Alkoholik

Ahoj komunito. Moje jméno je Aleš a je mi 19 let.Už delší dobu, zhruba 3 roky se začínám zamýšlet nad tím, že mám asi problém s alkoholem. Jsem z vesnice a od brzkého věku jsem se začal bavit se staršími kamarády a první alkohol jsem pozřel asi mezi 13-14 rokem života. Nepředstavujte si můj problém v takovém světle,že se při psaní tohoto textu klepu a prožívám abstinenční příznaky, to rozhodně ne. Můj problém je takový, že už v 15. letech pro mě bylo běžné jít o víkendu na pivko a asi v 17. letech jsem začal pociťovat,že se mi to dost často vymiká z rukou. Přes týden vzorný student (to jsem si vždy hlídal)a o víkendu zvíře. Vždycky, když jdu na párty, tak se moc těším a povídám si, že si dám maximálně 5-6 piv a budu se bavit jen tak v náladě. Bohužel to nidky nedodržím a těch piv vypiju dvojnásobek a když né, tak začnu panákovat. A potom to přejde do fáze, kterou si už druhý den napamatuji. Všem vykládám nějaké srdceryvné věci, které bych neřekl nidky nikomu, se všema se snažím být kamarád a lezu jim do zadku, přitom je vidím poprvé a možná i naposledy v životě, dělám nepořádek, křičím, motám se. A asi 3x v životě jsem dopustil to, že jsem řídil. Sice hrozně malé vzdálenosti (což mě vůbec neomlouvá), ale řídil. Prostě veškeré moje zásady, co dodržuji a jsem na ně hrdý zemřou s prvním lokem alkoholu. A pak přijde den další, kdy otevřu oči, cítím jak sem ještě pod vlivem a přijdou neuvěřitelné deprese, když si začnu vybavovat střípky večera a nepomůžou tomu ani kamarádi, co mi vykládají co se dělo. Den a půl skoro nic nejím, je mi zle, spím a 3 dny furt jen myslím na ten večer a říkám si proč ? Asi před půl rokem jsem to začal řešit. Prostě jsem se začal více věnovat svým koníčkům a přestal navštěvovat pijáckou společnost. Ze začátku jsem chodil jednou za 3 týdny. A tenhle víkend jsem šel po pěti týdnech. Celých 5 týdnů jsem sekal dobrotu, pomáhal doma a chodil do práce. Jenže pak mi kamarád napsal, že slaví narozky a zase mě chytla touha jít se bavit a zase to dopadlo jako vždycky. Přitom jsem se po celou dobu abstinence stýkal se všema kamarádama. Šéf nám na montáži kupoval po dobře odvedené práci basu a chodily jsme po šichtě do hospody. Nedal jsem si nic. A nyní zas toto. Jsem 100% přesvědčen, že bych bez alkoholu dokázal žít, jenže už teďka jsem zase za měsíc pozvanej na další narozky a je to prostě začarovanej kruh. Jinak sem si vybral šíleně těžkou vysokou (to je taky můj lék na tyto problémy)-zaměstnávat se. Nevím, co mi na tohle asi tak můžete poradit, ale předem vám všem děkuji.

Najdi si babu....a polož si otázku, co ti tenhle způsob konzumace alkoholu dává....a co bere...možná tu babu....spiťar na vesnici...dostaneš se do řečí

Ano, je možné být alkoholikem už v 19 letech. Někdo se může stát alkoholikem velmi rychle. Například já už od prvního většího napití (4 piva v 17 letech) jsem cítil, že budu s alkoholem mít problém. Od té doby s tím bojuju.

Ahoj Ales, ja mam 22 a ano, je to mozne uz v takomto veku. je super, ze si si to uvedomil takto skoro. ja prezivam presne to iste co ty - depresia a hanba aj napriek tomu, ze som nic zas tak hrozne neurobila. horsie su vsak tie opice na druhy den. byva mi tak zle ze nezvladam ani chodit, potim sa, nemozem spat ani jest - proste dva tri dni uplne v haji kvoli jednej blbej oslave.
pomohlo mi ked som svojim kamaratom povedala co mam za problem, ze sa neviem kontrolovat a poprosila som ich aby na mna davali pozor. a davaju, nenutia ma pit - skor naopak. povedia mi kedy mam dost, pripadne ma zoberu sa prejst alebo nieco podobne, aby som sa zamestnala. mozes im aj zaklamat ze beries lieky na ktore nemozes chlastat a byt triezvy. je to vacsia sranda, aj ked sa tazko odolava.
drzim ti palce, verim ti, ze to zvladnes.