Alkoholik

Tedy od včerejška tady přibylo příspěvků, až to není hezké.
Vše jsem si přečetl, a mám také pocit ten pocit, že Hanka ještě si svůj problém nepřiznala. Z alkoholika nemůže být zpět "normální" abstinent, pouze abstinující alkoholik. Sám to vidím na sobě, jakmile začnu pít, tak už nepřestanu, dokonce nad tím zcela ztratím kontrolu, takže nakonec mám takové okno, že si z předchozího dne nic nepamatuju. Podle nějakých internetových testů jsem - řekl bych tak někde na rozhraní 3. a 4. (poslední) fáze alkoholismu. Typická jsou okénka a člověk je nucen si přiznat tzv. debakl - s alkoholem to nejde a bez něho také ne. Protože tohle vím, tak se také děsně bojím té doživotní abstinence. To říkám zcela na rovinu. Zatím jsem to probral jen s Dr. Petrem Mílkem z Hradeckého stacionáře, na ostatní kontakty mi bohužel zatím nikdo neodpověděl nebo byl tel. stále obsazený.

Proč vždycky vyvolá tolik diskusí a emocí to, že někdo nekýve s ostatními? Nikdy bych si nedovolila nikoho posuzovat podle příspěvků, i když jich mám nejvíc, já tady ale kvůli počtu příspěvků nejsem. Je mě vážně líto, jestli svým názorem motám hlavu alkoholikům, ale každý je snad dospělý a svéprávný, aby si uměl vybrat sám. Těch reakcí je tady na výběr dost.

Tak proč tě tolik zlobí a proč se čertíš, že někdo nemá stejný názor než Ty ?Jestli je to diskuse, tak se snad muze diskutovat a nesouhlasit......

Opravdu nevím z čeho usuzuješ, že se čertím? Já jsem se nad tím upřímně pousmála.

Radime, zkus zavolat Laxus 777 033 618

Těším se na tvé další příspěvky !

Pro uživatelku "ivlik" - máte pravdu, že mě musí mít partnerka plné zuby, hlavně po té děsivé scéně před měsícem. Já vím, že na vás ženy je nutné být hodný, milý, klidný, hovořit jasně a srozumitelně a ne vás po pokoji o půlnoci honit s flaškou vodky v ruce. Takový blbec zase nejsem.

Na druhou stranu každý kalich hořkosti jednou přeteče. Nevím jestli máte manžela, přítele apod. a nevím, jak spolu vycházíte. Zkuste se ale aspoň trochu vžít do mé situace - znovu opakuji, že problémy v našem vztahu jsem se velmi opatrně snažil řešit již před nějakými cca 4 lety, a to i s pomocí psychiatra. V té době jsem ještě nepil. Kdyby byla moje partnerka nějaká hloupá nebo výbušná, trpěla závažnými duševními nemocemi, tak to pochopím, jenže ona je hezoučká, vzdělaná, společenská, má však diagnostikovánu od paní primářky "nezralou osobnost". Přestože nám je již přes 30 let, ona je však sociálně resp. vývojově (a to již i na první pohled) tak někde mezi 15 až 25 lety, prostě taková celkem rozumná postpuberťačka. Kdysi jsem to bral jako přednost - hráli jsme si spolu, smáli jsme se, jezdili na menší výlety, běhali po lese a dělali jsme si legraci ze zachmuřených maminek, tlačících před sebou kočárek. Já jsem pochopitelně taky nezralý a celkově "blázen", jenže já tak nějak stárnu, na některé věci se mi mění názory. Ve 20-ti to bylo prostě trochu jiné nežli ve 30-ti. Tam je jeden z těch "zakopaných psů". Dříve jsme přece jen některé věci řešili společně, dnes to partnerka řeší - jak jsem již říkal - útěkem k mamince. S tím asi nelze dělat prostě nic.

Pro Hanku - díky za kontakt na ten Laxus. Nicméně si myslím, že nejprve je přece jen nutný kontakt na tu AT poradnu, kontakt mám.

Radime, jestli myslíš AT ambulanci v HK, tak to ještě s něčím zkombinuj, protože mají hodně plno a pro začátek jsou návštěvy 1x za měsíc málo. Máš možnost chodit 2x týdně ráno na test alkoholu, což je dobré. Jestli jsi už v kontaktu s hradeckým stacionářem, tak se domluv tam. Na AT v HK je přímo 495 832 221

Radime,psala jsem tu,že manžela mám jsme spolu letos 30let a až dnes si rozumíme jako nikdy před tím.Byly doby kdy jsem taky utíkala,rozváděla jsem se 1000*,ještě nedávno jsem byla velmi nezralá a nevěděla jsem co chci,jsem vzdělaná,vypadám prý stále mladistvě alkohol na mě zaplatpánbůh nenechal ve tváři následky,mám ale štěstí,že můj muž měl se mnou svatou trpělivost,hodně mě miloval a stále miluje a já mu to ted vše několika násobně oplácím.Vdávala jsem se moc mladá,(17let/svého muže jsem nemilovala horoucí láskou,ale dá se říct že jsem se chtěla usadit a on byl vhodný kandidát.Vydrželi jsme přesto všechno soupeření a ted lížem smetánku,ale každý to má jinak.Hani,faktem je,že mě od"příležitostného pití"neodradila ani recidiva ostatních,ani žádná varování,ani první léčba musela jsem si to vyzkoušet a dojít k pokoře.

Já se omlouvám, moc mi totiž neslouží krátkodobá paměť, co si nenapíšu na papírek nebo do PC, tak se mi tak nějak "vypaří".

Co se týče institutu manželství, tak to mě připadá jako hrobař všech vztahů. Nevím proč, ale to se ti dva musejí opravdu mít hodně moc rádi a milovat se, manželství je zřejmě dobré jako pevnější zázemí pro děti, ale určitě ne pro volnější vztahy. Koneckonců když se nevdáte / neoženíte, tak se taky nemůžete nikdy rozvést. Kde nic není, tam ani zubatá nebere.

Určitě nehodlám čekat 30 let (jako paní "ivlik"), jestli se poté budeme mít s partnerkou třeba také rádi a budeme spolu šťastni, tak jak píšete "jako nikdy předtím". Před těmi 10 až 15 lety, když jsem studoval v Brně, jsem si raději připlatil za jednolůžkový pokoj, kam měly dámy přísně vstup zakázán (i když některé holky se mě tam snažily vecpat, nevím co na mě viděly), jenže já jsem velmi dobře věděl, že kdybych si s někým něco začal, studium bych nejspíše nedokončil, ničeho bych nedosáhnul. Pro mě je klid a soukromí to nejdůležitější pod sluncem, až pak tam je místo pro nějaký vztah. Už na začátku tohle moje partnerka věděla, ale zřejmě se s tím vnitřně neztotožnila.