Alkoholik

Vydrž a bude jen lépe.

Každý alkoholik trpí duševně, čili deprese, nespavost patří k naší nemoci, i já občas ještě!!!po 8 letech mám noční můru, nespím....., je dost těžké rozlišit, jestli tyto stavy jsou díky pití, ale na 90% jsou.Bývalo mě nejhůř, to by psychiatr sypal léky diagnozy....tušila jsem, že je vše z chlastu.Je to léčení na roky, ne na dny!

Koneckonců alkoholismus je psychiatrická diagnoza.

Alkoholismus mimo jiné spouští různé druhy fobií a psychotických stavů.Já si ani neuvědomovala,že jsem začala pít na své strachy a úzkosti,kterými jsem trpěla.Alkohol zpočátku velice dobře tyto stavy rozpouštěl-ztrácely se.Dlouhodobým pitím,které u mne přešlo do závislosti tyto stavy opět nastoupily a prohloubily se do nesnesitelných stavů.Přestala jsem pít,ale stavy zůstaly.10let užívám léky,mimo jiné dlouhou dobu jsem absolvovala psychoterapie a pracuju na programu AA.Pomáhá to!Před rokem jsem léky svéhlavě vysadila v domnění,že už to zvládnu.Výsledkem byla má recidiva.Nyní už nepodceňuju vůbec nic.Je mi jasné,že jsem si psychiku svým pitím potuplovala.Minulý týden jsem měla také fobický strach o dceru.Odletěla na 14dní do Indie bez očkování a má oslabenou imunitu.Já se málem strachem neposr.Byla jsem jak ochromená.Uvědomila jsem ,že to jsou všechno stavy,které mají schopnost spustit opětovné pití.

Alkohol dokáže naprosto člověka zničit, psychicky, fyzicky.Vzhled, játra, to jde spravit dobře, ale ten zasažený mozek, to je horší.Smutnění, deprese, naštvanost, sebevraždy, nespavost, nálady, výčitky, fňukání...........

Zdravím, je mi skoro 18 let, poprvé jsem se s alkoholem setkal možná někdy ve 12. Začínali jsme od piv, přes jahodové squashe k slivovici a rumu. Poslední 3 roky se však kvůli němu trápím. Speciálně na akcích kde je hodně lidí (tudíž hodně alkoholu) se vždy ze začátku bavím ale potom nasadím tempo, opiji se tak že si nic nepamatuji, dělám bůh ví co a pak usnu. Druhý den smrdím, jsem všude dotlučený a mám obrovské výčitky svědomí. Bojím se jít mezi lidi, jsem vytřepaný a strašně mě štve, že nevím, co se dělo a mám strach z toho co si o mě lidi myslí. Cítím se jak troska a lituji sám sebe, což se mi neuvěřitelně protiví. Vidím jen 2 možnosti ABSTINOVAT úplně, nebo se UPÍT K SMRTI. Jenže jsem v partě kde se pije a ti lidi jsou mi prostě bližší než ti, co nepijí takže nevím jak z toho ven.. Je to kolotoč, stydím se --> piju --> stydím se --> piju. Mám strach z toho jak to skončí

Strach máš oprávněný.Nic si nepamatuješ-což značí v tvém případě varovnou fázi pití.Budeš pokračovat-staneš se nevratně alkoholikem.Přestat pít-je jediná cesta pro tebe.Bojíš se,že ztratíš partu ale můžeš přijít o holý život.Můžeš se stýkat s partou a nepít?Je to hodně těžké,ale nic není nemožné!4asem si zvyknou,že nepiješ.Tobě jde ovšem o víc!O tvoji reputaci.Co si o tobě budou oni myslet?jsou-li opravdoví přátelé,jak si myslíš?Pochopí to!Nebudou se ti vysmívat a co víc-možná i mnozí z nich mají podobné problémy jako ty a stejný strach.Měl by sis všechno ROZUMNĚ ZVÁŽIT,rozhodnout se a pokud jsi schopný být upřímný i ke svým kamarádům.Držím palce

Jestli se rozhodneš pokračovat v pití počítej s tím,že co prožíváš nyní se bude prudce zhoršovat do neúnosné míry.Tvé utrpení bude narůstat.Vzhledem k tvému věku ti hrozí právě z tohoto důvodu sebevražedné únikové tendence.Všechno máš ve svých rukách!Nemám právo ti lhát.Vím o čem mluvím.Já z toho vyvázla zázrakem a NIKDY BYCH SE UŽ DO TOHO NECHTĚLA ZNOVA NAMOČIT!

Cením si tvých odpovědí..) nemyslím si, že jsem na alkoholu závislý. Teda určitě ne fyzicky (piji jen v pátky, nepotřebuji pít hned po ránu apod.). Spíš jsem prostě ve věku kdy se hodně chlastá a alkohol mi pomáhá se odvázat. Vysypu ze sebe věci co mě tíží, což střízlivý nedokážu, protože na to nemám odvahu.. Jenže když překročím hranici všecko jde do háje a alkohol má nade mnou plnou moc, což už mu dovolovat nechci. Věřím že v 18 toho mám ještě hodně před sebou a nemíním skončit jako troska. Doopravdy si vážím tvých odpovědí a doufám, že se z toho vyhrabu. To samé přeji i ostatním lidem zde!

Ahoj,

... já jsem se "propracovala" k něčemu, k čemu jsem si myslela, že se dostanu až tak za 10 000 let. Ale ne no... Je mi 20 a... Jsem alkoholička. Bohužel / bohu dík
Dřív jsem hrozně moc řešila to, že když nebudu pít, tak prostě budu totálně out. Naše parta, která byla samozřejmě taky nějakým způsobem ovlivněná chlastem - opíkačky, chlastačky, spářky... Asi klasika.
Bála jsem se, co budu dělat. Lidi z party pro mě byli (a pořád jsou) hrozně moc důležití. Byli pro mě ti nejbližší...
Ale pro mě byl život s chlastem naprosto neúnosný a.... tyhle všechny vztahy šly do kopru.

No ale.... zkrátím to. Teď po NĚKOLIKA pokusech nepít (který vždycky dřív nebo později skončily vykalením) TEĎ nepiju +- 6 měsíců. Ty lidi, se kterýma jsem pila potkávám pořád. Ne tak často, ne na těch akcích. Ale když chceme, tak se dokážeme klidně potkat, pokecat u vodárny a u čaje a kupodivu si to taky skvěle užijeme.

Pro mě tehdy tak neskutečná věc, že by se dalo bez alkoholu nějak žít, se vyplňuje. Bez alkoholu jde normálně žít.