Alkoholik

Já nepiju 11 dní. Příšerně krátká doba, ale každý den ráno si řeknu, že se už prostě nenapiju a pak se snažím nějak zaměstnat, abych na to nemyslela a hlavně měnit staré návyky fungování. Jinak mi taky pomohly on-line knížky a každodenní čtení kam až chlast člověka může dovést. Nejtěžší okamžik v mém životě bylo přiznání ano jsi alkoholik, ale naštěstí ještě ne úplně na dně ZASTAV TO. Buď to zastavíš teď, a všechno bude v pohodě, nebo se budeš vymlouvat, lhát si a bude se to zhoršovat a potom to půjde hůř a hůř. V konečném důsledku jsou ale jen dvě cesty. Nechat toho a žít, nebo toho nenechat postupně ztrácet vše a umřít takovým způsobem, který bych asi nikomu nepřála.

dejna napsal:
Dobrý den, nevím co dělat, vím, že mám problémy s alkoholem, mám lepší a horší dny. Ale jsem duševně na dně. Ať už s alkoholem nebo bez něj. Snažím se abstinovat, ale nejde mi to. Svěřila jsem se 2 blízkým kamarádkám, že by řešení ústavní léčby bylo asi pro mě to nejlepší, ale zrazují mě od toho. Prý piji jen na samotu. A pokud nejsem troska, tak to nepotřebuji. Strašně se v tom plácám, mohla bych to zkusit sama, vím o AA, ale někdy nemám sílu ani na to. Stydím se za to, že bych měla jít do léčebny. Ale proč si hrát na silnou, když by mi to pomohlo. Nechci se litovat, jen budu ráda za rady, postřehy, povzbuzení.
Já bych zase řekla, že pokud si myslíš, že ti ta ústavní léčba pomůže, tak do toho jdi. Z lidí co znám, tak to bylo tak půl na půl, zachránilo je to. Někteří do toho zase spadli jako já.

Ale souhlasím i s tím, že někdo to dokáže ambulantně, s AA. Záleží jak si to srovnáš v hlavě. Někteří to dokážou si prostě říct ne, chodit k psychiatrovi ambulantně a ten antabus je dobrá pomoc. Dokud jsem ho nevysadila, protože jsem ho měla doma a nedocházela na něj, tak jsem si to nedovolila se na něj napít, protože by mě to zabilo. Pak přišla samota, úzkosti, věděla jsem, že můžu a flaška vodky byla po ruce..

Andreo, taky mi pomohlo čtení alkoholických příběhů...doporučuju knížky od Moniky Plocové, je tam spousta příběhů o ženách-alkoholičkách

a pak vtipná a fajn knížka je Hořkosladká medovina od Bohunky Novákové

a teď koukám, že od té Bohunky je ještě jedna knížka o alkoholu a to Bolavá křídla andělů

já dřív pila vždy večer, tak ze začátku jsem si četla tyhle knížky a byla to výborná terapie

Dejno, alkoholismus je nemoc, a je přeci normální, jí léčit.Na kamarádky se neohlížej, neví,nerozumí, co máš za problém.A na AA samotu ztratíš určitě!Poznáš bezva lidi, plno výletů, mítinků v jiných městech......

Jsem alkoholik,léčím se,ale už jsem potřetí během jednoho roku selhala.Věřila jsem že to dokážu,ale ted už mám strach jestli to vůbec zvládnu,ale budu pokračovat tak dlouho dokud se mě to nepodaří.Nejhorší na tom je vždy udělám nějakou ostudu.Mám strach vyjít ven.Zkusím si říct o antabus.Ted přemýšlím co dál,mám práci,domov,zdravé dospělé dítě,hodného partnera,ale stejně si vnitřně cítím prázdná,bez života.Jsou to 4 roky co jsem byla na potratu a neumím se s tím smířit,nedokážu se radovat ze života.Pokaždé když jsem v pohodě,tak se napiju,jako kdybych se trestala.Musím si nejdřív odpustit a naučit se mít ráda.Jsem střízliva,mozek je bez alkoholu,ale ještě se musím dát dohromady duševně,ale to mě bude chvilku trvat.

