Alkoholik

Pěkný večer všem,abych zareagovala...A děkuji za komentare!Takže ne a ano,byl to příspěvek do diskuze,v němž jsem ale zároveň popsala svůj příběh a své selhání.Pokud jsem něco narušila pak se omlouvám!
Jinak k druhé reakci,asi jsem to nepresne popsala,já jsem vše jen ne šťastná.Ale právě že teď znovu cítím,že jen po te večerní dávce jsem tak nějak happy.A ne vždy,ale zas se pak můžu v klidu utápět ve svých problémech.Proste přes den mám úzkosti,hypochondrie,únava,nejistota z budoucnosti...Bude mi 30 a jsem závislá na nefunkčním vztahu a asi i tom pití.A všechny,kteří to se mnou myslí dobře,jen toleruju,rodiče apod.Vse normální je jen povinnost pres den a pak ten vytoužený klid u piva,jako teď
Já jen,nechápu proč jsem do toho zase sklouzla,4 měsíce nic,čistá,cítila jsem vítězství,že jsem nad věcí.Chvilkove opojení.Chtela jsem jen nepít doma,sama.O víkendu si dát 3 pivka a konec.Ale co trvalo dva a půl roku se vratilo tak rychle a ještě hůr.Utesuji se tím,že na má antidepresiva není alkohol zakázán,u tím že na antibiotika jsem pila jen tři dny z deseti...Je to ubohé.Stejne jako po 4 pivech jít jak socka pro další na benzinku.Mam vysokou školu,vždy jsem byla ta spravna.A teď?Jen se -zas- chlacholim,pijou všichni apod.
Bývalý přítel mě držel zkrátka a byl to vztah o smyslu,jenže já blba se zamilovala do někoho,kdo snad ani problém s pitím nemá,ale prostě mu to chutná.Stejne jako mu vyhovuje samota a život starého mládence.A já začala pít a ním o víkendu,abych se mu líbila,aby mě chtěl a byl ke mně pozorný.Bohuzel jinak je to ignorant.Ale neumím odejít.No a v týdnu?Není se mnou,nezajímá se a sedí v jiném městě v hospodě.A vždy má milion důvodu proč nemohl přijet a proč vlastně za vše můžu já.Chvíli jsem odolávala,ale samota na narozeniny,výročí a za rok znovu,nevím,nedala jsem to.
A teď už to pití je berličja,je mi pak prostě líp.Tot vše.Nez abych život řešila,zapijim ho.Nejsmutnejsi na tom je,že cesta ven je,i lidi na pomoc.Ale já se odmítám vzdát JEHO,který za to sice nemůže,ale jeho chování to zpustilo.A jaký plánovat společný život?On bude pořád pít,pořád kamarádi budou priorita,ale já ho mám jak drogu.Ale s ním to nikdy nekončí.Ale já jsem závislá,ať už na čemkoli.
Promiňte pokud to sem nepatří.Ale recidiva to přeci byla.A to čemu jsem v době abstinence věřila je pryč.Nejsem nad věcí a chci chlast.Protoze to je můj život.Zivot,co mě nici.Ale trvala zmena?Jak?S kým?Nevím co dál...

Hani Ty co píšeš.
Je už pro odbornou pomoc a psychologa.Ty už jsi zavrhla svůj život,díky závislosti a strachu. Strach tě dostal a závislost tě drží být vězněm sama sebe. Když nedokážeš fungovat,bez lásky,tak ji nikdy ani nedáš,Tím,že se utápíš a ničíš,stejně u přítele klesáš na hodnotě.To si vůbec neuvědomuješ. Žádný chlap nechce mít doma trosku nešťastnou a ještě opilou. S takovou ženskou ani budoucnost plánovat nebude. S člověkem svislým není budoucnost a ani život. Takové věci bys měla umět řešit. Opíjením a ničením sebe zničíš i druhého. Proto zajdi za odborníkem a svůj problém řeš. Pak budeš plakat mnohem víc a nešťastnější budeš mnohem víc. Opravdu vím o čem mluvím. Všechno se dá řešit jen nekašlat sama na sebe. Pak kašleš na vše. Cena pak je za to vysoká.

Hano,
> Pokud jsem něco narušila pak se omlouvám!

Urcite nenarusila. Nevedel jsem, zda ocekavas nejake reakce a proto jsem se zeptal.

> já jsem vše jen ne šťastná

Vyse zminene odpovida na:
> Já jen,nechápu proč jsem do toho zase sklouzla

> No a v týdnu?Není se mnou,nezajímá se a sedí v jiném městě v hospodě.

> Ale trvala zmena?Jak?S kým?Nevím co dál...

Osobne jsem neco podobneho resil takto:
1. prestat pit - to nicemu prece nepomaha, naopak zhorsuje.
2. vyhledani odborne pomoci - psychologie, psychiatrie
3. A skupiny (AA)
4. zmena denniho rezimu
5. zmena prostredi, ukonceni vztahu - proste cehokoli, co cloveka "stahuje dolu".

