Alkoholik

Zahnat chutě na kávu nebo na alkohol?.Kávu já piju, neměla by vadit.A na ten alkohol chutě přijdou, pozor.V jaké zemi žijete, i ve východních zemích už AA jsou.Homeopatika by vadit neměly, na ten alkohol pozor.

Libo,nezlobte se,ale nechtela bych zverejnovat zemi,ve ktere ziju..myslite si,ze je dobre pokracovat v sezeni s psychologem nebo radsi vyhledat AA?ja si myslim - ale to rika kazdy - ze na tom zase nejsem tak nejhur..nedela mi problem vydrzet nepit nejaky cas,ale mam problem se zastavit,kdyz se rozpiju...asi posledni dva mesice..za tuto dobu jsem se asi 3x zhulakala a tahla to dva tri dny..pak zase hodna holka a najednou bum..mate nekde zverejnenu Vasi zkusenost s alkoholem?hodne o Vas ctu,ale k tomu zakladu jsem se nedopracovala..vazim si vasi podpory.dekuji mnohokrat za vase odpovedi

Mário, asi tímto, nejsem na tom tak nejhůř, jsem se po třech letech odhodlala jít se léčit. A moje přestávka v nepití byla i půl roku. Může ti pomoci psycholog, zkus ty AA jak ti radí Líba. Ale zahnat chutě, respektive vyléčit se z alkoholismu homeopatiky, tak tomu snad ani nelze věřit. Nikomu víru v homeopatika neberu, ale je to spíš placebo, než aby ti v tomto případě nějak pomohlo. Ano existují léky na potlačení chuti, tuším Campral, ale stejně na to je potřeba jít i jinak. Já chutě nemám, protože jsem se naučila žít, přemýšlet jinak.
Nemyslím to teď nijak špatně, spíš naopak, ale nenamlouvej si, že nemáš setsakra velký problém s alkoholem. Můj muž není abstinent, občas si dá doma jedno pivo, jednu skleničku dobrého vína, ale nikdy se mu nestalo, že se zhulákal a táhl to tři dny jako ty a jako i já. Tudíž on je jen a jen konzument a jsem abstinující, ale navždy alkoholička a ty jsi alkoholička. Myslíš, že na tom nejsi tak špatně, že si dokážeš udělat přestávku, to tak má hodně lidí. Tomu se říká kvartální pití. Je to jen forma alkoholismu, někdo pije denně, někdo v různě dlouhých etapách.

Ano Anno!

