Alkoholik

Předesílám, že toto je můj osobní názor na celou problematiku.

Pročetl a nastudoval jsem si nějaké informace, poslechl a viděl různé příběhy, pročetl různé diskuze, nejen tady…

A nestačím se pořád divit. Proč se neustále lpí na něčem co evidentně nefunguje, co opětovně selhává?
Jako by už ani nešlo o samotnou podstatu. Čtu třeba i tady, jak se lidé třeba ptají, jaký je v dané léčebně režim, jaký je tam personál, za co se dávají plusové body… Kde jsou dobrá sezení „AA“, jaká používat cvičení, atd. atd. Jako by už nikoho nezajímalo to přeci podstatné – vyléčit se!
Většina zřejmě nastupuje léčbu, třeba do léčebny, s tím, jak to prostě jen přetrpět, nějakou dobu nepít, a pak se uvidí (rozuměj – budu pít dál), ale o vyléčení jako by šlo až na posledním místě!
Jako by se už dopředu počítalo s tím, že se stejně nikdo doopravdy nevyléčí.

Uznávám, některým tato sezení s „otevíráním nitra“ zcela cizím lidem, možná pomáhá, tedy alespoň po psychické stránce, jsou to zřejmě velmi otevření a extrovertní jedinci se sklonem takto řešit své problémy. Ale pro uzavřené, introvertní jedince, je tato „léčba“ spíše deprimující až poškozující, minimálně jim nic nepřinášející.

Přeci dr. Nešpor a spol musí přeci znát realitu, s takřka nulovými pozitivními výsledky, že tato cesta je slepá. Ale oni už se v tom etablovali, sžili se s tím, je to jejich profese, kariéra, život, možná tomu i někteří věří…

Ptáte se proč to tak je? Protože je to tak „zavedené“, v podobném duchu je i jiný příběh: www.idnes.cz/technet/veda/oscillo-oscillococcinum-homeopatie-homeopatika-redeni-vyroba-omyly.A191030_132345_veda_pka

A to nepatrné procento „vyléčených“? Jak se to pozná, to je někdo sleduje až do konce života? Anebo jsou zařazeni mezi „vyléčené“ i ti, což jsou prostě mimo „systém“, a nikdo neví zda nepijí dál.

Ano, věřím, že pár jedinců kteří absolvovali konvenční léčbu, úspěšně abstinují, a jsou tzv. vyléčeni.
Ale jedná se o mimořádné jedince s velmi silnou vůlí, kteří poučeni a naučeni různým „technikám“, musí ne denně, ale každou hodinu a každou minutu odolávat závislosti, nutkání a alkoholovým spouštěčům! To je strašný a vyčerpávající boj… Až do konce života!
A až poté se může říci, že to byl vyléčený alkoholik.

Nebylo by lepší namísto toho, mít tyto nutkání, spouštěče „uzamknuté“, a nemuset absolvovat tento nerovný (a zřejmě předem prohraný) boj?

To nutkání a spouštěče se ovšem neuzamknou nějakým sezením ve skupinách, v nějakých polosektách, masochistickým „otevíráním nitra“ zcela cizím lidem, v podřízení se nějakým polototalitním výcvikům, sbíráním plusových bodů, absolvování různých sezení… To určitě ne - praxe, praxe to dokazuje, že to nefunguje! (Viz třeba tento tak typický příběh: www.nwoo.org/2017/08/02/claudia-christian-jak-jsem-se-vylecila-z-alkoholismu/).

To co se děje v mozku jsou chemické procesy, a proto i blokace musí přijít chemickou, medikamentózní cestou.

Prozatím a kupodivu, vlastně neuvěřitelně, takový lék už dlouhá léta existuje: NALTREXONE. Původně vyvinut v USA k léčbě k drogových závislostí, hlavně u těch nejtvrdších – na heroinu. A náhodou se jako „vedlejší účinek“ objevilo to, že výborně pomáhá při alkoholové závislosti.
V USA prodávaný pod značkou ReVia, v Evropě později pod značkou Adepend.
Co je velká záhada, že tento lék se velmi špatně shání (www.alkoholik.cz/zavislost/forum/5-ambulantni-lecba-alkoholismu-zavislosti-na-alkoholu/57061-naltrexone-kde-sehnat.html), a léčebny s ním prakticky nepracují.
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Přitom má vynikající výsledky.