Díky za příspěvky! Noo ono se mnou je to těžké, vždy jsem na to rozhodování byla dost neschopná. Ale co se týče přítele, tam v sobě vinu necítím, já lásky dávám tolik, že každý druhý chlap by byl šťastný. A že nechce opilou? On chce hlavně otroka, co mu bude vše tolerovat a volný čas si vyplní úklidem, vařením, praním a hlavně nerušením jeho a jeho potřeb. Ale samozřejmě, tohle je jen o tom, že tak proč neodejdu, já vím. Jen jsem chtěla ukázat, že to není o tom, že já se v něčem topím a jen ho ztrhávám sebou. A jinak, to je možná i můj problém v určitém smyslu, na mě to nikdo nepozná. Přes den upravená, vyvoněná, usměvavá, to jen po večerech se zžírám samotou a pivem. Takže neřekla bych, že jsem špatná partie, jen mám problém, ale to mívá občas každý. A láska je i o tom snažit se pomoct, což on nedělá, protože mu to tak vyhovuje - chodím s ním do hospody, on tak nemusí sedět doma a nudit se se mnou... Takže podle mě je to oboustranně - ano, chápu, že alkoholik není ideál, také jsem ale vždy zastávala názor, že když mi na někom záleží, stojím při něm, což já nenalézám. I když teď mi došlo, že to je možná ono, vždy jsem víc koukala na druhé, než na sebe. Prostě myslím si, že mít vedle sebe někoho, kdo se mě večer u čaje v obětí zeptá jaký jsem měla den, tak tu sílu znovu najdu. Ale takhle? Ale ano, jaká může být odpověď? Prostě to změnit. Ale když to nedokážu? Když si neumím představit nevědět co dělá, s kým je, nemít ho aspoň takhle zpola? Žiju ve strachu a pocitu nedocenění, proto asi piju. Ale věřte mi, neumím to změnit.

> Ale věřte mi, neumím to změnit.

A nebo to nechces ze strachu, ze budes sama, zmenit?

Včera jsem si vzpomněla na jeden úkol z léčebny : na papír si sepište vše co máte rádi : koníčky, různé činnosti, přátelé, domácí mazlíčky, rodinu... A pak pěkně podle důležitosti vyškrtávejte. Až tam bude poslední slovo, mě zbyli rodiče, popláčete si a se sebevětším sebezapřením šktrnete i to. A co Vám zbude? NIC a přesně to je to co alkoholikovi zbude kromě chlastu nic. Pro mě tedy motivace veliká.

Už jsem to zkoušela odejít, počáteční euforii, že začnu znovu, vystřídaly neustálé myšlenky co dělá a proč už mě neuhání a nepíše mi... tak jsem po pár pokusech radši přijala tohle, než zbláznit se z toho. Sama bych nebyla, mám kolem sebe úžasné lidi, snad i možného nového přítele, se kterým si notujeme. Získala bych hodně, jenže jsme stále u toho - musela bych se vzdát jeho a to je pro mě natolik psychicky náročné, že si raději hraju na ukřivděnou u piva. Lidi, tohle mi vyprávět někdo před pěti lety, řeknu mu, že je cvok
Ano, asi tak. Na lístečku by zbyl jen chlast. Vše ostatní se stalo povinností, přestalo bavit. Jen to chvilkové uvolnění. Mně minule - když jsem abstinovala - pomohlo odhodlání, že už nebudu dál ta chudinka, co se krčí v koutě a pije, že chci být někdo a tak se i cítit. Jenže po té recidivě už si nevěřím, nemám chuť znovu si odříkat, když je vše tak na houby. A snad i proto, že i když se budu cítit jako bohyně, pro toho, pro koho jí chci být, budu stejně jen tuctovka.

inymi slovami si sa nad tym zamyslela a vyslo ti, ze spravne je pokracovat v drahe alkoholizmu s nadejou, ze ako vedlajsi produkt ti ostane muz, ktory ta v podstate ani nijak zvlast nechce a ktory ked si ma vybrat medzi chlastom a tebou, tak si v 10 z 10 pripadov vyberie chlast a/alebo kumpanov v hospode. z toho je jasne, ze tvoj rebricek hodnot je diametralne odlisny od tych, ktore maju ludia, co ti v tomto vlakne radili (vratane mna).

okrem navstevy odbornika ti asi niet velmi co poradit. mozno len to, aby si sa vykaslala na vycitky a zacala chlastat na plny uvazok, aspon to budes mat rychlejsie za sebou.

v pripade, ze je clovek presvedceny o tom, ze pitie alkoholu je spravne, vela dovodov na optimizmus veru nie je. je mi to luto.

Nebudu tu psát jak se mi rozsvítilo a jak vše následující vidím už jen v růžovém obláčku štěstí, ale něco jsem si z toho vzala - ve čtvrtek jdu k psychologovi, teď jsem se objednala, působil na mne velmi seriozně a hlavně přátelsky. Rovnou mi řekl, že alkohol budu muset odbourat a já doufám, že jako se to povedlo kdysi, snad to půjde i teď. Občas mi pomáhá, když prostě musím - poprvé mi psycholožka řekla, že buď přestanu nebo mě pošle na dvoutýdenní detox... skončila jsem ze dne na den. Uvidíme, doufám a snažím se si i věřit. Realita se ukáže...

Hana, tak to je dobre. Nektere problemy s abstinenci zmizi, jine se resi snaze. To urcite znas. Stejne tak jako ze nestaci doufat . Po navsteve psychologa napis, jak to jde/pujde.