachý! Švagrova s dcerou na me ziraly, co si to delam za prdel. Otocim se. Ani jeden motyl... a to byli jen piva. Dala jsem si jich par po ranu, "nez" pujdem do hospody.

Šantalka napsal:
Bohousi, a s tou slinivkou: to je docela padnej duvod nepit... Me zacal cca pred rokem brnet a palit palec na noze, pak znecitlivel. 100% je v tom alkohol, nervova soustava.
Tak palec na noze mě ještě nebrněl, ale už jsem asi 2x v noci zažil křeče do lýtek, a to je prý taky z chlastu. Ale od tý doby, co piju Birrela, mě nic takovýho nepotkalo a ani nechci, aby potkalo.
Každopádně jen zírám na vaše příspěvky, jak se i vy ženský umíte zhulit do němoty...

Bohouš napsal:
Šantalka napsal:
Bohousi, a s tou slinivkou: to je docela padnej duvod nepit... Me zacal cca pred rokem brnet a palit palec na noze, pak znecitlivel. 100% je v tom alkohol, nervova soustava.
Tak palec na noze mě ještě nebrněl, ale už jsem asi 2x v noci zažil křeče do lýtek, a to je prý taky z chlastu...

Lekári to nazývajú PNP-DK = polyneuropathia dolných končatín.
Užívam si ju.