Alkoholik

Asi nejdůležitější v mém životě alkoholika a nejspíš vůbec v životě bylo rozhodnutí, takový předěl-ne, že pořád hledám cesty, jak pít, lépe, bezpečněji, míň, opatrně, občas, atd-ale, že už hledám cestu, jak nepít vůbec.
K tom jsem se kodrcal vlastně asi desetiletíma.
Pak přišlo období toho neuveřitelna, opravdu nepiju, divil jsem se, vážně to jde!, každý den, týden, měsíc mě posiloval, bylo to období vědomého nepití, období taky alkosnů a nostalgie a trapné sebelítosti, že ostatní můžou a já už ne, atakdál, to taky přešlo v příjemný střízlivosti. Po roce a něco jsem do toho zas strčil rypák a rychle ho vytáhl, ujištěný že do té břečky už nechci.
Teď je to fajn i když sliznatá potvůrka je někde uvnitř a určitě zas někdy zdvihne hlavičku a bude třeba zas ji rozmáznout.
Neodsuzuju nikoho, kdo to pořád ještě zkouší, k propagaci alkoholu a bytí namol tyhle stránky stejně neslouží, kdo chce kam-vím svoje.

Ahoj Sochaři.
já mám taky ten pocit,že jsem si ověřila jaký je ten chlast záludný a taky ho nechci ve svém životě.Konečně zas lépe spím a jsem klidnější.A to mi za to stojí.Asi to bylo třeba si to připomenout.Teď už to je dva měsíce,předtím půl roku,jde to a je čím dál líp.Držím Tobě,sobě a všem pěsti. Jde to i bez léčebny.

Prostě opět jsem převelice šťastná za střízlivá rána Nad to není. Ať si to každý uzpůsobuje dle sebe. Já si cením pocitu jasna, uvědomění si, celkem čistého svědomí (myslím aktuálně, minulostí​ nezměním). Ráno bez výčitek, strachu a neklidu, kdy si v klidu dám kafe a snídani, to je prostě top

Ja si myslim ue kdyz ma clovek postavene momentalne hodnoty tak, ze opit se do bezvedomi je nejlepsi vec na svete tak nema cenu mubto vybracet.

Ja nepil moc.. viz co jsem psal ale i tak je me lito toho casu. Nicemu jsem se poradne nemel cas venovat protoze sednout si ke sklenici bylo pohodlnejsi. A dalsi den jako bych nebyl. Taky jsem mival zle kocoviny a ucil se je zvladat tak aby nikdo nic nepoznal. Ale k cemu to kdyz ja to poznal?

Za ten posledni rok a pul jsem stihl udelat pro sebe vic nez za pet let pred tim. A je me skoro 40 takze tohle presne chci.

Ja si myslím, že je dobré napísať Angie pravdu (aj keď ju nerada počuje), aký máme názor na to, čo tu píše - môže jej to pomôcť, keď príde kríza zamyslieť sa, prehodnotiť...

kazdy mame svoje zazitky ale ked to tu tak citam tak vsetci sa citime rovnako.teda podla mna
Ja sa neobzeram dozadu co bolo a co som robila zijem pre dnesny den a snazim sa ho prezit naplno bez nejakych vycitiek. Niekedy mi pride az cudne ked si spomeniem na tie casy predtym a myslim si,ze to bol len sen. Zial nebol.
Aj ja som mala rada tie stavy kedy to bolo uplne na mol ako pisala Angie ale tento stav vystriedal novy a ten si uzivam ovela viac. Hlavne to rano ked sa zobudim s cistou hlavou, v klude kava a bezny stereotyp. nemusim sa hlavne skryvat, klamat ze som nepila a robit sa triezva. Ja som tym mojim pitim a stavom na mol vela stratila ale ako cas plyne tak za ten viac ako rok a pol vela ziskala a zistila som ze dokazem byt kludna nie nervozna, vztahovacna a mam tu psychicku pohodu a problemy sa lepsie riesia

Každý má svoji pravdu,rodiče chtěli pro ni to nejlepší,ona to tak necítí.Opít se do bezvědomí je pro Angie a pro jiné nejlepší odreagování. Pro jiného je nejkrásnější odměna zdravé šťastné dítě,nebo vlastní zdraví po překonané nemoci.To jsou jiné hodnoty života.Každý bude žít podle vlastního uvážení,ale pro mě je absurdní představa žít jen proto ,abych se ožrala a pak to zvládla bez kocoviny,zaměstnávat neustále mozek chlastem,kdy můžu a nemůžu pít-Jsem tak šťastná ,že mě už to neovládá.Nevím sice co bude,ale co vím jistě nechci alkohol ve svém životě,je to tichý zabiják všeho hezkého, citu,emocí ,vztahů a zdraví vlastního i těch co s námi žijí.

