Alkoholik

Dobrý den Petře,
viděla bych pro Vás jako nejlepší řešení (čerpám z osobní zkušenosti): Píšete, že Vám ještě nepřišla oficiální výpověď ze školy, proto se odhodlejte a zajděte za vedením, podejte pravdivé informace o svém zdravotním stavu a následném nastoupení do léčby a požádejte o odklad.
Můj syn to udělal a vyplatilo se mu to. Školu dodělal. Po léčbě měl dlouho v hlavě nastavené, že se marihuany nikdy nevzdá, ale dal si potřebně dlouhý cíl - nehulit, protože mu to překáželo k dosažení věcí, které chtěl.
Moc bych Vám Petře přála, aby Vám to vyšlo.

Petře, dejte na rady, už jenom to, že jste se tady "vypovídal" je důkaz, že s tím chcete něco dělat. Držím pěsti.

S HK jsem se již kontaktoval, opravdu mi tam potvrdili, že nejdůležitější je v prvé řadě řešit problémy se závislostí, konkrétní termín jsme si ještě nedohodli, předpokládám příští týden. Doma jsem jasně upozornil rodiče, že se svými problémy musím něco udělat a také, že již na tom pracuju. Co se týče mé motivace, tam to stále kulhá.

Asi jsem zapomněl napsat, že před pár lety jsem již na jednom psych. stacionáři (8 týdnů, denní dojíždění do Nového Města) byl kvůli těžším úzkostem (to jsem ještě závislý nebyl nebo max. mírně na tom Neurolu). Musím říci, že samotný stacionář mi pomohl, částečně se mi ulevilo, to je fakt, jenže za pár týdnů resp. měsíců jsem byl opět tam, kde jsem byl nebo téměř tam. A teprve pak jsem se z toho dlouho složitě vyhrabával.

Hodně mi pomohla právě moje současná přítelkyně, ten čas rychle letí, je to již nějakých cca 6 či 7 let, kdy mi svým přístupem pomohla dostat se lidově řečeno ze žumpy na světlo, oba dva jsme jedináčci, oba dva máme dosti problémů, oba pocházíme z dosti konzervativních rodin, ani jeden z nás nemá a nikdy neměl žádné opravdové přátele, každý z nás vždy žil buď u rodičů nebo zcela samostatně (ubytovna, koleje). Bohužel mám ale vážnou obavu, že dnes je to právě ona, kdo mi "pomáhá", jenže na opačnou stranu.
Já vím, že u jedináčků je to složité, právě hlavně v komunikaci. To, že máme nějaké problémy v intimním vztahu je jedna věc, ale to jsem v předchozím příspěvku uvedl spíše jako příklad. Uvedu jiný: Přítelkyně: "Jdu vypnout tv, protože tam nic nedávají". Už se mě ale nezeptá, jestli se třeba nechci podívat do tv programu, jestli tam něco nedávají, co by se třeba líbilo mě. Naštěstí u tv to není takový problém, máme rádi podobný žánr, mě žádné fotbaly, hokeje, stupidní seriály apod. nic moc neříkají, v nejhorším případě si zapnu starou telku vedle. Co se týče vztahu, tam jsem již značně skeptický a nedovedu si představit, že to bude lepší. Na to ani deset psychologů nestačí. Zatím jsme se dohodli na tom, že v tuto chvíli náš vztah nijak řešit nebudeme. Podle mě by to v tuto chvíli vedlo jen k dalším hádkám a následnému mému opilství.

Umíte si představit tu krásu a nádheru, kdybych se měl po léčbě možnost vrátit se do perfektního vztahu, případně i práce ? To by byla panečku motivace !!
Zatím mě motivujete a podporujete "pouze" zde na tomto fóru, takže i za to díky.
No nic, omlouvám se, chtěl jsem se jen vypovídat.

Radime mám velkou radost,že to myslíte vážně a opravdu něco podnikáte a to je velký krok.Proč vám to nefunguje ve vztahu,budete mít možnost přemýšlet v léčbě a vím že na to přijdete.Já jsem se tam našla ,cesta byla dlouhá a bolavá,ale výsledek stojí za to a to ještě zdaleka nejsem u cíle a ted se dosahují mnohem snáz a taky vím že záleží jenom na mně.to co jsem zjistila že mně brzdí nebo nějak omezuje jsem bud vyřadila nebo ignoruju.Mám pocit že u vás je zakopaný pes ještě někde v dětství a tam by jste měl začít,ale na to je opravdu čas v léčbě.Jistě na to přijdete a budete s tím pracovat.Bud vám motivací to co jste uvedl na konci ,vrátit se po léčbě mít perfektní vztah a dobrou práci.DEJTE SI TO JAKO CIL. Pokud za svým snem a cílem TVRDE pujdete věřte že se podaří ho uskutečnit,vím o čem píšu,nic není nemožné.Moc vám to přejem všichni zde.

