Alkoholik

Ahoj holky. O selhávání vím své a o lákání alkoholem taky. Teď se mi hodně ulevilo, že už to neřeším. Těší mě život "bez" a beru to jako odměnu, za ty strasti a poznání při té ceste... Hani, přeju ti to taky, st to brzy přijde

Ahoj Hano, proc nezkusis lecebnu? Vypnes od okoli a od piti a uvidis, na co tam prijdes M.

Michale, to je snadné, léčebnu nevyzkouším proto, že tohle, tenhle problém, prostě nemůžu před okolím přiznat. Mám dobrou práci a neschopenka z léčebny by asi dobře nevypadala. Navíc bylo by to i o tom přiznat svůj problém rodičům, což vzhledem k našim poměrům je nemožné - od malička jsem ta hodná, správná... Zničilo by mi to celý život jít s tímhle ven. Prostě tohle nepřiznám, za žádnou cenu, tudíž jít si na dva týdny odpočinout někam na detox nejde. A stejně, pak se vrátím a zase budu v tom bytě sama, zase budu nenávidět večery a zase se budu těšit, až si ulevím. Musím to zvládnout sama, pochopit to, jen nevím jak.

Hana napsal:
Michale, to je snadné, léčebnu nevyzkouším proto, že tohle, tenhle problém, prostě nemůžu před okolím přiznat. Mám dobrou práci a neschopenka z léčebny by asi dobře nevypadala. Navíc bylo by to i o tom "přiznat svůj problém" rodičům, což vzhledem k našim poměrům je nemožné - od malička jsem ta hodná, správná... Zničilo by mi to celý život jít s tímhle ven. Prostě "tohle nepřiznám, za žádnou cenu", tudíž jít si na dva týdny odpočinout někam na detox nejde. A stejně, pak se vrátím a zase budu v tom bytě sama, zase budu nenávidět večery a zase se budu těšit, až si ulevím. Musím to zvládnout sama, "pochopit to, jen nevím jak."
...klameš a predstieraš už aj sama sebe a buduješ si vedome pseudo-identitu, obraz niekoho/(EGO), kým vôbec nie si. Až sa vyklameš pred vlastným svedomím potom, možno, nájdeš aj samu-seba, svoje vlastné a pravé ja, ktoré sa túži oslobodiť z otroctva drogy a vlastných mylných predstáv o tom, kto vlastne si... Farizej alebo kajúcnik? (4.krok programu AA)

Ahoj všichni, po dlouhé době se opět hlásím. Chci hlavně varovat před "kontrolovaným pitím". Nic takového opravdu neexistuje a dřív nebo později jste zas tam, kde jste byli. Mně se podařilo přestat pít a vydržela jsem to něco přes rok. Počáteční euforii z nepití vystřídal obyčejný život, kde prostě alkohol nemá místo. Vlastně mi to ani nepřišlo tak těžké. Ale pak jsem se začla nudit a dala si pivo na sjezdovce. Další večer jsem si dala skleničku s kamarádkou a pak už to jelo jako dřív. Teď se probírám z pětidenní opice, je mi neskutečně špatně a stravuje mě deprese. Vy všichni, kdo už jste vydrželi nějakou dobu nepít, ať vás ani nenapadne si myslet, že jeden drink je v pohodě. Není. Držím palce.

Nevím, jestli lžu sama sobě, i když asi jo. Všude slyším, že uvědomit si problém je první krok... já si to uvědomuju, ale dál se z místa nehnu Karolíno, souhlasím. Já to před rokem a půl vydržela pět měsíců tuším. Přesně jak píšeš, žádný velký problém to nebyl přestat, prostě to v mém životě být nesmělo, tak holt jsem nepila. Poté, co jsem si řekla, že už je to za mnou, protože jsem fakt cítila, že jsem se toho démona zbavila, chtěla jsem začít pít normálně, společensky třeba jednou za týden. Velmi rychle se mi ten pocit klídku a distancovanosti zase zalíbil. Je to roka a půl zase a na prstech jedné ruky bych spočítala, kdy jsem nepila vůbec Nevím, asi něco ze mě vážně přestat nechce. Tolik se snažím přes den, dobře vypadat, dobře jíst, očistné čaje, neperlivá voda... a večer? Jen co přijdu domů už se těším...

Hana napsal:
Nevím, jestli lžu sama sobě, i když asi jo. Všude slyším, že uvědomit si problém je první krok... já si to uvědomuju...

Poté, co jsem si řekla, že už je to za mnou, protože jsem fakt cítila, že jsem se toho démona zbavila, chtěla jsem začít pít normálně, společensky třeba jednou za týden.

Hani, možná si uvědomuješ, že máš problém s pitím, ale nedokážeš si přiznat, ŽE JSI ALKOHOLIČKA. Pro alkoholika neexistuje žádné "démona se zbavit", "pít společensky" atd. Poradila bys tady někomu z nás, kdo už abstinuje delší dobu, aby si "jednou týdně něco dal"? Myslím že ne. Tak to nepáchej ani sama na sobě. Jinak tvé výmluvy ohledně léčebny chápu, měla jsem to přesně tak. Když jsem se pak párkrát opila tak, že jsem nebyla do té skvělé práce schopná jít a hrozil mi vyhazov, teprve jsem s léčebnou souhlasila. Ty máš taky šanci se k těm áčkám dopracovat, ale může to trvat ještě dlouho. Mně to od té tvé současné fáze trvalo asi tři roky.

Nooo, nějaké pozdní příchody už na triku mám taky Vím, že tohle asi zažíval každý, ale já si to bez toho pití neumím představit. Sice už z toho kolotoče chci vypadnout, jenže co dál? Hospoda a pivo je v mém životě od patnácti let, zábava, kultura, vše mám spojené s hospodou. Když přestat pít úplně, co mám dělat - přítel chce pátek, sobota do hospody, už takhle se tam nebavím, o vodě to bude ještě horší. Navíc vím, že hospoda mi při abstinování nedělá dobře. Jenže s ním nic jiného není, prostě to je víkendový rituál. A i všichni kamarádi, když se sejít, tak u piva. Cítím velkou vinu za to, že jsem selhala a vlastně se připravila o to být "normální", pít "normálně". Jako bych se tím připravila o celý svůj život, který mám a znám.

Já se strašně bojím, že nic jinýho neumím, na nic jinýho nemám, že taková "spodina" jako já si víc nezaslouží a ani by si toho nedokázala vážit. Přijdu si totiž jako nula, fyzicky, psychicky a nejhorší je ta vina za to selhání s pitím. A čím víc tahle negativa vnímám, tím víc mě to k tomu táhne.