Alkoholik

Ahoj,
u mě JE spouštěčem samota a prázdnota, ale vím, že jsem závislá.
Líbo, máš pravdu, kamarádky to myslí dobře, povzbudí, ale s nepitím mi nepomůžou. Mají tendenci to zlehčovat, ale já musím sama vědět jak na tom jsem. Včera jsem ze sebe byla zklamaná, ústavní léčbu zatím nechci, hodně si slibuji od AA a i kdyby to měl být "jen" lék na samotu, jen dobře, budu mezi svými. Začíná mi to všechno docházet, ta pokora, nebojovat, nepití tzv. na sílu. Jsem s tím najednou nějak smířená. Naplňuje mě to nadějí, ale zároveň mám strach.

Kamarádky,přátelé a známé myslí vše dobře,ale o problému s alkoholem nic nevědí.Mám taky kamarádku,která o tom nic neví a je přeci tak jednoduché přestat.Zatím co já se opiji jednou za měsíc a pak se z toho stane 4 denní jízda,která skončí děsně.Ona sedí na pivu každou chvilku a problém si nechce přiznat.Je pravda že ona je na tom lépe než já,umí si říct dost a já dokud můžu stát,tak piji,ale zjistila jsem že nemá cenu se s ní o tom bavit.Nechápe že já přestat chci,ale zatím se mě to nedaří,ale věřím že ted už to bude dobré.

Já mám to samé.Jednou se napiju a nedokážu několik dní kromě spánku přestat..Důležité je věřit a nikdy se nevzdávat, upít se je možné vždy

Je to šílený kolotoč, jeden den pít, je ti dobře, druhý den kocovina, třetí den šťastná, že je po kocovině a být plná života, činorodá a plná plánů. Já už takhle nechci. Protože se to zhoršuje.

Aleno, taky jsem pila takto kvartálně, fungovala jsem úplně normálně klidně měsíc, alkohol mi ani nechyběl, ale pak jsem si chtěla dát, jen tak trochu, koupila jsem jednu láhev vína s myšlenkou, že opravdu jen tu jednu, jen pro ten lehký pocit....dala jsem si jednu a po ní rychle pro další dvě, rychle než mi zavřou v obchodě...a ráno jsem se probudila, flaška vedle postele, nedopitá, dopila jsem těch posledních pár hltů, abych se mohla postavit z postele a jít si pro další...trvaly tyhle dýchánky tak 3 dny (bydlím sama), pak už mi bylo tak fyzicky i psychicky zle, že už jsem dál nemohla, jeden den jsem se klepala a blila i vodu, další den už jsem se najedla, získala nějakou sílu a vyspala se konečně...a další už mi bylo zase normálně....a zase pár týdnů abstinence a jakmile jsem se i psychicky sebrala a bylo mi skvěle, tak jsem se zase napila....šlo to tak několik let.
Brzy to bude 8 měsíců co nepiju. V hlavě se něco stalo a já už nemám chuť. A mám se ráda, miluju svůj život a raduju se i z maličkostí. Těším se na budoucnost, užívám přítomnost. Nevím co se stalo, ale to je jedno, hlavně že to tak je.(A možná za to mohou svým dílem i antidepresiva, které mi nasadil psychiatr v AT ambulanci, možná jsem je ta leta potřebovala a neměla)

Natali, nerad se opakuji ale mám naprosto to samé..

Natálie,můžu se zeptat jak se jmenují antidepresiva,ale jinak jako kdybych to psala já.Jak si zvládala ostudu? Já piju doma,ale když už sem opilá,tak začnu courat po hospodách,po městě už se mě to vymklo.Morálně jsem úplně zklamala.Dnes se stydím vyjít vůbec ven.Nevím co mám v dělat.Dnes jsem první den úplně čistá,včerejšek nepočítám,ten jsem prospala.

Já už nepiju ani kvartálně, spíš někdy víc a někdy míň, ale piju pořád. Už asi 14 let. Doteď jsem nějakým způsobem fungovala, ale začala jsem se vypíjet do hrozných depresí. Je pravda, že se v tobě musí něco "zlomit". Že to takhle dál nejde. Ať už je to strach jak by člověk mohl dopadnout nebo ta znovunalezená touha po normálním životě, radovat se z maličkostí, prostě normálně fungovat, žít. Nějak si začínám uvědomovat, že když se vzdám alkoholu, mnohem, ale mnohem víc za to dostanu.

dejna napsal:
Já už nepiju ani kvartálně, spíš někdy víc a někdy míň, ale piju pořád. Už asi 14 let. Doteď jsem nějakým způsobem fungovala, ale začala jsem se vypíjet do hrozných depresí. Je pravda, že se v tobě musí něco "zlomit". Že to takhle dál nejde. Ať už je to strach jak by člověk mohl dopadnout nebo ta znovunalezená touha po normálním životě, radovat se z maličkostí, prostě normálně fungovat, žít. Nějak si začínám uvědomovat, že když se vzdám alkoholu, mnohem, ale mnohem víc za to dostanu.

Jenže nejhorší na tom je, že opravdu hodně získáš, ale první měsíce ti to tak připadat nebude..zlepší to až dlouhá abstinence..Psychiatr mi říká, že základ je rok

Já to vím, za poslední dobu jsem nevydržela déle jak 4-5 dní. 2 dny v pohodě, plná odhodlání, od třetího dne úzkosti. V úterý jedu na setkání AA, těším se a bojím zároveň. Ale chci.