|
Dobrý den. Čtu vás tady dlouho... A ještě déle piju. Problém je, že ne moc a že mi to chutná. Druhý problém je, ze jsem jediná, kdo v tom vidí problém. Když se zmíním, ze mám problém a že chci přestat, ze potřebuji pomoct, manžel mi řekne, že ano, že potřebuji psychiatra na hlavu, ale ne kvůli chlastu. Miluju pivo. Denně jedno dvě si dám. S chutí. Po kole, po práci, jen tak na zahrádce. Manžel pivo nepije, ale sám mi navrhuje, jdeme na pivo. Často na jiné druhy, abych si odpočala, ví ze to mam ráda. Má pocit, že mi tím dělá dobře, dělá a nedělá. Já nikdy neodmítnu a pak mně to štve. Tvrdé piju sporadicky, nikdy s pivem, víno ještě méně[tak litr za rok] . Nepiju tedy po litrech, ale vlastně v pivu ano. Litr denně. Dlouhodobě, léta. Špatně spím, mám zažívací potíže, štve mně to, vyčítám si to. A druhý den, zase si dám. Takové dobré [sladké] protože mi to koupí manžel, onaké na výletě.... Ať dosadíte cokoli, končí den pivem. Asi je to hloupost, asi to není úplně problém, asi opravdu dělám z komára velblouda, ale pro mne to problém je, já ho potřebuji, chci a mám ho ráda. Neumím si představit, že bych si ho nedala. Někdy vynechám den dva... Bohužel jen den dva. Mám plno práce, ne nudím se, naopak nevím co dřív, sport, děti, práce, koníčky a po všem přijde ten kýžený relax. Pivo... Jak si zhnusit něco, co milujete, jak to pochopit, v hlavě to přepnout, když to problém třeba ani není. Já si myslím, že je, na ženskou je. Nekouřím, stravuji se zdravě, sportuji... A chlastám. Děkuji za cokoli, co mi pomůže najít řešení, ukáže cestu, otevře oči, či zapne mozek.
|