Natálie napsal:
Andreo, taky mi pomohlo čtení alkoholických příběhů...doporučuju knížky od Moniky Plocové, je tam spousta příběhů o ženách-alkoholičkách

a pak vtipná a fajn knížka je Hořkosladká medovina od Bohunky Novákové

a teď koukám, že od té Bohunky je ještě jedna knížka o alkoholu a to Bolavá křídla andělů

já dřív pila vždy večer, tak ze začátku jsem si četla tyhle knížky a byla to výborná terapie

Děkuji to je výborný nápad. Taky to tak udělám já jsem totiž taky popíjela večer, takže se mi to večer ještě stále spíná, že bych si dala. Ale nedám bylo by mi líto těch dnů co s tím už úspěšně bojuju.

Alena napsal:
Jsem alkoholik,léčím se,ale už jsem potřetí během jednoho roku selhala.Věřila jsem že to dokážu,ale ted už mám strach jestli to vůbec zvládnu,ale budu pokračovat tak dlouho dokud se mě to nepodaří.Nejhorší na tom je vždy udělám nějakou ostudu.Mám strach vyjít ven.Zkusím si říct o antabus.Ted přemýšlím co dál,mám práci,domov,zdravé dospělé dítě,hodného partnera,ale stejně si vnitřně cítím prázdná,bez života.Jsou to 4 roky co jsem byla na potratu a neumím se s tím smířit,nedokážu se radovat ze života.Pokaždé když jsem v pohodě,tak se napiju,jako kdybych se trestala.Musím si nejdřív odpustit a naučit se mít ráda.Jsem střízliva,mozek je bez alkoholu,ale ještě se musím dát dohromady duševně,ale to mě bude chvilku trvat.

Ahoj.To je přesně to co mám já.Mám rodinu, přítelkyni, práci..zatím vše.Vlastně pro někoho štastnej život.Ale mozek narušený alkoholem se z toho tolik neraduje, jak by měl.když se napiju (nyní abstinuji) přijde mi svět hned veselejší, vnitřně jsem falešně štastný.Psychiatr mi říkal že trvá zhruba rok, než se mozek začne OPRAVDU radovat z normálních věcí i bez drogy(alkoholu) a potom až začnete chápat, že život bez toho hnusu je krásný..právě proto je strašně těžké s pitím skončit, protože nejde jen o to nepít ale taky radovat se i bez chlastu a být opravdu štastný z normálních krásných věcí, jako že třeba vyjde slunce

Taky mám strach že to zázemí ztratím,už jsem jednou přišla a práci,kvůli chlastu,ale dost rychle jsem ji našla,ale jen díky tomu že zaměstnavatel mě nedal paragraf, měla jsem víc štěstí než rozumu.Začínám znova a doufám že už naposledy.Na alkohol nemám chut a nikdy jsem ho neměla,ale strašně jsem měla ráda pocit lehkosti,když jsem se druhý den probrala a bylo mě hrozně zle,tak jsem si utíkala opět pro alkohol,aby se mě vrátil ten pocit.Nemám vybranou značku,vypiju vše co obsahuje alkohol.Courala jsem se s flaškou po městě,v obchodě nechtěla zaplatit až zavolali policii,ostuda že jinému by vystačila na několik životů.Doma jsme se pohádali a já si zkusila žít 2 dny na ulici.Neuvěřitelný pocit,nemáte kam složit hlavu,žádná hygiena,spoustu času a já jsem myslela jen jak do sebe dostat alkohol.Nakonec jsem šla domů chtěla jsem se vyspat umýt,najíst.Uvědomila jsem si že na ulici skončím jestli nezačnu ovládat svůj život,protože ted ovládá můj život alkohol.

Aleno, já jsem přesně podobný alkoholik jako vy.Alkohol mi nechutná, pil jsem právě pro tu lehkost, bezstarostnost po prvních pár pivech.Ráno strašně zle, ale jsem byl schopen si vzít v 5 ráno taxika a jet zase pít.Prvních pár piv ten hroznej pocit zase oddálí do dalšího rána..takže vám 100% rozumím, jsme nejspíš stejní tipy alkoholiků

Já jsem to samé,byla jsem schopná neuvěřitelným způsobem obstarat si alkohol.Jsem schopná oslovit lidi s kterýma bych neměla důvod se jindy seznámit.A do toho mívám okna,zdají se mě i sny,tak pak už ani nevím co je realita a co se mě zdálo.Takhle to už dál nejde,ubližuji tím jen sama sobě.V okolí mám zase pěknou ostudu,mám strach jít i ven,ty nepříjemné pohledy,šuškání.V úterý jdu na sezení,tak snad to už bude jen lepší a lepší.Ostuda,no chvilku se o mě bude mluvit,ukazovat si na mě,ale čas vše spraví.