Moje rada: vykašlete se na „sbírání plusových bodů“ apod. ,sežeňte si Naltrexone, vyčleňte si v roce tři měsíce – kdy vám to bude nejméně vadit a kdy budete připraveni opravdu nepít (ano, i zde musí být vůle), tři měsíce vydržte nepít a brát Naltrexone.
Určitě bude větší úspěch než při konvenční „léčbě“.

Peta napsal:

"Předesílám, že toto je můj osobní názor na celou problematiku."...

Pročetl a nastudoval jsem:

..."Jako by už nikoho nezajímalo to přeci podstatné – vyléčit se!"

Moje rada: "vykašlete se na „sbírání plusových bodů“ apod. ,sežeňte si Naltrexone, "vyčleňte si v roce tři měsíce – kdy vám to bude nejméně vadit a kdy budete připraveni opravdu nepít" (ano, i zde musí být vůle), tři měsíce vydržte nepít a brát Naltrexone.
Určitě bude větší úspěch než při konvenční „léčbě“."
Peta,

"vypisuješ *riadne bludy*!!!"

Namiesto bludov, tmárstva a "naltrexonovej chémie" vyskúšaj si 3 mesiace/(90 dní) navštevovať sedenia/(mítingy) AA/(anonymných alkoholikov) a kriticky ICH aj načúvať a kriticky pritom aj myslieť a súdne uvažovať!

Možno popritom niečo z ICH zdieľania aj reálne pochopíš...
(...a ušetríš si pečeň/(játra)

"Takéto pochopenie Ti úprimne aj prajem!!!"
(Namiesto posudzovania a odsudzovania.)

musí ne denně, ale každou hodinu a každou minutu odolávat závislosti, nutkání a alkoholovým spouštěčům! To je strašný a vyčerpávající boj… Až do konce života!

Kravina, kravina a ešte raz kravina. Však by som sa zbláznil. Toto napíše len niekto, kto nie je schopný , ani ochotný abstinovať. Vieš vôbec niečo o závislosti? Vieš vôbec ako žije a rozmýšľa niekto, kto dlhodobo abstinuje?

Uznávám, některým tato sezení s „otevíráním nitra“ zcela cizím lidem, možná pomáhá, tedy alespoň po psychické stránce, jsou to zřejmě velmi otevření a extrovertní jedinci se sklonem takto řešit své problémy. Ale pro uzavřené, introvertní jedince, je tato „léčba“ spíše deprimující až poškozující, minimálně jim nic nepřinášející.

Čudoval by si sa, ale ono to funguje práve naopak. Píšem ti to ako introvert. Ale ja na tom psychológovi, aby našiel ten správny spôsob, ako "prinútiť" introverta rozprávať. Ja napríklad nie som z vlastnej skúsenosti priaznivec "len sedieť a počúvať". Áno, na začiatku možno, kým sa človek zorientuje. Ale potom musí rozprávať. Nemusí hneď životopis. Pár slov na začiatok stačí. Introvert práveže chce a musí rozprávať. Len to v tej hlave funguje tak, že potrebuje nejaký impulz. Málokedy začne sám od seba. A na to je tam ten psychológ, aby ho nenechal sedieť bez toho, aby niečo povedal. Vyhovuje mu, ak ho niekto vyzve. Takto tam len bude ticho sedieť a žmýkať sa vo vlastných myšlienkach.

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Přitom má(naltrexone) vynikající výsledky.


No tak daj, koľko abstinuješ.

Peta napsal:
Moje rada: vykašlete se na „sbírání plusových bodů“ apod. ,sežeňte si Naltrexone, vyčleňte si v roce tři měsíce – kdy vám to bude nejméně vadit a kdy budete připraveni opravdu nepít (ano, i zde musí být vůle), tři měsíce vydržte nepít a brát Naltrexone.
Určitě bude větší úspěch než při konvenční „léčbě“.

Kez by to bylo takhle jednoduche . Pozor - nerikam ze to nemuze fungovat ale obavam se ze cely problem je ponekud slozitejsi.

