Alkoholik

v navstevnej knihe na tychto strankach je takychto pripadov ako cez kopirak desiatky. pride partner/potomok/rodic a zufaly sa pyta, ze jeho XY pije, snazi sa to skryvat (ale samozrejme o tom vsetci vedia), tvrdi, ze on/-a problem nema, ale zaroven obvinuje vsetkych ostatnych, ze oni su prave ti, co ich nutia pit a len oni maju nejaky problem.

drzim ti palce, nech tam o par rokov takyto prispevok nenapise nikto z tvojich najblizsich, ale pravdupovediac by som tomu velke nadeje nedaval. k svojmu pitiu si nekriticka (ja nemam ziaden problem, som normalna holka (co nie si, normalni ludia sa nepotrebuju, ani raz za tyzden, zrubat "namol")), obvinujes svojich blizkych (spravili na teba podraz, konspirovali proti tebe) a si odhodlana klamat a zatlkat svoju konzumaciu alkoholu. to nebudi dojem pozitivnej prognozy. je mi to luto.

Angie,
co na to říct. je mi z toho úzko. jsi naštvaná, uražená, do toho piješ a lituješ se a ještě fet? Noo, to dopadne určitě moc hezky...

Maris "Trvalo to dlouhé roky.Až teprve teď po 10letech chci přestat úplně,jako by se mi ulevilo na duši,jako by nastala další etapa.Nevím jestli se nikdy nenapiju,ale dnes to nebude."

tohle mi zní povědomě, nadějně, dobře. I když jem jiný, v úplně jiný situace. Mlha pijáctví, clona chlastu se protrhla.
Rýmuju asi třetí den a v hlavě mi jede mj. jak jsem během kvartálnictví skoro neustále měl takový tý "drobnosti", žaludek na vodě, hlava rozsekaná kocovinama, pořád to nestíhání, nastydlózy, výmluvy, to přinejmenším, pořád jsem se ujišťoval, že ještě stíhám, že je ještě všechno dobrý-po těch cca deseti měsících nepití je všechno dobrý vlastně úplně přirozeně, jde to samo-bez těch neustálých poryvů stresu. Ten větší klid není maličkost, je to zázračný, životodárný. A nastydlej jsem za tu dobu úplně poprvé. Jinak žádný chřipky, slabosti, nic. Mám radost, že to, co mi připadalo neuvěřitelný, prostě se nenapít, že to jde. A žádný obavy z Vánoc a svátků, ty jsem měl vždy jako pijan, tu alkoholickou vytřeštěnou mysl, která plodila obavy a chaos a hrůzu se povedlo zklidnit-vyřazením alkoholu. Prostě jo!

Angie, nepsalas to pod vlivem?

Jinak co říct, na minulost se vybodni a jdi dál svou cestou, žij, pracuj, navaž vztah, máš věk na potomky, jestli se u tebe projevily nějaké takové pudy a čas hukáže, já Ti to kdysi kdesi psal, jestli se to vyvine dál nebo nevyvine to Ti nikdo neřekne.

Je jen na Tobě co uděláš se svým životem.

To sebeujišťování i přitakávání si s ostatními, co jsme se scházeli po hodpodách a večírcích, že je to pořád oukej-to pak vlastně tvořilo život, jeho obrovskou část. Ono to pořád ještě šlo, ale to odbržďování a brždění rozjetého pijáckého či alkoholického vlaku stálo přece tuny energie, naplňovalo čas. Asi jako kdyby si někdo pořád rozšrábaval vřed, nechal ho zacelit a pak ho zas rozškrábal. Kdysi na AA jeden chlapík, co nepije pár let se to pokoušel vysvětlit, to nóvum, utkvělo mi, že říkal-teď je život plynulý. Nedokážu to úplně vysvětlit, ale teď přesně vím, co tím myslel.

Jojo. Žadulek na vodě, třes rukou, nejistý pohyby, cukání a lekání, přesechy a nervozita, nejistota ve vše, nestíhání nebo naopak těžká pohoda ( a pak velký nestíhání). maz v uších, svědění kůže, boláky v nose s věčnou "rýmou", nateklej ksicht a skoro celý týden na zotavenou. A zase znova, furt dokola, plynuly dny, týdny, měsíce...
To už NE!

Jen jsem chtěla napsat, jak se mi daří. Tu léčebnu v sobě musím nějak vyřešit. Je to traumatizující věc, kterou, ačkoliv se snažím vytěsnit, mám pořád v sobě. A někdy to vybublá. Nedávno se mi třeba zdál sen, že naši poznali do telefonu, že jsem pila a nutili mě tam jít znovu... Odcházela jsem odtamtud s černou vidinou, že už nikdy se nesmím napít, vtloukali to do nás denně. Proto jsem uvažovala dokonce o tom, že když ne pít, tak nemám jiné východisko, než to nahradit něčím jiným. Naštěstí to byla jen chvilková úvaha a naštěstí to, co jsem tehdy někde sehnala, nevím ani co to pořádně bylo, nijak nepůsobilo.
Takže postupně se mi snad povedlo léčebnu a věci s ní spojené zatlačit do pozadí, ale bohužel ve mě budou navždycky. Třeba vždycky když si budu dávat bonbon s likérem, vzpomenu si na ty směšné zákazy takových bonbonů. Mrzí mě, že jsem tam byla a lituji, že jsem se nevzepřela. Ale to je moje věc.
Ale teď z jiného soudku: co se týká pití, psala jsem, že neabstinuju, nikdy jsem nechtěla. Ráda se čas od času napiju a ráda hodně, ale už ne tak, abych druhý den nemohla jít do práce nebo zavolat rodičům. Daří se mi to už několik měsíců a věřím, že bude dál.
A ještě bych chtěla říct, že jsem tu četla neuvěřitelné moudro"člověk si myslí, že když mu je po jedné skleničce dobře a po druhé ještě líp, musí mu být líp a líp s každou další" - a že přitom mu je vlastně za každou další druhý den hůř a hůř. Například včera jsem se tím řídila a stačily mi tři sklenky, tohle jsem si řekla a neměla jsem vůbec problém, nevadilo mi to. A dnes je mi díky tomu skvěle. Ten výrok by zasloužil tesat do kamene .

Angie,tak ať se Ti to podaří,už proto ,že se tam už nechceš vrátit.Třeba za čas dojdeš k tomu ,že to nějaký smysl mělo.Já tam nebyla,ale nesnáším buzeraci,ne řád ten musí být.

Nechapu, proc nekteri spojuji lecebnu s buzeraci. Nebo chapou dodrzovani radu jako buzeraci? Me tam a ani nikoho jineho behem lecby nikdo nebuzeroval.

...Gennosuke, jistěže léčebna pro každého není.....nicméně je faktem, že ti, kteří si v režimu Pl lebedí, spíšebpak nezvládnou běžný život,vkdybjim nikdo nestoji za zadkem

A terapie? Hrábání listí a úklid.

Nikto si v tom režime nelebedí. Aj ja som ho pár krát porušil. Ale v takom prostredí, kde sa stretávajú rôzny ľudia, si to bez určitého režimu neviem predstaviť. To by tam bol chaos. A čo sa týka pracovnej terapie, nehovor mi, že si z toho mal mozole. A že sa celý čas len robí a nič iné. Tá hodinka denne nikoho nezabila.
Zase aby to nevyzeralo tak, že liečenie vynášam do nebeských výšin. Určte sú veci, ktoré by sa aj tam dali zlepšovať. Často je to ale o peniazoch ako všade. Ale v súčasnosti je to to najlepšie, čo je.