Alkoholik

Angie, píšeš:
Tak se zas po nejake dobe ozyvam. Nevim co tu se mnou provedli ale zacinam v tom videt smysl. Jsem tu 37 dni. Nejak ani nevim co psat. Ubiha to tu rychle, uz se dobre orientuju a celkem me bavi I to kazdodenni deni v komunite, pomahat ostatnim a tak.

Angie,

približne 40 dní trvá, než sa mozok adaptuje a *nastaví/našteluje* do nového akčného módu/(nastavenia). Zvykáš si na stereotyp.

(Po ÷40 dňoch v cudzine ~ začneš už aj premýšľať v cudzom jazyku, aspoň tí adaptabilnejší.)

Ostatné - TO, čo ešte len má prísť, aj príde...
Zahajuješ "perestrójku/prestavbu" myslenia a konania.

Zdravím. Tak jsem po přesně šesti týdnech pobytu v léčebně už doma. Odešla, nebo spíš jsem byla odejita kvůli přestupkům. Byla tam veliká přísnost, člověk měl přestupek za jakékoliv opomenutí, prach pod postelé, půl minuty zpoždění na léky... Dohromady jsem měla přestupků asi 11. Vyhazov mě mrzel, protože jsem si tam už konečně začala zvykat. I když jsem to tedy nedokončila, myslím, že mi to dalo hodně moc, obzvláště na to, že jsem tam byla přinucena jít.
Momentálně se soustředím na všechno co musím zařídit. Pracák, ale hlavně hledání práce. Vrátím se asi k příteli (první noc jsem byla u našich, neměla jsem na nějaké hádky, ale musím se tomu už postavit čelem). Ale do budoucna nemyslím, že spolu budeme. Navíc jsem v léčebně někoho poznala a upřímně, když jsem měla špatnou chvíli, radši jsem volala jemu než příteli (nemohli jsme se normálně scházet, ale v čase telefonů šlo volat). Jak to bude dál, to se uvidí, rozhodli jsme se tomu nechat volný průběh. Počítám i s variantou, že budu nějakou dobu sama a vůbec mi nevadí.
No a co se pití týče, fakt na to nemám chuť. Netvrdím, že se nikdy už nenapiju. Ale teď si dám dlouho pokoj. A s pár holkama z léčebny se chceme vídat a už jsme se domlouvaly i zajít někam na akci, kde se budeme vzájemně podporovat v pití nealka. Zůstávám s nimi v kontaktu.
Jsem taky ráda, že mám pořád jednu dobrou kamarádku, která jako jediná o tom všem ví a která mě taky moc podporuje. Počítám, že bude potřeba si najít nový okruh známých i zájmů.

Pokud někdo váháte, za mě určitě do toho jděte. Jak jsem to ze začátku urputně nechtěla, tak teď říkám, že to fakt k něčemu je. A asi nikdo není v situaci, že to skutečně nejde. Dokonce některé holky musely dát děti do ústavu aby mohly jít do léčebny, a pořád bylo lepší pár měsíců to vydržet než mít mámu věčně sjetou nebo opilou.

Angie, píšeš:
Zdravím. Tak jsem po přesně šesti týdnech pobytu v léčebně už doma.
...Momentálně se soustředím na všechno co musím zařídit. Pracák, ale hlavně hledání práce.

...Pokud někdo váháte, za mě určitě do toho jděte. Jak jsem to ze začátku urputně nechtěla, tak teď říkám, že to fakt k něčemu je. A asi nikdo není v situaci, že to skutečně nejde. Dokonce některé holky musely dát děti do ústavu aby mohly...

..."vitaj späť -> v triezvom živote!"
(...času je málo a život taký krátky.)

Ahoj všem: dnes 299. den bez gamblu


Angie ,před dvemi mesici jsi založila toto téma.

Dnes je tady nová Angie, a přes neukončenou léčbu ti preji hodne stesti v novem zivote.

Jojo, tyhle vyhazovy byly i v Černovicïch, taky jsem měl problèmy. Oni asi mají dojem, že je v tobě ještě málo pokory a počítají s tïm, že se vrátíš. Taky jsem nedokončil léčbu....odešel jsem sám, cítil jsem, že mi to víc dát nemůže. Ten nastavený systém nefunguje u každého stejně. Co doporučit na začátek...nový život...já žil a vlastně žiju stejně jako předtím, jen nepiju, což má jistě svoje pozitiva....asi bude nejlíp s tím tzv. nebojovat, ale brát to jako normu, to že nepiješ....Já se zařekl, że do blázince už mě nedostanou...zatím se mi to daří plnit...

Nedokončená léčba

To je jako nedostavěný dům, dle mě návrat k alkoholu. Snad se pletu.

Angie, nic ve zlém

Ahoj všem: dnes 300. den bez gamblu


Nedokončena léčba prece nutne nemusi znamenat neuspesna.