Nejsem lekar ani odbornik na zavislosti - jsem jen tezky alkoholik tohoto casu abstinujici ctvrtym rokem. Roky trapeni se s chlastem me dopracovaly k nazoru ze jedine reseni zavislosti je trvala abstinence. Alkoholova zavislost zpusobuje poskozeni jak na psychicke tak na fyzicke urovni. Neexistuje jak tato poskozeni opravit, neni lek, neni zadny zpusob jak alkoholika vratit do stavu "kdyz jeste nebyl alkoholik". Je nesmirne narocne se s tim smirit a akceptovat to a jeste mnohem, mnohem narocneji je se podle toho zaridit a propracovat se k abstinenci. Je to nepredstavitelne obtizne, u tezce zavislych je prakticky nemozne zvladnout to dlouhodobe a trvale (presne jak pises - do konce zivota) ale jina cesta neni - je treba se snazit!

TSM a Naltrexon je jedna z cest jak se k abstinenci dopracovat ale ma sve limity a omezeni ktere je treba brat v potaz. Je to muj tezce individualni nazor ale jako zasadni omezeni vidim:

1. Samotna TSM pracuje s fyzickou casti zavislosti = pracuje s dusledkem a ignoruje pricinu. Neresi PROC a JAK.

2. TSM fungujici tak ze alkoholik je do konce zivota medikovan Naltrexonem a je nucen planovat piti ve vztahu k leku je jen castecne reseni problemu. Alkoholiku kteri mohou po nejake dobe Naltrexon vysadit a uz se k piti nevrati neni zase tolik - udava se maximalne 25% s tim ze jsou to ale vetsinou lehci pripady zavislosti.

3. Naltrexon blokuje vznik "blazenosti" a to nejen po poziti alkoholu ale celkove! Takze pokud beru Naltrexon a vyrazim si misto do baru na prochazku nebo se budu venovat sexu abych si udelal "prijemne" tak si bohuzel prijemne neudelam. Pochopitelne tim padem blokuje i ucinnost nekterych dalsich leku.

4. Naltrexon ma neprijemne vedlejsi priznaky - u nekterych alkoholiku tak zle ze nedokazi udrzet potrebne dlouhou medikaci.

Je otresne ze v CR ktera se potyka s vysokou mirou alkoholismu neni Naltrexon a jeho derivaty bezne k dostani a je jeste horsi ze spousta doktoru existenci TSM ignoruje. Protoze v konkretnich pripadech to muze byt opravdu velice ucinna a skvela pomoc. Ale rozhodne to neni zazracny lek na zavislost.

PS
Ja sam s TSM pocitam jako se zalohou v pripade ze dojde k recidive a nebudu schopen ji zvladnout...

Gennosuke: Tak to si asi nerozumíme.
Já TSM neuznávám, viz můj příspěvek.

Peta napsal:
Gennosuke: Tak to si asi nerozumíme.

Omlouvam - nepochopeni a nepozornost z me strany. Pro me Naltrexone = TSM. Princip TSM je jasny - zobnu Naltrexone, napiju se a misto fajn pocitu jen opilost = mozek si prestane spojovat piti s fajn pocity. Uzivani Naltrexonu spojene s abstinenci... priznam se ze nechapu jak v takovem pripade muze dojit k necemu jako je "vyleceni" zavislosti. Uvozovky davam proto ze zavislost povazuju za nelecitelnou - pouze dozivotne vice ci mene kontrolovatelnou.

Popisuji to v tom tématu, co jsem zde na foru původně založil.

I tak to ostatně popisuje výrobce: alespoň tři měsíce brát denně jednu tabletu a NEPÍT, absolutně se během této kůry nenapít alkoholu. Spouštěče jsou pak opravdu uzamknuty, a to i v situacích "kdy to nešlo jinak".
Mě to vydrželo 20(!) let.

A výrobce nikdy nikde nezmiňuje TSM metodu, naopak nabádá, že se během užívání Naltrexone nesmí požít alkohol.

Ale uznávám, že Naltrexone nemusí být pro všechny, určitě to není žádný zázračný všelék, který během tří měsíců vyléčí všechny alkoholiky.
Ale Naltrexone vs. konveční "léčba", tady si myslím, že Naltrexobne vyhrává na plné čáře.

Především ale téma zní: NEúspěšnost konvenční léčby..