Alkoholik

Jses akorát rok suchej, tak moc nepoučuj.

Ja netvrdím, že liečebňa je zázrak. Že ho tam vyliečia. A je celkom možné, že jeho očakávania sú väčšie, než bude realita. To najťažšie aj tak príde vždy až po liečení.
Teď můj kamarád byl v léčebně, vylezl, je chytrej jak rádio,...
To tak býva. Poznám tiež takých. Ono to ani nemusí byť celkom divadlo, ale aj určitá eufória. Niečo na spôsob Hurá, do nového života. Tá časom prejde a len každodenná realita ukáže, ako to kto zvládne. Pretože drvivá väčšina liečených sa vracia do pôvodnych životnych podmienok.

A tiež nepoznám veľa ľudí, ktorí absolvovali len jedno liečenie a úspešne abstinujú.

Já v léčebně nebyl. Byl jsem léčenej ambulantně.. Ale taky jsem xkrát zrecnul.. Tak občas nechápu, to nadšení z léčebny. Potkávám tyhle lidi na doléčovákách a nechápu.. Ale pravda je, že doktoři chtěli,abych nastoupil kdysi.
Někdy mi připadá, jakoby si připadali jako něco víc, když byli v té pakárně a já ne. Ale ten důvod je jinej. Prostě se mi nelíbí, že někdo vyleze z léčebny a chová se jako by se vrátil z bojiště v Afgánistánu a pomalu by chtěl medaile. Ale tak to nedělá každý. Hodně lidí bylo vcelku rozumných a skromných..

Ono to zvykne byť u tých, čo absolvovali prvé liečenie. Tá eufória sa dá pochopiť. Ale zlomí ich tá realita života. Tam si niečo naplánuješ, čo všetko zmeníš vo svojom živote, ale to sa málokedy zadarí. Tak zlyhávajú. Tí, čo už boli opakovane, už to liečenie berú s rezervou. Ako napríklad ja.
Zatiaľ čo ty si bol s realitou konfrontovaný každý deň pri amb. liečbe. Pochybujem, že si vymýšľal nejaké plány na zmenu života. No a na liečení v podstate nič iné nerobíš. Doktori ti tlačia svoje múdrosti do hlavy a ty plánuješ svoju budúcnosť. To je celý obsah liečenia.

A tomu, že sa niektorí správajú ako majstri, sa nediv. Väčšinou ich niekto alebo niečo dokopalo na liečenie. Tak chcú v podstate aj sami seba presvedčiť, že tie 3 mesiace neboli zbytočné. Ale to len do prvej recidívy. Potom skrotnú. Z tej skupiny sú neskôr tí rozumní a skromní.

Asi na tom něco bude, Krtku. Někdy si řikam, že jsem tam možná měl kdysi jít taky.. Klempíroval jsem to ambulantním léčením atd.. Njn. Bohužel život není jen o tom pít/nepít. Pít alkohol je malér, ale nepít jej není výhra. Jen to vytvoří základní podmínky jako dýchání. To jsem dlouho nechápal. Furt jsem snil jak by vše klapalo, kdybych to jen nekazil ožíráním se.. Stejný blud jakože si dám pár pivek a bude dobře. Kdeže. Je to jen jako když člověka přestane bolet zub. Chvíli je to super, ale ráj nenastane..

To liečenie je vo väčšine prípadov keď už zlyhajú iné pokusy. Zober si Štefa. Psychológ, psychiater, AA atd. A nedarí sa. A pritom chce. Tak snáď tam nájde niečo, čo ho nakopne. Samozrejme, že je to všetko v hlave. Ak to liečenie nebude brať ako nejaký zázrak, ale šancu na nový začiatok, má šancu to ustáť po návrate. Pretože problém je, že ľudia majú od abstinencie nereálne očakávania. A ono vlastne všetko ide po starom, len nepiješ.

Pijak napsal:
Takže to je ta výhra, ten směr kam má směřovat tento web? Dokopat trpící jít se hospitalizovat do léčebny za potlesku všech uživatelů? A je vyhráno?

Ne, opravdu neni vyhrano. Ale pro cloveka ktery se opakovane snazi a opakovane selhava je to sance na zachranu - mozna jedina a mozna posledni.

A potlesk je rozhodne na miste. Protoze zdaleka ne kazdy ma dost odvahy problem priznat a zacit ho takto nekompromisne resit. A zaroven si nechat dozivotne vypalit oficialni cejch ozraly/fetaka/magora coz je bohuzel v CR pomerne bezny jev jak je na absoloventy leceben nahlizeno.

Pijak napsal:
Chvíli je to super, ale ráj nenastane..

Raj fakt sam od sebe nenastane. Ten raj, spokojeny zivot, pohodu, stesti (je jedno jak tomu budeme rikat) si musi kazdy vybojovat sam. Bez chlastu ma clovek sanci, s chlastem ani tu nejmensi.

Ten raj, spokojeny zivot, pohodu, stesti (je jedno jak tomu budeme rikat) si musi kazdy vybojovat sam. Bez chlastu ma clovek sanci, s chlastem ani tu nejmensi.

Téměř souhlasím, spíš bych dal vybudovat místo vybojovat.. A ještě taková "drobnost" tam chybí. Vybudování spokojeného života (pohody) nezávisí jen na jedinci. Podívej, příjde takový zemětřesení, záplavy, válka nebo něco realističtějšího v našich končinách větší finanční krize, propouštění, dluhy, náhlé úmrtí půlky rodiny a jaký jsi byl? Samozřejmě to jde do nějaké míry ovlivnit, nemusí člověku záviset tolik na hmotných věcech a pak ho třeba záplavy tolik psychicky nezničí (těžko říct, jak se ale vědomě odprostit od věcí hmotných a jestli by to bylo dobře), přesto si já uvědomuji, jak jsem ve skutečnosti závislý na společnosti (jídlo, voda, teplo..), na klimatu (podívej teď ty vedra) atd. Nebo třeba mě můžou začít ukrutně bolet zuby (mažu k zubaři, ale pár týdnů problémy prostě budou každopádně), můžou mi najít vážnou nemoc. Já nevěřím, že si jde sednout a na bobku se dá vyrobit pohoda. Jo, vlastně dá - drogy, chlast.. Ale ta funguje jen chvíli.. Možná nějaká relaxace, meditace jde vyrobit, nebo zobnout nějaký psychofarmakum od lékaře, ale nic co by šlo samo přirozeně a bylo na dlouho.. Doufám, že mi rozumíš. Neodporuji ti, jen tvrdím, že to záleží dost na faktorech, které jsou mimo vůli jedince. Dalo by se říct, když Bůh dá. Něco z těch věcí jsem zažil. Není to z knížek, bohužel..

No, ono je to složitý, co je to ta pohoda, ten ráj či spokojeny život. Někdo je chudý, má hovno a je spokojenější než milionář. Někdo si prošel peklem a stejne je optimista. Takže ta spokojenost je jen pocit, tak jako nepochopi kolegyně v práci, že o vikendu lezu na hory, kolo nebo lyze a dela mi to radost, ji udělá radost, že muze ležet na gauči a je happy a to zas nepochopím ja. ...
Tak jako si někdo poridi 4 deti a oblika je v sekáči a jsou stastni a někdo to nechápe a má raději jedno dite a je šťastný, že ho muže zabezpecit.
Tak jako je někdo spokojeny, že se muže o víkendu nalít až po vrch pivem a celej víkend byt v lihu a zas přes týden makat a těšit se zas na ten víkend.