Maris napsal:
Každý má svoji pravdu,rodiče chtěli pro ni to nejlepší,ona to tak necítí.Opít se do bezvědomí je pro Angie a pro jiné nejlepší odreagování. Pro jiného je nejkrásnější odměna zdravé šťastné dítě,nebo vlastní zdraví po překonané nemoci.To jsou jiné hodnoty života.Každý bude žít podle vlastního uvážení,ale pro mě je absurdní představa žít jen proto ,abych se ožrala a pak to zvládla bez kocoviny,zaměstnávat neustále mozek chlastem,kdy můžu a nemůžu pít-Jsem tak šťastná ,že mě už to neovládá.Nevím sice co bude,ale co vím jistě nechci alkohol ve svém životě,je to tichý zabiják všeho hezkého, citu,emocí ,vztahů a zdraví vlastního i těch co s námi žijí.

Maris, veľmi triezvo a pekne napísané.

Dobře to Maris shrnula.

No přesně, každý má tu svou pravdu. Bývalý známý se staral o nemocnou babičku, měl svou pravdu jak o ni krásně pečuje a přitom měl po práci do hospody nástup 16:30, tam se zbořil a sotva došel domů, oblečený pad do postele, ráno kocovina a jaksi to v práci přežil, páč se tam u toho stolu moc nepředřel a takhle celý týden. Jo, občas jí pohodil nějaké to jídlo, naházel prádlo do pračky, ale že nehty měla kilometr, neumytá, pochcaný koberec a na vlastní oči sem to tam viděl, když sem u něj jednou chvilku byl – tak có babi, tady máš něco dobrého – konzervu, kterou si sama nebyla schopna otevřít - a já zas musím na poradu (chlastat). On ten vychcan věděl, kdy za ní chodí ostatní příbuzní a dal ji vždy do pucu a oni si mysleli jaký je to obětavý vnuk, on si to myslel ale taky – kdyby nebylo mně tak už je dávno mrtvá. Pravda, ale v jakém byla stavu, měl štěstí, že nybyla schopna komunikace. Další jeho pravda - mám to pod kontrolou, když nechci tak nepiju, jako fakt, že dokázal pár dní nepít a napravit co zanedbal a napáchal v době pití. Jenže z dlouhodobého hlediska několika let to byl alkohol, co ho ovládal celou tu dobu. Roky nedošel k tomuto poznání, přiznání, rád pil, přetrpěl si svoje „kocoviny“, užíval si vlastně. Cirhóza ho minula, měl nakonec rakovinu.. no to je jedno, ale my sami si ty pravdy vytváříme k obrazu svému, mně se prostě nestalo, že bych se stal závislým, co si myslí ti zlí rodiče, okolí, v pracech co mně vyrazili, doktoři, je mně fuk, vím - já vím svoje!

Jakákoliv návyková látka je záludná svině, vleze ti do mozku a ovlivňuje tvoje myšlení – na netu je různých článků o tom jak droga působí a co se děje dál při delším užívání, ikdyž s různě dlouhýma přestávkama, třeba ve starším čísle časopisu Svět na dlani byl článek, který to krásně rozebral - no tys poznal jak ti dělá moc dobře a budeš to neustále dokola chtít zažívat znova a znova, nechceš vidět ty následky, přehlížíš je, na prvním místě je jen tamto, nic jiného, ani ten sex není to nejskvělejší,.. no klidně ať si dělá každý co chce, cesta pití je vybrána a může to tak koulet třeba do padesáti nebo to bude mít další jiný rychlejší vývoj, nebo např. na chvíli jsem byl skoro ve čtvrtém stadiu alkoholismu, ale už nejsem, mám to pod kontrolu , no a takpodobně, co já vííím

Ve starších vláknech tady, šest let zpět nebo kolik sem narazil na něco podobného a zvrhlo se to tam akorát v urážky, každý si razil tu svou pravdu, donekonečna si to vysvětlovali furt dokola až se některé příspěvky smazaly... nech brouka žííít

Díky Medovko,alkohol byl součástí mého dětsví,pak manželství a sam jsem se k němu utíkala.Nebyl to dobrý společník.Vzal mi hodně z mého života,ty chvíle zapomění a uvolnění byly mnohonásobně vystřídány stavy bezmoci,depresí,nespavostí,pocitu nenávisti k sobě ,že jsem tak ubohá a dělám to co jsem u jiných odsuzovala.Prosila jsem Boha ať mi dá vůli změnit to.Trvalo to dlouho,velmi dlouho.Zbytečný promarněný kus života.Nechci se už potácet mezi pitím kocovinou a krátkou střízlivostí.Upadat do stavu nevědomí.Raděj vědomě vnímám krásy obyčejného života.A doufám ,že se mi bude dařit abstinovat a vnímat střízlivé rána.