Alkoholik

Ja jsem po vysazeni alko mel problem s usinanim, protoze telo bylo zvykle, ze jsem se opil a usnul jako spalek nekdy mezi 1 a 2 ranni. Nechal jsem si na doporucni predepsat Trittico 2/3 150. Dam si ho ve 21h. Mezi 22 a 23 si jdu lehnout a do 15minut spim celou a rano se mi v 6h nechce vstavat. Ty 2/3 jsou asi moc, tak zkusim jen 1/3.

Já se taky budim v noci, spim uplně jinak než dřív. mam jiný sny, spim lehčeji a v noci mam někdy divný pocity. Abstinuju krátce, tak si řikam, že to přejde... A občas na mě skočí taková úzkost, rychlá, krátká, intenzivní, uvolnim se, necham jí a po chvíli odejde... A taky mam tendenci vyměnovat závislosti. Nechlastam, ale poslední dva dny jsem byla mimo domov a šíleně jsem jedla.... Snad to nějak překlenu

Spanek se casem srovna. Delka se mozna odviji od toho jak dlouho a kolik clovek pil. Ze zacatku jsem mel neprijemne alko sny (suchy abstak). Zdalo se mi celkem pravidelne, ze jsem se nekde hrozne opil a pak si to v opilosti vycital. Probudil jsem se. Zjistil, ze se mi to zdalo a taaaak se mi ulevilo, uf
Taktez se mi zdalo, ze jsem se na antabus napil. To byl jsem se snad probudil z soku, co alko + antabus v mem telo zpusobil.

M.

Ahoj všem, účastnila jsem se před časem jiné diskuze zde, pak se na čas odmlčela a bojovala, a teď se distancovala a začala opět balancovat. Proto jsem se rozhodla přispět k tématu a třeba si tím i ledacos uvědomit. Abstinování přináší hrozně moc dobrýho, po nějaké době jsem si přišla úplně že jsem omládla, pleť čistší, napnutější, v hlavě čisto, klid, sebevědomí, dobrý pocit ze sebe sama. ALE u mě k tomu hodně pomohly prášky, dlouho jsem se antidepresivům bránila, ale když už bylo za pět dvanáct a já nevěděla kudy kam, začala jsem poslušně zobat. Přes čtyři měsíce abstinence. Za tu dobu jsem si zažila určité zvyky, tím si vyplnila čas, udělala si v životě pořádek. Např. v pátek večer, místo piva, brambůrky Takže abstinování mi přineslo, klid, vyrovnanost, dobrý pocit, jako dnes si pamatuju jak jsem si najednou uvědomila, jak zpříma chodím, že se lidem koukám do očí při hovoru, prostě se mi srovnala osobnost, zmizely veškeré úzkosti apod. Hodně jsem přemýšlela nad dřívějškem a častokrát nechápala, jak jsem mohla tak žít. Prostě se mi úplně změnil život. A byl fajn. Ale hodně mi pomohly ty prášky, jak už tu někdo psal, prostě jsem si chlast zakázala, na antidepresiva se pít nesmí a tím to končí, přijala jsem to jako holý fakt. Na druhou stranu bylo to o každodenním boji typu, že většina mých známých pije, tak jsem radši seděla doma. V hospodě, když už jsem šla, to bylo o velké odpovědnosti dát si Birela místo piva. Přítel pija snad denně a to bylo peklo největší... sobota, neděle s ním do hospody, čtyři hodiny tam s ním čumákovat... Takže hlavně v tomhle to bylo těžký, zkloubit svůj nový život se starými známými. I se stávalo, že jsem raději za přítelem nejela, protože jsem věděla co by mě čekalo. Takže asi tak k mé abstinenci... no a co bylo dál? Po skoro pěti měsících jsem se cítila nad věcí, vyrovnaná. Nebudu lhát, drobet v tom sehrál roli právě přítel a to, že jsem svým způsobem chtěla zpět ty víkendy s hladinkou (můj problém je, že jsem začala pít denně doma - to jsem chtěla odbourat, ale vzdát se pití zcela jsem nechtěla), na chvíli vypnout... takže jsem prášky přestala brát. Prožila jsem krásnou dovolenou... ale denně jsem večer pila... a od té doby jsem už neskončila. Po cca měsíci účinek antidepresiv vyprchal zcela a já se opět topím v úzkostech, výčitkách a útěku k pití. Nezvládám své emoce a ty večerní 3, 4 pivka jsou pro mě úlevou za to, že jsem ustála další den... takže znám pití, nepití, recidivu... nepít je lepší. Vracím se k práškům, sama to nedávám a pokud má něco korigovat můj mozek ať je to raději to, než alkohol. Bohužel asi to už bude na dýl jak pár měsíců... a tak to asi bude i o kompletní změně života a přehodnocení toho s kým se vídat a s kým ne, protože prostě pít mi nevadí, ale být věčně v prostředí, kde všichni pijou, to nedávám...

