Alkoholik

V pohode MichaleB. Netráp sa s tým. Mňa to zaujalo, pretože si napísal, že stačí len chcieť. A takto to vyzerá veľmi jednoducho. Je tu kopec ľudí, ktorím verím, že chcú prestať piť, len sa im nedarí. Prečo? Na to by mali dať odpoveď oni. Vydržia pár dní, možno týždňov a opäť pád.

Možno chcú obe veci naraz. Nepiť, ale zároveň si nevedia predstaviť život bez toho alkoholu. Bez toho, čo alkohol v ich mysli predstavuje. Uvoľnenie, relax, pohoda. Predstava, že prídeš domov, vyložiš nohy na stôl a dáš si pivečko je fajn, nie? Alebo je večer, všade ticho. Len my dvaja. Ja a vínko. A v tej chvíli svet gombička. Večerný relax. Tak ako sa toho vzdať? A prečo? Protivná predstava, čo? Takže, čo s tým?
Odpoveď musia napísať oni. Ja im do hlavy nevidím.

Hladinkári sú iná kategória. Tí musia v podstate piť stále, aby predišli absťaku. Väčšinou "skriňové" ženy.

To je hodně zajimave téma. KDY se to člověku podaří. Taky jsem prestavala X krat, kdysi jsem razila myšlenku, že nechci pit moc, abych se nedostala do stavu, že nebudu moct pit vůbec. No jasný, že jsem se do toho stavu prochlastala. ..
Mě nějak došlo, že jestli nepřestanu HNED, tak už nepřestanu nikdy. Nekde se člověk dostane z fáze "to ještě zvládám, ostatní pijou taky a fujgujou" do fáze, když už mu alkohol začne brát - zdraví, práci, rodinu, život a nejhorší je ten okamžik, kdy už to člověku je jedno. A já jsem cítila, že toto už je blízko, že jestli budu pit dál, že mě to pohltí, přepne mozek, zamlzi mysl. Tak jak to vidim na lidech u nás v městě, co už jen posedavaji s krabičákem nebo jen každý den leti s flaskama pro další. Jde to vidět, že jsou za hranicí. . .

Dobré ráno lidi, už jsem zase v práci. Je to zajímavá debata. Já jsem taky chtěla mockrát přestat, ˇprotože jsem si uvědomovala, že to co dělám, není normální. Byly mezitím chvíle kdy mi to zas bylo jedno(alkomozek si obhájil), jakože někdo bere brufen, někdo prášky na nervy a já si dám to víno na klid, na nervy, na relax. Hodně mi pomohlo právě toto fórum, když jsem začala pozorovat 1. jak moc bažím- hlavně ve chvílích volna.2. jak mě to ovládá, když si celou pracovní dobu říkám, že dnes si nic nekoupím a pak jdu do obchodu a už je flaška v košíku( však zrovna Rulandské v akci ne?, nebo však mám zítra volno, tak dnes naposledy)3. Jak mi vadí u manžela pití a vlastně dělám to samé 4. proč jsem taková rozklepaná a nervózní. 5. jak se mi zvětšuje slina po prvním napití 6. že nedokážu řešit stres jinak než se napít atd. atd. ... Prostě jsem chtěla přestat, ale zároveň si svou drogu nechat. Naučit se pít kontrolovaně, jako normální konzument. TTak jsem to x- krát zkoušela, jen v pátek( a byla z toho i sobota), jen jedno pivo večer( za týden byla flaška vína ve mě) a zase jsem díky fóru začla přemýšlet nad tím, že oststní asi opravdu mají pravdu, že mě to asi kontrolovaně nepůjde, protože stačí nějaký stres a jsem tam zas úplně stejně. Prostě jsem si to jakoby chtěla ověřit, že to co se tady píše je pravda. Čím víc jsem se snažila pít kontrolovaně a čím víc to nešlo, tak mi to začlo docházet. Chlast mě má v hrsti, on ovládá mě a ne já jeho. Tak jsem si řekla buď a nebo, takhle už dál žít nechci. První tři víkendy jsem si říkala, panebože to je snad půl roku, odpočítávala jsem dny. Pak to bylo lepší a lepší. Jenže můj drahý nepřestal a pak další konflikt. Ten jsem tady popisovala, já jsem se sekla, sakra jsem moc mladá na takový hovna. Chci žít normálně a dala ultimátum i chlapovi. Vůbec to k životu člověk nepotřebuje, akorát ten alkohol tě tak dostane, že si myslíš, že bez toho večerního vínečka bude život stát už za nic. Jakoby děcku brali lízátko. Je to bazmek ten chlast. Místo zašitá na balkóně s vínkem v ruce si dám dětma večeři a juknu s něma na večerníček. Vůbec mi to nechybí.

Michal napsal:
No ja vas chapu a hodne z vas pise, ze vlastne prestali, kdyz uz byli na hranici "zivota a smrti" , ale nejak nevim, co si z toho vzit, kdyz bych chtel uplne abstinovat, ale nedari se mi to a nechci do takove faze vubec dojit...?! Neumim nejak to abstinovani prijmout, ale kocoviny/nasledky piti, kdyz ujedu jsou horsi a horsi, proto to chci stopnout! Ale nedari se...nejak presne nevim co s tim :/
Michal, ja som prestal mozno v pribliznom stadiu, v akom si teraz Ty. Alkohol mi prakticky ziadne ozajstne problemy nesposoboval (len prkotiny typu oskrety laket, spravy kade-tade rozposielane a podobne). Napriek tomu som si uvedomoval, ze sa do toho prepadam stale viac a viac (zvysujuce sa davky, frekvencia. Ked som skoncil, bol som na 1,5-2l vina na vecer a mal som 4-5 chlastacich vecerov za tyzden). Aj vdaka tomuto foru som zistil z prvej ruky, z prispevkov inych, kde ta cesta konci. Uz predtym som vedel, ze pijem privela (aj ked som to odsuval na vedlajsiu kolaj) a upokojoval som sa tym, ze kazdy rok som si vedel dat mesiac abstinencia ("mam to pod kontrolou, to by alkoholik nedokazal predsa") az prisiel rok 2016 a nedal som ani ten mesiac (planovany januar/leden).

