Alkoholik

chtela bych znát důvod, proč sem se tahle vylila. Nepřijdu si neštastnej člověk, kolikrát ba naopak. Co to ve mě je? Něco špatně? Nebo se prostě nemam ráda? Tohle bych přece nědělala kdybych byla uplně ok, ne?

Rachel, obavam se,ze ted uz v podstate zadny rozumny duvod snad ani neni. Kdyz se me manzel a dcera vyptavali, proste chteli jenom pomoct..proc jsi zase pila, co se stalo, co je spatne....nebylo zadne proto..vymyslela jsem si,abych mela od nich klid, nejake zastupne duvody, ale v podstate se mi chtelo jenom rvat....prozoze jsem alkoholicka, proste proto.

Rachel, nepřemýšlej nad tím, neobviňuj se, nevrtej se v tom a soustřeď se na abstinenci... tohle nemá opravdu smysl řešit, stalo se to, jsi závislá, alkohol tě ničí a všechno chce svůj čas, najdi si terapeutku nebo choď na skupiny, které ti to ulehčí...emoce hrozně kolísají, zatni se, věř si... půjde to

Co ty leah, jak dlouho se držíš?

Rachel, Pert má pravdu. Zbytočne sa v tom babreš. Prečo by si nemala byť OK?. Pouč sa z toho, čo sa stalo naposledy a to je asi tak všetko. A sústreď sa na abstinenciu. Preštuduj si o tom čo sa dá, ako zvládať chute atd. Na nete je toho dosť. Ani pri abstinovaní nie sú všetky dni radostné, sú aj blbé dni. A že ic je požehnane. Či doma alebo v práci. Len si vtedy kvôli tomu netreba vypiť. Ak sa v tom budeš ustavične vrtať, prečo a načo piješ, tak sa z toho akurát scvokneš, budeš mať depky a výčitky a budeš piť ešte viac. Podľa mňa je blbosť pitvať sa v tom, prečo som niekedy možno pred 30 rokmi začal piť. Hľadať príčiny a dôvody.To je len hľadanie nejakého vinníka. Ja to neriešim. Proste stalo sa, som závislý a rozhodol som sa s tým niečo robiť. Bol som pár krát na liečení. A boli tam so mnou úplne normálny ľudia. Nemali žiadne problémy, alkoholom nič neriešili. Pili pretože im to chutilo. Len ich to časom prevalcovalo. Stali sa závislými. No a keď už je niekto závislý, tak ani nepotrebuje dôvod piť, ako písala Leah. Proste chce a hotovo.

Je dobré spoznať svoje spúšťače, kedy sa napiješ. Ak je to pre niekoho krčma, tak tam nebude chodiť. Ak nuda, tak si najde nejaké aktivity. Najlepšie niekde medzi ľuďmi. Ak stres, tak zistiť, čo ma dokáže ukľudniť. Abstinovať nie je ľahké, ale dá sa to. Len netreba spanikáriť a hneď pri prvej príležitosti, keď dostanem chuť, sa napiť. Na abstinenciu si treba doslova zvyknúť. Ja by som každému odporúčal kluby abstinentov. Minimálne v začiatkoch a najlepšie chodiť vždy keď sa dá. To je najmenej, čo preto človek môže spraviť. Ono je rozdiel si tu písať a tam si to vyrozprávať. Máš hneď spätnú reakciu. A nájdeš nových priateľov. Ak keď aj toto je lepšie ako nič.

Mě je dnes tak hezky. Jsem spokojená, vyrovnaná, v pohodě. Rachel, neřeš a těš se

Jasně, ale přijdou i špatné dny, být na to připraven, mít nějaký plán jak to zvládnout, co vytáhnout za zbraně. Když v podstatě člověku nic nechybí, o nic vážného nepřišel, o děti, bydlení, práci... tak se z toho dá s větší lehkostí vykřesat klidný život, jen pro to něco udělat, vydat ze sebe všechno, ne se v tom pořád plácat... jako to se řekne, ale jde to, najít způsob jak se nad tím co nás nutí k napití povznést, vyrovnat se se svou osobní situací a opravdu hluboce opravdově vnitřně si přiznat, že s chlastem to prostě dál nejde - jsem alkoholik.

Mozek kouzlí divy, mění naše myšlení, aby se dopařil ke své dávce. Jsem jen pijan, nejsem zas až tak moc alkáč, jen se občas potřebuju zbořit, zvládám to, furt, už vím jak pít, jsou tam takové ty prchavé myšlenky, že ty nějaké „blbé“ stavy mám asi z pití, ale ten hlavní proud myšlení, osobnosti to skvěle dál potlačuje, je úplně z každé kapky chlastu v euforii a chce a a chce další... jak dlouho to půjde, u každého to máme jinak, přehlíží se v jakém jsme stavu, že přišli o práci, občas se nám stane úraz... pijem dál, jako kontrolovaně až do nějakého bodu, kdy to skončí, total debakl nebo se můžem v klidu dožít vyššího věku, tak jak to je, bez dalšího vývoje – to nám bude náš mozek furt meldovat dokolečka... Ta naděje, že mně se to nestane, většinou se po deliriu rozsvěcí, ale i to nás dokáže přelstít, obalamutit, znova nahnat k další mňam sklence, udělat z nás otroky alkoholu, duševní mrzáky, jedovaté plné zloby, vzteku a postupně nás zbavit soudnosti...

Já už zvědavý nejsem podle názvu vlákna jestli to zvládnu, zvládnul jsem tuhle svou životní éru k mé spokojenosti, mám jiné věci, které jsem ještě nezvládnul, ale pracuju na tom... teda na těch, co ovlivnit můžu, neurodegenerativní onemocnění nezastavím, možná kapku zpomalím...

A jak to máte Vy?

Děkuju vám všem. Mam pocit, že kdybych dokázala odstranit příčinu, tak by zmizel problém. Ale tak to vážně asi nefunguje. Asi prostě jen musíš jít dál. Nepít a nebabrat se. Prostě někomu se to děje a někomu ne holt. Včera právě na mě jedna holka spustila, že štastný lidi nechlastaj. Že musim bejt neštastná, když se takhle vylejvam. že se to určitě týká mýho muže, že s nim nejspíš bude něco v nepořádku. No v tomhle stavu mi to dvakrát nepřidalo. Uplně mi přišlo, jako že se mnou neni neni něco ok. Přece štastne člověk se nevylejvá. Tak proto ty otázky. Ale pak se rozhlídnu a mam spoustu božích kámošů, nezdaj se bejt neštastný a lejou...tak to asi vážně nebude tim díky vám všem. Ste boží

Rachel napsal:
Děkuju vám všem. "Mám pocit, že kdybych dokázala odstranit příčinu, tak by zmizel problém."
...tak ju odstráň: → "definuj si alkohol ako "tabu" a príčinu svojho zla a vzdaj sa ho!"
(Ciest a návrhov: "ako na to!" je dostatok... "len si vybrať.")