Alkoholik

Ahoj, mě pomáhá psát si deník. Když si pak zpětně čteš věci, tak zjistíš, že ty depky a další blbý stavy mají vesměs nějakou banální příčinu. Že je to všechno vlastně blbost. Sebeironie, troška srandy, nadhled..a je to. Se z toho života přeci nepos***rem, ne..? Tak se přestaň litova, jsou na tom lidi hůř. Hlavu vzhůru a hlavně žádný chlastání..! To je depko-tvůrce nejspolehlivější. Jestli dneska piješ, tak se na to vykašli a zítra si vytvoř deník, napiš den D1 a místo flašky se z toho vypiš, když to na tebe přijde. M.

Míro díky, to je super nápad s tím deníkem.
Do depky mě hodí, když nesplňuju to, co od sebe očekávám. Jinak žádný reálný důvod není .

Drahuš, agi to napisala uplne presne, nieco podobne som ti aj ja chcela napisat ale ona to podala uplne vystizne skus mysliet teraz na seba, bude dobre uvydis... A vo vecine pripadov si clovek z odstupom casu a z istym nadhladom povie “ jaka som bola sprosta, to ako prenho? “ nech to dopadne ako dopadne, drzim ti palce

David napsal:
Tak zatím zkouším ubírat postupně, každý den si něco dát a zvyknout si na malé dávky a pak třeba vysadit úplně.

Tak drzim palce. Tohle ja zkousel bez uspechu rok . Presne z toho duvodu ze uz jsem ty abstaky nedaval. Nakonec jsem to stejne musel rozseknout naraz. Zase byla vyhoda ze ty casti abstaku kdy jsem byl pri vedomi tak abych si je dokazal zapamatovat mi zadelaly na slusnou sbirku nocnich mur. Coz se ukazalo pozdeji jako velmi motivujici.

deník je bezva pomůcka..důležitá věc je, mít ho zabezpečený, aby byl jen tvůj, heslo atd, no a brzy si pak zvykneš na naprostou otevřenost a upřímnost. Píšeš to přeci jen pro jeden pár očí, těch tvojich. Pro mě to například bylo ze začátku složité. Psal jsem jako by to měl někdo někdy číst a nebylo to úplně otevřené, jestli mi rozumíš. Teď už tam píšu VŠECHNO jak je. A pomáhá mi to. Fakt jo. Čím otevřenější a pravdivější, tím víc. A jak se záznamy hromadí, je to příjemný pocit, z té soustavnosti a nepřerušovanosti. Což je u nás, co měli několik dní pravidelně výpadky z provozu, velmi zásadní. Je to takový prvek pravidelnosti, osa, která protíná den po dni. Snad je to srozumitelné.. drž se a hezký večer. Mirek.

Karolina, dobre, kdyz to rikas
> Prostě se asi bojím té vlastní zodpovědnosti, která automaticky příjde, když nebudu pít.

Tomuhle nerozumim. Srozumitelnejsi mi prijde - bojime se, ze bez te flasky budeme nekompletni, ze budeme sami - nebo neco v tom smyslu.

Kazdopadne cim je clovek starsi a cim dele pije, tim hure se telo s alkoholem vyporadava.

Na zacatku prece kazda droga dava a pak uz jen bere.

> Všichni kolem mi říkají, že jsem magor, že si vyčítám popíjení.

Nevim, zda je dobra motivace si to vycitat. Kazdopadne nedela-li ti to dobre a vnitrne se toho chces zbavit, tak nepij a jedno, co si mysli a nebo nemysli okoli. To je jejich problem

Míro, moc děkuju.
Deník pro 2 oči..to je jasný. Ale vlastně mi vůbec nebude vadit, kdyby si ho přečetli moji dorostenci . Mám 3, o všem s nimi mluvím a vlastně o mně všechno vědí, i jak jsem na sebe nasr…, protože se mi nedaří to, co chci. Bude normálně vedle postele . Pokud budou chtít, ať se přiučí, i sami o sobě, protože tam o nich bude určo zmínka.

MichalB tady zmínil jednu věc, o které hovoří také postava Pepíka Formánka z Úsměvů smutných mužů (tou postavou je btw on sám, Josef F.): proč se nemůžu zbavit strachu, že bez toho chlastu nebudu kompletní.
Bingo, já bych řekl, že to je obecná obava nás všech.
Už to k nám tak patří, že je těžký si představit, jak se budu bavit na akci s přáteli, na večírku, jak to oslavím, když udělám byznys, jak vstřebám smutek, když ho neudělám, jak to všechno zkrátka bude? Bez pár piv, bez toho pocitu euforie..?
Já to nejdřív řešil tak, že jsem zkrátka nikam nechodil.
Což je ale taky špatně, omezit kontakty a izolovat se ze strachu z recidivy. To neni dobrá cesta.
Mezi svátky jsem to prostřelil, šel jsem s partičkou na pivo a dal si nealko (než jsem číšníkovi odpověděl, několik sekund jsem váhal). Chvilku jsem trpěl, litoval jsem se, byl jsem nekompletní, ale pak jsem se uvolnil, bylo to na pohodu, nikomu jsem nic netlačil do hlavy, víc jsem poslouchal než sám hovořil. A jak to dopadlo? Nakonec mi všichni psali, že takhle bezva si se mnou ještě nepokecali a kdy půjdeme zase. A to kecali jen oni. Ale odnesli si ten pocit, že to byl bezva pokec, protože se sami vyžvanili a já byl ta vrba no ráno bez kocoviny bylo bezva, dobrej pocit a úvahy o nekompletnosti významně polevily je to fakt principielně jednoduchý. Ten chlast z nás totiž nedělá skvělý společníky, nedotváří naší kompletnost, je to jen návyk a dá se bez něj fungovat, tvořit, žít..je jen naše utkvělá představa, že bez něj to nebude ono. Ono to teprve bez něj je to správné ONO
M.

Miso tys to napsal přesně.když jsem snažila v počátcích,vždy me přepadla úzkost,ze už to nebudu ja,ze nebudu kompletní.ale vlastně pořád jsem. Jé to opravdu jen návyk a. Zmenis rituály a navyknes si na jiné.chce to cas a nelitoval SE.takhle to platí i v mém případě vztahů.prostě jsem na někoho navykla a strach ze změny a že bude černá díra, jenže chce to cas a díra se vyplní necim někým jiným.agi a holky zatím se nic neděje.manžel byl včera v práci a pak se zavřel v dětském pokoji,ze je nemocný a jde se potit. Ha jsem přestala tryznit sama sebe a příjmů změnu.

Dobré nedělní ráno všem!
Míro, ty se tak hezky čteš. V hodně věcech mě "doplňuješ" - v pocitech, pohledu na věc. Deník - moje oblíbená záležitost. Člověk jako by s ním nebyl sám na to. Takové zrcadlo - pozitivní i negativní (v případě selhání s důsledků) motivace. Já se taky plánovaných akcí (ples, víkend na horách atd) spíš bojím a musím to v sobě obrátit. Těšit se. Jak si to naopak uziju - střízlivá. Ta hlava no - ta si to musí srovnat