Alkoholik

Mě by nebavil ten strach, aby se to blízcí nedozvěděli.

Šantalko, rozbitá hlava. Jsem upadla na rovině v obýváku a třískla hlavou o parkety. Nechápu, jak se může roztrhnout kůže bez ostré hrany, ale stalo se. Krev lila šíleně. Měla jsem promile, tak jsem nešla do nemocnice. Dala jsem dezinfekci a šla jsem spát (risk života, vím to moc dobře). Další den jsem šla do práce, ale cestou mi došlo, že to asi doktora chtít bude. Neviděla jsem v zrcadle celou ránu, asi jen půlku, ale viděla jsem, že to je široké skoro centimetr. To bych doma nedoléčila.
Díkybohu rodiče ani přítel si toho nevšimli (můžu to maskovat vlasama - jako mít to třeba na čele, to by byl můj konec). Takže to nechám jako historku toho druhu, co se vypráví s velikým odstupem. Doktor byl výtečný, zaprvý to zašil s půldenním odstupem, a taky tak, že když jsem byla na kontrole druhý den, tvrdili, že to vypadá jak 5 dní starý, a ne den.

Trochu mě to zarazilo. Měla jsem extrémní štěstí a toho bych si měla vážit (že jsem přežila, a pak že si toho moji blízcí nevšimli - to pro mě je absolutně nejvíc důležitý). Měla bych si toho vážit a poučit se. Jo, ten den jsem pila po velice dlouhé době od rána. Chyba. To už nikdy nesmím a vím to.

"Trochu mě to zarazilo."
Jo, je to vážně až skoro neuvěřitelný.

Na hlavu Angie fakt bacha, má to prý další náslečdky (špatná pamět, poruchy mysli atd). Věřím tomu, mám pár úrazů hlavy za sebou... Zbyly jizvy jako důkaz.
Sochaři, jak je? Já mám asi rekord

Šantalko, jde to pořád dobře. A blahopřeju, každý ten rekord, jak mi to šlo bez pití, střízlivost čtvrt roku, půl roku a dál-mi pomáhal neb mi bylo prostě líp.
Ani nechci vědět, jak by to vypadalo, kdybych celý ten rok se v tom ještě plácal. Únava, nervozita, nestíhání, atakdál.
Je ale fakt, že až teď mi po tom roce a něco během čekání na léto napadaj myšlenky na zahrádky, zkusit to prostě. Žádná křeč ani bažení, spíš zvědavost? Jak na tom jsem? Mám vážně v sobě tu sílu a klid? To se závislost zas za něco asi převlíkla. No, asi to k tomu patří, dám si bacha.
A taky jedna věc, vídám přece jen občas svoje známý a kámoše, kteří se v tom kruhu hospodským pořád pohybujou a to mě teda odrazuje. Silně!

Chápu Sochaři. Ty zahrádky lákat budou a tam se uvidí ale chápu dobře, že chceš pokračovat v nepití viď.
Jinak o těch známých z krčmi mi ani nemluvě. Příčí se mi s nimi už ztrácet čas. I když zůstanu doma tak je to líp vynaloženy čas než s nimi. I kdyby člověk jen obyčejně odpočíval. Já se musím naučit dělat vše tak akorát, jak to zvládnu. No si na sebe vysoké nároky, které mě pak svazují. To radí i p. Nešpor, že minimálně první rok by se člověk neměl přepínat, chtít toho po sobě moc atd. Je to pak vše jednodušší a radostnější. Radovat se i z malých pokroků a úspěchů.. na tom musím zamakat já . Jinak mě střízlivost baví.Je to úleva. Jak jste psali výše.

* krčmy - hrubka

Angie, není tak jednoduché se poučit, řekneš si příště to neudělám, dám si pozor a nějak se to zvrtne a uděláš zas tu samou chybu. Myslím to všeobecně, po nějaké zvrzané události se chvíli kontroluješ, předcházíš krizovým situacím a časem to vyšumuje, vrací se to do starých kolejí, dlouho se nic nestane a zničehonic bác, ta samá chyba. Několikrát jsem prošel vývojem, abych ty chyby znovu neopakoval.

Už jsem byl ze sebe nešťastný a udělal si takový deník, který jsem každý večer otevřel a promýšlel co a jak druhý den udělám a jak jsem zvládnul dnešek. Zas tam vždycky byla nějaká věc, kterou jsem mohl udělat líp nebo jsem zas přestřelil.

To se netýkalo jen alkoholu, když jsem se snažil o kontrolu, pak abstinenci, tím myslím celkové moje jednání a chování, práce, rodinné vztahy, úřady, soudy...

Jestli chci něco změnit, dávám do toho úplně všecko, něco změnit nejde a tak s tím jsem se musel vyrovnat. Trvalo mně to vždycky dlouho, ale přineslo to aspoň nějaké výsledky, bylo by to dost zlé, kdybych na tom všem nezapracoval, všechno by se mně to všecko vrátilo a dostal bych zas přes hubu...

Nemyslím, že je konec, jako David a Angie, může to tak nějakou chvíli jít a fungovat, třeba rok nebo několik let, ale ten chlast se na všem podepisuje, jestli mozek nebo tělo, otázka je jak moc, třeba mají to štěstí a budou takoví jako ti co v devatesáti- jó, já chlašču denně třicet čtyrycet let a pohodka... to je život no, se to zkusí, jde to nejde to a pořád můžu zkoušet až mně zase odvezou... jak kdo chce

ahojte,
šantal mě taky ta hospoda neláká. Cejtim se skvěle, mam za sebou boží střízlivej víkend. Mnohem vyrovnanějš řešim problémy. Střízlivá mam nadhled, nemam pocit že za všechno můžu já. Zní to tak jednoduše, ale pro mě to zásadní věc. Vždycky sem si všechno hodně brala osobně, vyčítala a měla z toho depky. Ted mam pocit že si umim přiznat chybu, ale nehroutim se z toho. Prostě si řeknu, že to příště zkusim líp a jdu dál.
Krásnej tejden všem!

Rachel, přesně!Líp se vše zlvádá, ono hdoně těch problémů a pokažených věcí odpadává, v podtatě v tomhle směru už "není co řešitů. To mě třeba blaží, že se v noci probudím a ?? pohoda! Nic k řešení, stydění, vyčítání atd. Super, se vyčůrám a jdu zase spát a nehrabe mi z toho, co kdy a kde...
na to "kafe" se mi fakt nechce. No půjdu, slibuju jí to už fakt dlouho a ona zase bere osobně, když to ruším, tak to nějak odbydu a příště už nesliboat!!. To taky jde je v tom prostě svoboda.