Alkoholik

Asi něco na tom bude,vydržela jsem nepít 4 měsíce.Byla to krása a pohoda,ale krátká,protože 1 měsíc se člověk dostává z toho psychicky,druhý měsíc zapomíná na trapasy a ostudy,3 měsíc si dává dohromady život a hlavně se začne věnovat koníčkům,4 měsíc když už jsem si myslela že jsem z nejhoršího venku,tak jsem to na konci zkazila abych mohla začít znova.

Vše je jen a jen na mě, vím to, ale potřebuju pomoc a jsem na to zoufale sama.

Tato škaredá zkušenost mě,ale naučila jedno,neodsuzuji lidi.

Alena napsal:
Asi něco na tom bude,vydržela jsem nepít 4 měsíce.Byla to krása a pohoda,ale krátká,protože 1 měsíc se člověk dostává z toho psychicky,druhý měsíc zapomíná na trapasy a ostudy,3 měsíc si dává dohromady život a hlavně se začne věnovat koníčkům,4 měsíc když už jsem si myslela že jsem z nejhoršího venku,tak jsem to na konci zkazila abych mohla začít znova.

Tak přesně toho se bojím ze všeho nejvíc. Že sama sebe přesvědčím, že to je vlastně v poho a začnu zas

Nesmíš zapomenout na to že jsi alkoholik a pořád si to připomínat.Já na to tentokrát nezapomenu a budu si pořád připomínat že jsem nemocná a že to dělám pro sebe.Strašně ráda vařím a peču,ted jsem do toho začala ještě zavařovat.Na to kolik jsem toho vypila vzhledově vypadám pořád dobře,nikdo by nevěřil že jsem alkoholik,do té doby než mě spatří v akci,sotva stojím a chůze není chůzí.Kladných vlastností mám ještě spoustu,ale alkohol ty vlastnosti úplně strčí do pozadí.Neničí jen ty moje vlastnosti,ale hlavně moji osobnost,protože když chlastám,tak nevařím,nepeču,nestarám se o sebe,zajímá mě jen ten alkohol.

Já to začla "rešit" po svém asi před rokem a půl. Žiju sama, dost nezávisle, svěřila jsem se tehdy kamarádce, které důvěřuji. Na chvíli se mi ulevilo, ale v podstatě mě přesvědčila v tom, že na tom nejsem tak špatně, a že jen potřebuji aktivity. Od té doby jsem zkusila všechno možné. Četla všechny možné knížky od Dr. Nešpora, chodila na procházky, zdravě jedla. Jsem alkoholička, to vím už dlouho, ale že na to sama nestačím, jsem si přiznala teprve před nedávnem a je to pro mě velká úleva. Potřebuji mezi lidi se stejným problémem jako mám já. Držme si navzájem palce!!!

Mě to taky dost pomáhá,vždy když vidím jak na mě lidi divně koukají vzpomenu si na forum a na lidi kteří mají stejný problém.Dnes mě je už mnohem lépe,ale pořád nemam chut nic dělat,jen pořád přemýšlím proč jsem opět selhala a kde jsem udělala chybu.Měla jsem 7 dní volno a místo abych si je užila,tak 3 dny jsem propila,1 den prospala a 3 dny budu mít deprese z toho že jsem slaboch a opět selhala.Proto jsem dnes celý den tady,potřebuji mluvit s někým kdo prožil to co já.Doma nikdo nemá takovou zkušenost,tak to nechápou a já se jim ani nedivím.

Mívala jsem a stále mívám stejné pocity jako ty, že jsem slaboch, že nevydržím. Netěší mě nic, nebaví nic, je to ubíjející. Ale nikdo tě nepochopí než alkoholik. Nevím jestli je výhoda, že jsem sama, dokonce jsem přišla o práci před půl rokem, sedím doma a koukám do zdi. Nemám žádné povinnosti, žádný bič nad sebou, ale o to víc si uvědomuji svoji samotu. Už ani chlast nepomáhá. Ale už se za nic nestydím, nutím se do úklidu, vaření, vykonávám všechny věci mechanicky, bez radosti, ale těším se na úterý. Na setkání AA. Nejsou samospasitelní, ale je to alespoň něco co mi momentálně dává nějaký smysl.

To je právě ta hrůza na alkoholismu.Že mozek nedokáže produkovat látky, které vytváří radost z normálních věcí jako zdravím lidem a trvá dlouhou dobu abstinence, než se to napraví..Proto je těžké přijmou to, proč se nenapít a nemít tu radost teď hned..TO JE TA ZRADA

dejna napsal:
Mívala jsem a stále mívám stejné pocity jako ty, že jsem slaboch, že nevydržím. Netěší mě nic, nebaví nic, je to ubíjející. Ale nikdo tě nepochopí než alkoholik. Nevím jestli je výhoda, že jsem sama, dokonce jsem přišla o práci před půl rokem, sedím doma a koukám do zdi. Nemám žádné povinnosti, žádný bič nad sebou, ale o to víc si uvědomuji svoji samotu. Už ani chlast nepomáhá. Ale už se za nic nestydím, nutím se do úklidu, vaření, vykonávám všechny věci mechanicky, bez radosti, ale těším se na úterý. Na setkání AA. Nejsou samospasitelní, ale je to alespoň něco co mi momentálně dává nějaký smysl.
A to jsi opravdu tak sama, nemáš rodinu, přátele, nebo aspoň někoho, koho bys chtěla vidět?
Jinak při pročítání knih dr. Nešpora jsem narazila na zajímavou věc, že podle jeho mínění alkoholici nejsou slaboši se slabou vůlí. Argumentuje tím, s jak silnou vůli a mnohdy navzdory mnohým nástrahám a překážkám si je alkoholik schopen sehnat pití. Což je fakt. Tvrdí, že to není problém silné vůle ale špatné motivace. Prostě alkoholik tu silnou vůli směřuje nesprávným směrem. Jde jenom o to to otočit.
Je to fakt, se stejně pevnou vůlí jako jsem si předtím sháněla flašky "aby nikdo nevěděl" jsem se teď rozhodla A DOST.