Já vám opravdu všem děkuji za tu podporu, konečně rozumné diskuzní fórum.

Přesto si dovolím nesouhlasit s předchozím příspěvkem v tom bodě, kde se píše, že "proč vám to nefunguje ve vztahu, budete moct přemýšlet v léčbě a vím, že na to přijdete". Já se totiž obávám, že to vím, a to dost přesně. Abych to upřesnil. Jsou to již cca 3 roky, kdy se má přítelkyně také kvůli psych. problémům léčila v HK na Otevřeném oddělení "C". Tehdy jsem tam byl pozván na společnou konzultaci panem doktorem MUDr. Petrem Mílkem (dnes tam prý pracuje v psychoterapeutickém stacionáři). Tehdy jsme se sešli v jeho ordinaci a pan doktor se mě tehdy zeptal, proč si myslím, že je moje přítelkyně nemocná, proč jí je špatně, proč. má psych. problémy. Bez zbytečného váhání jsme se shodli na 2 bodech - řekl jsem, že si myslím, že moje přítelkyně má problémy se zaměstnáním, jelikož daný podnik se blížil ke krachu a dále, že máme problémy ve vztahu. Totéž potvrdila přítelkyně a lékař byl stejného názoru. Poté si zvlášť ještě vyslechl mě a zvlášť přítelkyni a nakonec nám řekl svůj názor - prý by bylo za daných okolností vhodnější, kdybychom se rozešli. Tehdy jsme si to nějak neuvědomovali, že to Dr. Mílek myslí vážně. Poté se přítelkyně vrátila zpět na oddělení a já odjel busem domů. Po čase si našla nové zaměstnání, ve vztahu jsme pokračovali spolu dále, léčba v HK jí evidentně pomohla, zatímco já jsem se propracoval k pití. Tehdy jsem udělal jednu velkou životní chybu !! - již tehdy jsem měl důrazně trvat na tom, abychom společně chodili na nějaké konzultace a směřovali k nějakému rozumnému řešení.
Pokud teď půjdu na léčení, tak mám jakýsi podvědomý strach, že to jen urychlí náš rozchod. Ani jeden z nás před naším vztahem nikoho neměl a pokud se rozejdeme, tak asi zůstaneme také dost dlouho sami, oba se toho bojíme jako čert kříže. Koneckonců už teď jsme se několik týdnů neviděli. Obávám se tedy, že dát si jako cíl léčby "mít perfektní vztah" může v překladu znamenat rozejít se se současnou přítelkyní a najít si někoho jiného. Nedávno mi to naznačila i moje sestřenka. Sama má také ve vztahu nějaké problémy, nicméně sama mi řekla, že svého manžela miluje, stojí při něm, prý také několikrát uvažovala o rozchodu, někdy jí to i napadne, ale nikdy to neudělala. U mé partnerky je to jiné - když nastanou problémy, tak uteče za svojí maminkou a je "problém vyřešen".

Nerad bych se nějak vytahoval, v tuhle chvíli je jasné jen to, že v prvé řadě je nutné řešit moje závislosti, to mi potvrdil i Dr. Mílek tento týden, jelikož jsem ho také kontaktoval, ale řešit problémy ve vztahu podle mě musí oba dva. Jediné, co mi může další stacionář v tomto směru dát, je zkusit se podívat na problém z jiného pohledu, zkrátka odpovědět si na otázku, jestli vůbec má partnerka o náš vztah ještě zájem ?! A mám o ten vztah ještě vůbec zájem já ?!

Ještě jedno trochu hloupé, ale pravdivé přirovnání: vloni jsem jezdil dost na kole (autem nejezdím) a zadní kolo se pořád nějak třáslo. Šel jsem do servisu, tam mi vyměnili ložisko. Já se jen zeptal, jestli to nestačilo jen promazat. A ten opravář mi řekl s úsměvem: "Řekněme si to na rovinu - to ložislo už bylo dávno "po smrti" ". Proč to říkám ? Je to přesné srovnání - neudržuju náhodou ve vegetativním stavu vztah, který ve skutečnosti už je také dávno "po smrti" ??