Vtedy som si naplno uvedomil, ze tu uz konci vsetka sranda a zacal som sa pokusat o abstinenciu. Samozrejme to neslo hned, ale zastrajal som sa hadam kazde rano, ze dnes to uz do pekla musi vyjst. Nikdy to nevychadzalo, az raz, takmer po roku, mi nieco v hlave spravilo cvak a islo to samo, jednoducho, bez boja. Odrazu som sam seba prijal ako cloveka, co sa nenalieva karcinogenou breckou, co si moze naplanovat vylet a nemusi ho potom rano rusit so zbytkovym 1‰. Odrazu som to prestal vnimat ako smolu, ze sa uz nemozem napit, ale zacal som na to byt hrdy. Ked som siel do krcmy, prestal som sa lutovat, ze oni mozu a ja nie, ale miesto toho som pocitoval hrdost na to, ze ja nepijem, oni ano, a tym padom nad nimi vyhravam.

Bohuzial nemam ziaden jednoduchy tip. Mozno mne pomohlo viac, ze som sa sustredil na pozitiva abstinencia nez negativa pitia, ale obe urcite zohravali rolu. Keby som si nebol precital prispevky tu na fore, kam to az moze dojst a ako lahko, asi by som dodnes popijal "ako vsetci ostatni". To mi posluzilo ako prvotny impulz, ale dnes uz vnimam len tie pozitiva nepitia. V kazdom pripade sa neslobodno vzdavat a do kazdeho pokusu treba dat vsetko (cize nie ako tu niekde pisal Notor, ze teda skusi dnes nepit, ale piva si pre istotu nakupi). Raz sa Ti to podari a potom budes prekvapeny, ake sa to bude zdat jednoduche.

DD máme to podobně, příspěvek před tebou. Ale tak jednoduché mi to na začátku nepřišlo, první měsíc celkem krize.

Drahoslava napsal:
DD máme to podobně, příspěvek před tebou. Ale tak jednoduché mi to na začátku nepřišlo, první měsíc celkem krize.
Ano, dost podobne Ja som mal vyslovene tazky len prvy tyzden, pamatam sa, ze som nevedel, co so sebou robit ten prvy volny vikend bez alkoholu. Ale potom som zistil, ze sa to da prezit aj triezvy a uz to nejak slo

DD,
děkuji moc za Tvůj příspěvek a reakci Já si to právě uvědomuji a jak píšeš nechci to nechat zajít daleko. Možná to je tím, že s tím až moc bojuju místo abych to příjmul a soustředil se na ty pozitiva o kterých píšeš Asi to beru za špatný konec. Nicméně doufám a moc si přeji mít na to pohled a kontrolu jako ty - fajn se to čte a vím, že se mi to podaří jen si tím asi musí projít každý sám než dorazí do "cíle" a párkrát si narazit nos všem hezký ikdyž deštivý den

Ahoj ve spolek,
pročítám si Vás a jste pro mně velká inspirace. Cítím, že mi dokapávají poslední kapky vína. Došla jsem do bodu, kdy mi sedma vína nestačí. Vlastně si kolikrát říkám , že nemá smysl si to dávat. Jsem po ní téměř střízlivá a držím to vůlí zuby nehty, abych si nenalila další. Dokonce si tu sedmu dávám do odměrky . Jenže je mi jasný, že za pár týdnů by nestačil ani ten litřík a byla bych zase tam, co už jednou, na litříku a půl za večer. Kontrolované pití je pro mně hrozná dřinaa trápení. Hledám si taky ty uličky, jako Ty, Drahoslavo, že na jednu stranu chci přestat a na druhou si to víno chci nechat.
Taky mám posledních 14 dní odpoledne takový divný pocity vnitřní horkosti a jakoby pohyb střev. Ne průjem, ani nadýmání, ale takový škrouchání a pocit prázdna, blbě se to popisuje. Trvá to až do doby, kdy si dám první střik. Přisuzuju to začínajícím absťákům.
Neumím si to představit. Čím to nahradím? Příjdu o ten rituál, protože bez pití mně nebude bavit koukat na Prostřeno a podobný videa. Mám to s tím spojený. Prostě co dál???

Stačí to jen nahradit něčím co piješ a moc ti to chutná a vnitřně navodí pohodu, mě to dělá čaj z čerstvého zázvoru s medem a citrónem. Vnitřně zahřeje, pohodička přijde. Vlastně jen změníš rituál. Nic jiného se nestane. Když ti nechutná zázvor, tak nějaký vymazlený sypaný čaj. Nějaký hodně kvalitní, aby ses na něj taky mohla těšit, jak si ho u telky vychutnáš. Tu pohodu a relax si člověk udělá i bez vína. Akorát teď si myslíš, že to bez něj už nebude, ale bude, neboj. Jenže první měsíc přijde nervozita, jakože něco chybí. no chybí ten alkohol. Mozek ho chce, protože je na něj už roky zvyklý. Teď mu musíš udělat jiný zvyky a on se vytrénuje, začne se těšit na něco jiného. Je to jen zvyk.