Líbo, už mě asi trochu včera došla ne trpělivost, ale potřeba neříct tak jak si to opravdu myslím. Víš, že ve mě je , stejně jako v tobě potřeba nějak stejně postiženým lidem pomoci, snažit se jim otevřít oči, nějak je nasměrovat, ukázat jim na sobě, že se z toho alkoholového pekla jde dostat.
Ale neustále někoho předsvědčovat, kdo se tady svěří se svou a někdy opravdu docela slušnou závislostí, že na tom ještě není tak špatně a nějak ten obrovský problém okecávat. Ta zpověď Marie mě připoměla můj styl pití a taky to zlehčování problému. Jak jsem řekla, můj muž, ale i moji někteří známí pijí alkohol, mají občas chuť na pivo , dobré víno, někdy i panáka, ale nikdy se jim nestalo to co se stalo nám. Tudíž oni problém nemají, ale my ano. Víš sama, jak je teď jednoduché odhadnout a to nejen tady, ale kolem sebe, kdo má s alkoholem problém. Možná,kdybych se dostala do AA, tak bych problém řešila tam, ale tady prostě nejsou, tak jsem zvolila léčebnu.
A potom, doléčování formou terapeutických skupin, opakovaček v léčebně, pravidelnou návštěvou u psycholožky.
Vím, ale určitě, že to o co se pokouší spousta lidí, není abstinence, jen různě dlouhá doba nepití. Mě je jenom líto, že jsem s tím nešla dělat něco dřív. Že jsem si dlouho nalhávala, že nemám zas takový problém, když dokážu chvíli nepít, že nemám zdravotní problémy, že se neválím někde v křoví u Tesca nebo jsem nebyla na záchytce. Je mě to líto nejen kvůli sobě, protože mě zbytečně uteklo kus života v alkoholovém rauši, ale především kvůli svým dětem, kvůli svému muži, svým kamarádům. Všichni se mě snažili pomoci, ale já jsem to tvrdohlavě odmítala. Hodně mě to připomělo, i ten způsob jaký popisuje Maria. Odměňování za uklizený pokoj, proč si jednu nedat, proč si nedat, když tak zoufale nevycházím s matkou, když mám takové a takové problémy. Jenže tenkrýt jsem to viděla naprosti stejně. Teď vím, že uklizený byt za střízliva je o něčem jiném než s litrem vína v hlavě. Že i když jsem postavená před opravdu velkou nepříjemnost, problém, tak se k němu postavím jinak. Někdy nejde všechno vyřešit, ale můžu najít způsob jak se odreagovat. Můžu s místo té šílené sebelítosti, jaký jsem chudák, jít a prožít něco i zdánlivě obyčejného s dětmi, s rodinou, s kamarády. Můžu si sednout, přečíst si knížku, jít do kina, vzít psi na procházku. Prostě cokoliv, jen si netupit hlavu chlastem.
Proto Mario a ostatní, nenalhávejste si, že nemáte problém s alkoholem se závislostí zbytečně dlouho. Neprodlužujte tu agónii. Je to jenom prodlužování toho strašného stavu, vlastní nesvobody. A ta si tu daň vybere. Rozpadem vztahů kolem sebe, zdravím....Samo od sebe to nepřejde. Chce to opravdovou chuť něco poctivě dělat. Neutěšovat se, že problém vyřeším jenom tím, že se sem anonymně vypíšu, budu si myslet, že najdu radu na nějaký zázračný lék, zese nějakou berličku, která ten problém vyřeší za mě. Tady se může jen nastartovat ten dlouhodobý proces uzdravování, který ovšem nikdy neskončí. Tady si může člověk jen poctivě přiznat a připustit jak na tom je a začít konat.

Jinak Líbo hezký střízlivý den. Jak vidíš taky začínám jako ty pěkně brzo. Mám naprosto nabitý den. Včera jsem poté co jsem dodělala s dětmi úkoly, večeři, uklidila kuchyň, ještě tak do 23 hod. dělala práci do práce. Ale jsem tomu ráda. Pořád je i toto honění smysluplnější než vytuplá hlava s dvěma litry vína v hlavě.

Když oni, Anno, si myslí, jak na tom nejsou ještě!!tak moc zle, většina lidí si myslí, že alkoholik je ten, co se válí někde v příkopu, zlitý, pokálený, smradlavý.A my , že si hrajeme na chytrý, a oni to ustojí, zbaběle se vymlouvají, namlouvají výmluvy, utěšují se....stejně dojdou na to, jak se pletli, jakou jsme měli hroznou pravdu.Já se na ně nezlobím, někdy mě taky unavuje pořád dokola mlet to samé, ale my jsme si dali říct, až jsme si tu hubu rozbili fest.Já teda jistě.My jim to nevnutíme, tu pravdu pravdoucí, nejde to.Chceme je chránit, nechceme, aby dopadli jako my.Máš pravdu, že je škoda každého dne v životě, co nám chlast vezme, a stačí tak málo-připustit si, že mám problém, že je to smrtelná nemoc, že si zahrávám se životem, ničím rodinu, že nikdo neví o tom, jak pijí, -ví to každý, lidem je to fuk, spíš mají radost.A alkohol je opravdu silnější, než ten nejsilnější člověk!Ověřili si to miliony lidí, AA je toho důkazem, tam se o tom mluví.Kolik zbytečných recidiv, zničených životů, smrti........A taky jsem pořád v jednom kole, chodím si přivydělat, suším bylinky, křížaly, fazole, zavařuji rakytník, peču, vařím, zahrádka, nestíhám půl věcí, ale jistě nemám čas myslet na blbosti, fňukat, litovat se, jedu!To, že jsem alkoholička jsem přijala s pokorou, no a?