I tak jak pise Eduard . nedokoncil ale drzi se dobře jiz několik let.
dulezite je , ze tam každý individualne nacerpa informace, které ho nasmeruji na cestu abstinence. Jestli je meritkem smitko prachu nebo jina prkotina nesouvisejici se zavislosti, je to věc dane lecebny a nastavenych pravidel ale i od svých kamaradu abstinujících alkoholiku vim, ze to tam pretrpeli a snaseli tyto předpisy hlavne kvůli tomu aby dokoncili léčbu a neprisli o ridicak.

Ted jiz je jen na Angie, jak se zkusenosti nalozi, preji ji at jde tou spravnou cestou bez alkoholu.

Já jen, to kamarádíčkování z léčebny není fajn. Nový přítel, nové přítelkyně. Návrat do života bývá taky náraz- první hádka s rodiči a cvak. Rozhodnutí vypadá pevné, možná že nějakou dobu vydržíš.
Ale tak to jsou zkušenosti, které člověk postupem života na sebe nabaluje, dobré či zlé a pak zas bude jen na nás jak se s tím vypořádáme.

Přeju ti, aby ses s tím vypořádala dobře. Drž se holka

Angie,
zdravím, píšeš:....zpoždění na léky, jestli se můžu zeptat, co to bylo za léky ? To jsi brala ty individuálně nějaké léky nebo všichni antabus?
Přeji Ti hezké léto a hodně sil vše zvládnout.

Stopka: Tak já naštěstí brala pouze svojí antikoncepci, kterou beru už roky, žádné další léky jako antidepresiva nebo podobně mi tam nenapsali (z toho jsem taky měla strach, co mi "nacpou"). Antabus nebral nikdo . Ale léky se prostě braly v určený čas třikrát denně po jídle (já tedy jen ráno), plus některé měly léky i mimo. Musely jsme stát podle abecedy a po jedné si pro ně chodit se skleničkou vody (tu jsme ráno musely dát na dezinfekci, kdo zapomněl tak přestupek, nesměly jsme ji nikde nechat postavenou - přestupek..).
Dál třeba jídlo: víc jak polovina holek měla dietu (jaterní, cholesterolová, přibírací, redukční - já opět díkybohu normální). Tam bylo taky hodně přestupků (dieta si vzala cokoliv od "normální" - přestupek minimálně pro tu s dietou, přibírací musely hlásit po každém jídle kolik snědly, ostatní s dietou nesměly nic mimo nebo maximálně co jim doktor povolil, jinak přestupek, taky měly často druhou večeři - v určený čas si počkat na nějaké rajče nebo jablko, za zpoždění přestupek).
Přestupky byly i za rajony. Kromě dokonalého pořádku samozřejmě byly i další různé lahůdky na některých rajonech. Dát večer v určený čas do baráku sušák s hadrama, vylít a vymýt v určený čas barel s čajem z jídelny.
Jinak k programu dne: byl podrobně určený skoro na minuty. Ráno budíček v 6, 6:15 rozcvička, rychle cigáro a kafe (kdo si ho nestihl připravit k zalití před rozcvičkou měl smůlu), úklid, snídaně, kontrola úklidu, ranní komunita, potom program podle fází (pro nižší většinou práce v zahradě, dále psychoterapie, arteterapie...). Po obědě bylo tak 40 minut klidu na další kafe a odpočinek (ale nesmělo se ležet přes den na posteli, jinak přestupek). Odpoledne bývalo asi 40 minut osobního volna, do toho ale zasahovala svačina (kdo nechtěl, musel jít stejně do jídelny a odhlásit ji) a rozdávání deníků. V osobním volnu byly i návštěvy. Ty jsme musely samozřejmě nahlásit a pak i okamžitě odhlásit. Po volnu bylo cvičení, pak večeře, úklid. Po kontrole úklidu v 19:30 bylo pro polovinu volno, ale polovina měla ještě večerní skupinu do půl deváté. Pak jsme se musely rychle vykoupat, aby služba stihla uklidit koupelnu a do 21:45 jsme mohly být venku, pak se dům zamykal. A večerka v deset. O víkendu býval program trochu jiný a v neděli bylo osobní volno dvě hodiny dopo a tři odpo (což byl zároveň i čas pro návštěvy). V osobním volnu jsme mohly být jen na oploceném dvorku před domem, jen vyšší fáze si mohly zažádat o vycházku po areálu. Jak to píšu tak to byl fakt mazec, ale člověk si zřejmě zvykne na všechno. Já už se pak radši ptala úplně na všechno, i třeba na to, jestli se ve volnu po obědě můžu osprchovat apod.

No a alkohol mi nechybí, pořád se mi dost hnusí a vůbec netoužím po nějakém změněném stavu. Naučila jsem se tam čelit každodennímu stresu bez alkoholu. To byl možná i účel toho strašného režimu, abychom se naučily, že stres můžeme překonat i bez berliček. Ačkoliv jsem měla v papírech z příjmu doporučený Xanax v případě úzkostí, a taky prášek na spaní, ani jednou jsem si o ně nepožádala.

Ladislave, já si nemyslím, že nedokončená léčba znamená návrat k pití. Dokončená taky neznamená abstinenci. Byly tam holky, co byly v léčebně opakovaně, rekord byl posedmé.