Hanko, držim ti palce. Já zas pak už nevim co se s těma lidma bavit. A co fakt nedávam jsou populární alkovtípky, když meě to vubec vtipný nepřijde

Díky moc!Bude to horší ze začátku, zase se přeorientovat na "ten správný život". Nejhorší na tom je, že ve mě prostě pořád jsou pocity jako že proč jsem to zas nezvládla, vždyť jsem to měla srovnané, na pivko pátek či sobota a víc nic... takže si vyčítám, že jsem si tímhle zavřela cestu k tomu "uvolnění" zcela, že sem prostě mohla žít normálně, ale ne, já to zas zabila taháním si piva domů... no a že třeba ty úzkosti jsou z toho pití, jenže jak to poznat když piju prakticky denně... Jako že by to možná šlo bez prášků, ale vzdát se toho zvyku... A pak zas ty myšlenky, že vlastně proč to řešit, vždyť se neopíjím do němoty, dám si 3 nebo 4 piva, o víkendu tedy 5... žiju, chodím do práce a tak... jako že snaha zlehčovat to. Prostě touha nic neměnit, dál si žít ten život po hospodách s člověkem, kterého miluju, nic neřešit. Jenže už jsem zažila abstinování a vím, že to jde i jinak. Je to sice boj,ale člověk si aspoň přijde jako vítěz po dalším čistém dnu, ne jako troska a balíček nervů s flaškou v ruce. Nepít je lepší, zdravější, jsem rozhodnutá. Jen píšu své pocity, že prostě je to těžký přiznat si to selhání.

Selhání je naprosto přirozený a v pořádku. Vubec nic si nevyčítej, si jenom člověk. Pití a úzkosti jdou ruku v ruce. Určitě tak mužeš žít celej život, otázka je ta kvalita toho života....

Rachel napsal:
Selhání je naprosto přirozený a v pořádku. Vubec nic si nevyčítej, si jenom člověk. Pití a úzkosti jdou ruku v ruce. Určitě tak mužeš žít celej život, otázka je ta kvalita toho života....
Na liečení sme mali tému úvahy:"Kto pil zomrel, kto nepil, zomrel tiež". Podstatou témy bol rozdiel v kvalite života, aký si vyberieme. Či trápenie s alkoholom alebo s čistou, spokojnou, vyrovnanou dušou.

Ahoj Rachel a Hani
Procetla jsem Hani Tvuj pribeh a mame neco spolecneho: muj manzel taky rad popiji, kdyby to slo, chodil by do hospody kazdej den. Ja jsem s nim driv chodila. A "bavilo" me to. Jenze on umel odejit, ja ne. Mame spolecne i to prehodnoceni přatel a znamych, ty pouze hospodsky taky postupne vypoustim, jde to zatim lehce, protoze mezi ne nechodim Vydrzelas dlouho, to klobouk dolu, to uz vis, jak to chodi a co te ceka.

Par slov ze strizliveho denicku Mudr. Nespora:
Vyrovnanost Slova vyrovnanost, rovný a rovina mají stejný praslovanský základ. Vyrovnanost znamená schopnost projasňovat smutek radostí, radost tlumit skromností, hněv zklidňovat soucitem, pýchu mírnit pokorou a pocity méněcennosti vyrovnávat rozumnou hrdostí. To vyžaduje dobré sebeuvědomění a emoční pružnost.