Tím že si přijdete na to proč vám nefunguje vztah jsem myslela že přijdete na to jak to dál řešit,co bude pro vás nejlepší.Tím že vám partnerka uteče za svojí maminkou je problém vyřešen pro ni nikoliv pro vás,vy se tím trápíte a to je váš spouštěč pití.Je možné i to,že po léčbě s čistou hlavou a jasnější představou o životě najdete řešení jak to udělat a co udělat abyste si rozuměli po všech stránkách,protože budete silnější v kramflecích a budete racionálněji uvažovat.V léčbě nám radili nevracet se k zaběhnutým zvyklostem.Tvrdili mi že můj manžel je můj spouštěč.Já jsem to nikdy neřekla ale oni to chtěli slyšet.Vrátila jsem se částečně k zaběhnutým zvyklostem,ale tím jak jsem na sobě pracovala,měnila jsem se a tím pádem se měnilo i moje okolí vůči mě.Proto se držím hesla"chceš-li na někom něco změnit,začni u sebe".

Taky Vám moc přeju Radime, abyste to rozhodnutí příští týden dotáhl. Váš výrok, který jste napsal v prvím příspěvku by mohl být tou potřebnou momentální motivací pro tyto nelehké chvíle :,, Jenže já dnes lítám v děsným průšvihu."

Váš vztah s přítelkyní a postoje v něm vás obou máte v sobě dost rozpracovaný. Je to asi dobře: když je něco nedobrý, je potřeba s tím něco dělat. Jenže na jednoho toho je pro tuto chvíli trochu moc. O vašem problému s pitím a léky a následném řešení jste s přítelkyní, píšete hovořil, ale o vašem vztahu k ní ne. Nejste k tomuto problému asi stejně nastaveni, pokuste si třeba promluvit i o tom jaký postoj každý z vás v této chvíli ve vašem vztahu máte a co byste si v něm přáli do budoucna mít s tím, že věc necháváte otevřenou do dalších chvil.

Vaši rodiče se zřejmně budou dříve nebo později otevírat k Vašemu problému a řešení s nim. Kdyžby se pro Vás stávali jakoukoli zátěží pro dosažení Vašich momentálních cílů pro úzrdavu (to se u druhé strany běžně stává), tak jim můžete říct:,, že co by za to jiní rodiče dali, kdyby se jejich byť dospělá ratolest sama poprala se závislostí udělala to co udělat má."
Pomoc pro ně jim můžete doporučit na www.laxus.cz, kde najdou pomoc pro rodiče a osoby blízké. Mají si tam možnost domluvit jak individuální schůzku, tak i navštívit anonimní rodičovskou skupinku, které začaly už od ledna probíhat a jsou jednou za 14 dní v podvečerních hodinách v prostorách Ambulantního centra v HK, Okružní 699. Služba je bezplatná a kontakt do skupinky je na Mgr Oldřicha Ďurecha, tel: 495515907. Tato skupina mimo jiné nabízí podporu při vyrovnávání se s faktem závislosti v rodině. Docházela jsem tam po delší potřebnou dobu a moc mě to pomohlo a tím jsem mohla pomoci i mému synovi.
Individuální schůzky se domlouvají na jiné adrese, jsou na těch stránkách.

Moc zdravím a dejte o sobě vědět.

Pro paní/slečnu "ivlik":
Je mi to líto, ale obávám se, že nemáte tak úplně pravdu. Druhého dospělého člověka nelze změnit nikde, nikdy a za žádných okolností. Sám na sobě můžu pracovat sebevíce, tím však mohu změnit do jisté míry sebe, ale nikoliv ostatní. Máte pravdu v tom, že partnerka se stala jakýmsi spouštěčem mého pití, to ano. Můj názor již dávno potvrdili nezávisle na sobě 2 renomovaní psychologové, bohužel je to tak.

A o tom to přeci je.Je to taková zpětná vazba.Vy se změníte a vysíláte do okolí signály,které se jako bumerang vrací.Když někoho pošlu do kelu s úsměvem bude reagovat jinak než když na něj budu řvát. Pokud je člověk zamračený a pořád na něco nadává okolí se mu vyhýbá jak se začne usmívat jsou i ostatní vlídnější.Jde o to jak se bude chovat ten druhý ,pokud vy na sobě budete pracovat a mít snahu.proto nejde o to změnit toho druhého,ale sebe.Už chápete co tím myslím? Jestli-že to partner nehodlá vzít na vědomí,nezlobte se ale je nesmyslné v tomto vztahu dál setrvávat.Můj manžel to na vědomí vzal a dnes máme k sobě blíž než kdy předtím.

Radime,
o změně o které píše Ivlika rozumím tak, že nebylo cílem někoho měnit, ale byl to už důsledek úspěšných změn k jejím dosavadním zvyklostem. Je to asi nejtěžší cesta, ale stojí za to.
Ostatně, jak koukám ona už se k tomu v tomto smyslu i vyjádřila.