Mila Anicko a Libi,ani nevite,jak jsem vam vdecna a urcite nemluvim jen za sebe,ze se nam tu stale dokola snazite otevrit oci.Na druhou stranu chapu i ty,co si nechteji pripustit problem-jsem/byla jsem tez jednou z nich.Ono je opravdu velky problem i v tom,ze jak pisete-predstava alkoholika je vetsinou takova,ze se rano tresu,valim se v prikopech a bez vodky nevytahnu paty ven.Bohuzel nez cloveku docvakne to,ze to nemusi dojit az tak daleko,aby se mohl a hlavne mel oznacit za alkoholika a zacit se lecit,uplyne mezitim mnoho zbytecnych let.Oni/my za to nemuzeme,to zavislost se nam snazi namluvit,ze to jeste neni tak zle,ze to zvladam,ze tohle preci jeste nedelam,tak jsem ok,jak mi to chutna,jak se mi po tom krasne relaxuje.Kazda zavislost v cloveku vyvola falesny pocit,ze mu ta droga nejak pomaha.Kdyz si vzpomenu,jak jsem si vychutnavala kazdou cigaretu a neumela si predstavit si po jidle nezapalit,to bych snad skocila z okna.Dnes mi cigarety nejen nechybi,ale i vim,ze jsem si falesne myslela,jak je potrebuju,jak mi chutnaji-to vsechno ta DROGA,ta tohle vnucuje do nasich mozku,jedno jaka droga,,vsechny jsou stejny SVINE!Myslim,ze by tapajicimu alkoholikovi/cce pomohlo vice osobnich pribehu od Vas,kteri jste jiz prozreli a lecite se,aspon me treba hodne pomohl pribeh Bludicky nebo Petraty,v urcitych vecech jsem se videla,ze delam take a to byl pro me varovny signal.Na wwww.anonymni alkoholici.cz je pribehu hromada-me to velmi inspirovalo.Takze hlavne jsem timto chtela rici,ze dekuji vam vsem za snahu,cas,ktery sem vkladate,aniz by jste museli a snazite se nam otevrit oci-u me se vam to povedlo-DIKY!Marky

Víte, ono je to těžké..já jsem taky alkoholik, pijící..rád bych si namluvil, že jsem pouze pijan, ale vím, že alkoholik jsem. Zatím neuvažuju o nějakém léčení, ta představa, že bych si už nikdy nesměl dát své oblíbené pivo, je strašná. Někdy mi moje pití taky dost vadí (docela často), když to přeženu a je mi blbě nebo den prospím, ale zatím ne tak, abych to nějak radikálně řešil. Rád jezdím na výlety a pak to zakončení u pár piv-nemusí jich být moc,stačí 2 na pohodu..-to by mi chybělo. On ten alkohol není droga jako každá jiná, říkejte si co chcete, je to i součást kultury,má to své místo v životě, pivo nebo víno je i zdravé. Myslím, že daleko jednodušší je zbavit se závislosti na jiné droze nebo na cigaretách,než se vzdát svého milovaného nápoje ...

Davide, já měla všechny lidi , co mě říkali, že už nikdy pít alkohol, za blázny, hlupáky!Nyní pár let nepiju, je mě bezvadně i bez chlastu, lépe!Ať si každý pije jak chce, alkoholik je ale nemocný, zabije je ho to!Pijan pít může, alkoholik, jestli chce žít,ne.Od jiných drog se očistíš, přestaneš, alkoholikem jsi až do smrti.Je jen na Tobě, jak to vezmeš, co s tím uděláš, jak budeš žít,a bez alkoholu lze žít a výborně!