Alkoholik

Ze začátku je to fajn, popíjíš občas, pak o něco častěji, doma sama popíjíš si, pořád si říkáš, to se mi tak vždycky uleví...cítím se v pohodě.
Pak začneš navyšovat dávky alkoholu , zkracovat intervaly, najednou piješ i týden v kuse, pak i měsíc...nepočítaje akce, narozky a podobné příležitosti, kde toho využiješ , kdy se spiješ pak už do němoty, okna, trapasy, ráno dopít se, vyprošťováky, pak piješ denně a navyšuješ.
Ráno spěcháš raději pro láhev, páč už Ti je blbě, nic Ti to už nedává, jenom se Ti už pouze na chvilku uleví a depka ... Alkohol si od alkoholika začíná vybírat daň...Pak už leješ denně abys přežil den. Tak jsem do toho spadla já. Večer strašný, ráno horší.
To popisuji sebe, jak jsem to měla já, neříkám, že tak můžeš skončit Ty, to ne.
To je individuální.
Raději už o tom nebudu o tom psát. Toto už prostě nechci zažít!

Není to úplně tak zoufalé. Jen se snažím s tím něco dělat dřív než to bude ještě těžší.

Romiano napsal:
Není to úplně tak zoufalé. Jen se snažím s tím něco dělat dřív než to bude ještě těžší.
to je dobře jen jsem Ti chtěla nastínit, kam to někdy až může dojít.

Zdravím všechny :-)Stopko
Romiano, máme asi hodně společného: například to, že pijem ať je veselo či smutno, přitom vlastně nechceme, potom litujeme. Těch dní, co pak stojej za prd, těch, kdy není síla ani chuť na nic, kdy nedojde na koníčky ani žádnou aktivitu, co by nám dělala radost, naopak si "smutníme"... Mě pak otrne a nějaká hybná síla mě zase odvleče k tomu blbýmu chlastu. A je to kolotoč. Někdy si říkám, že jsem ze svého dospělého života takhle promrhala hoodně let. Je jich škoda. S nenápadně blížící se 40-kou bych to fakt ráda změnila. Nepiju pár dní a je mi dobře, sice ten elán a euforie ještě nejsou (pak mívám fakt výkyv, že se do všeho vrhám, cvičení, kolo, běh, kultura, domácnost, v práci úspěchy a inovace atd). To ještě nemám, vlastně přijdu domů, udělám vše nutné a jdu ležet a číst si, popřípadě čumět na TV a do mobilu. Ráno teda pokrok, už si aspoň přivstanu na zacvičení si a poklizení, ale musím se přemlouvat. Takhle dny plynou, až mi právě vždycky otrne a ??? No přece pivko, s kámošema, bude prča, zábava... No a je z toho zase skoro týden o ničem . Už nechci. Snad to vyjde, i Tobě, držím pěsti a myslím na Tebe, ať už se v tom neplácáš/me.

Jo jo. Smutníme. Že se v životě nevede, probírání všech životních pádů, rekapitulace, že je mě pětačtyřicet a vlastně jsem nic pořádného nevybudoval... Prostě utápění se. Věci nejdou jak je potřeba atd.
Vím, že jak se trochu spravím, tak přijde i ta energie. Ale bývám obecně poslední měsíce hodně unavený. To nesouvisí s pitím, ale asi z rozhozenou psychikou. Teprve potom co tělo najede na samonabíjení serotoninu, mělo by to být lepší. Zatím beru AD, abych to nějak dával. Nemůžu se obecně k ničemu přinutit, i když nepiji a s tím alkoholem je to ještě horší. Takhle aspoň nějak "přežívám" na AD a nějakou rutinou. Nic mě ale nebaví a do ničeho se neumím nadchnout. Beru to ale, že mé tělo ovládá alkohol a nedostatek serotoninu.
Takže se v tom plácám už nějaký ten pátek (zhruba tak poslední roky byly těžké) a potřebuji jít už tak nějak k lepším zítřkům .-))).
Přeji všem, aby nám to začalo vycházet a slunce už bylo v našem životě. A sem tam nějak ta bouřka, kterou zvládneme bez pití )

Romiano napsal:
Jo jo. Smutníme.
...Takhle aspoň nějak "přežívám" na AD a nějakou rutinou. Nic mě ale nebaví a do ničeho se neumím nadchnout. Beru to ale, že mé tělo ovládá alkohol a nedostatek serotoninu.
Takže se v tom plácám už nějaký ten pátek (zhruba tak poslední roky byly těžké) a potřebuji jít už tak nějak k lepším zítřkům .-))).
Přeji všem, aby nám to začalo vycházet a slunce už bylo v našem životě. A sem tam nějak ta bouřka, kterou zvládneme bez pití )
...Máme mnoho oponentov.

Najznámejší sú možno aj nepriatelia:

jar, leto, jeseň, zima, serotonín, dopamín, adrenalín, oxytocín a inú háveď...

JUCH/MUCH = Ja úbohý chudáčik/My úbohí chudáčikovia; atp., atď. ...

Poďme sa svorne ľutovať! Hoci to doposiaľ nikomu nepomohlo... , tak aspoň sa poďme porovnávať a odsudzovať!... Že ani to nikomu ešte nepomohlo?!... nevadí, možno budem/e prví pionieri... to bude voľačo/čosi...

A čo takto prevychovať sám-seba?

Že je to náročné? "Tak potom radšej pi(j)me!"... "Kolotoč?... No a?... veď, keď prepijem aj posledné už ma nič trápiť nebude ani nemusí... (stačí mi vidieť päť minút vopred".)

AHojte,

co si myslite o postupnom znizovani davok alkoholu ?

pijaval som vela vodky, a minule som bol von a pil som len pivo a v case ked mala ist vodka som pil len mineralku.

Dnes mam po 2 dnoch abstaky a tiez by som si dal len pivo au ziadnu vodku,

ze mozno, ze znizim potrebu alkoholu, a budem mat potom mensie abstaky,

moze to aj tak ist ?

Ad prvni dny: uz jsem to tu nekde psal. Prvni dny mi bylo tak zle, ze .. jsem nepil .. ale vedel jsem, ze to jak mi je zle se da prepit.
Neudelal jsem to. Nakoupil vitaminy, objednal se k psychiatricce, psycholozce a skupinove terapie. Zacal opet sportovat.

> Teď už asi jen závislost, ale co tomu předcházelo...?

Dle meho nazoru neni dulezite, proc clovek zacal pit, az to dotahl k zavislosti.

Já to snížila hodně, ty depky ale bohužel přicházej i po menším množství Absťáky přímo nemám. Ale ty divný stavy jo.