Alkoholik

Meggie - díky, tobě taky vše dobré Jsme na tom myslím s dobou abstinence podobně

Lenka X - dva roky, to je super výkon. A myslíš, že se ti ty úzkosti zhoršily kvůli nepití? Protože by to mělo být naopak. Narážim na to, že alkohol je depresant a sám může depresivní stavy a úzkosti spouštět nebo zhoršovat. Já na sobě pozoruju, že mám mnohem mírnější fyzický příznaky úzkosti (už mi téměř nebuší srdce apod.), sice mám v hlavě občas diskotéku, že bych se pos... (mám OCD), ale jinak to není horší, než když jsem pila... On ten alkohol mi vždy přinesl jen chvilkovou úlevu a dalších pár dní po kocovině to pak zas bylo horší. Nemluvě o tom, když se přidala i morální kocovina, to bylo peklo, že si teď řikám, že mi to za to vůbec stálo :-D

Brigida - gratulace k dvěma letům nepití, další s pevnou vůlí ) koukám, že úzkosti jsou opravdu věčné téma, alespoň mezi lidma, kteří pijou nebo pili...

Rachel - jojo, je to, jak říkáš, všichni pijeme z nějakého důvodu, a podle příspěvků tady na fóru mi přijde, že snad ve všech případech jsou za tim psychický potíže. Mně pár skleniček vždy tak jako otevřelo oči, viděla jsem svět víc jako normální člověk, ne jen katastrofický scénáře, co by se mohly stát atd. Bohužel u pár skleniček zůstat neumím, o kontrolovaný pití jsem se snažila tolikrát a prd, u mě je jediná cesta nepít vůbec

Agi - ahoj, nejsi slaboch, nepít je těžký, pro někoho víc, pro někoho míň, ale obecně těžký. Každý má jinou vůli, jiný startovní podmínky atd. Je pochopitelný, že jsi na sebe naštvaná, ale nemá smysl se bičovat až moc, jsi holt člověk a lidi občas dělaj blbosti a holt ne vždy dodržej, co si předsevzali... Důležitý je se z toho poučit a využít tu zkušenost v budoucnu ve svůj prospěch. Píšeš, že už jsi párkrát měla recidivu? Jen si tu něco odložím:

Výzkumy ukazují, že lidé závislí na alkoholu prodělají průměrně 3 recidivy, než dosáhnou déletrvající abstinence. Udává se, že 30 až 50 % lidí, kteří absolvovali odvykací léčbu, se do 1 roku znovu napije. Do 3 let zrelpsuje cca 60 až 70 % lidí a do 4 let až 90 % lidí. (zdroj: zacitzit.cz)

Uvažuješ nad léčbou třeba ambulantně? Možná jsi sem už o tom psala, nicméně zatím jsem nenarazila na tvoje příspěvky

Ožralok, diky za reakci, už jsem si říkala, že s takovým vyvrhelem se tu nikdo nebude ani bavit . Je to fakt na palici, se mnou. Přetrpím si odvykání a pak to vždycky po pár měsících pozvolna znovu rozjedu. Poslední roky byly náročné, přišla jsem o dva nejbližší, tak jsem se tak trochu chlácholila, že je to vlastně pochopitelné, ta moje berlička, pri tom, co jsem žila. Teď už se fakt nemám čím ukliďňovat, nic se mi neděje, mám pěkný život ,stále ještě velkou rodinu, a přesto mě to vždycky znovu doběhne. Myslím, že znovu dokáži-snad- přestat. Jenže jak to pak udržet za rok, dva tři? Nepiju nikdy tak, abych jakoby nefungovala, dělala průšvihy, nechodila do práce, ale o tom tu vlastně píšete všichni, ale už mám zase unavené tělo, z toho jak to víno leju.bavime se třeba o litru denně. Obvykle večer doma.nekdy i odpoledne. Prostě si nedokážu pomoc.Jak dokážu alkohol utnout, tak když ho po čase dám do pusy, nemám zábrany a do pár dnů jsem opět na svém limitu.
Ještě k Tvé otázce léčby...jsem srab, a vzhledem k mé profesi je naprosto nemyslitelné mít tohle ve své zdravotní dokumentaci. Takže asi tak, že dokud se vždy dokážu zabrzdit, tak s tím ven jít nechci. Ale samozřejmě, kdyby to jinak nešlo, asi by jiné řešení nebylo, ale byl by to můj konec. A nebavím se o tom, že bych byla třeba jen řidič z povolání...tak bych šla dělat něco jiného. Je to profese, že které nemohu vystoupit. Takže asi tak...nevím, ale myslím, že se tu více stran toho otevírat nechci, stále jsem v dost veřejném prostoru. A myslim, že léčba anonymně neprobíhá.Jsem ráda alespoň za Vás tady

Milá Agi,nejsi žádný vyvrhel a vítej zpátky tady na fóru
Už to, že jsi se vrátila a přiznala svoje selhání, chtělo dozajista velkou odvahu. Přeju ti, ať se ti daří vydržet a nepít. Mně do začátku pomohla taková aplikace v mobilu od AA, jmenuje se Guardian Angel. Tam si můžeš každý večer označit den bez alkoholu. Tuto aplikaci používám dodnes, ale na zatrhnutí dne v kalendáři si vzpomenu léčba jednou za týden. Tím neříkám, že jsem za vodou. Každý máme problémy a pokušitel útočí neustále.

Milá Ožralok,
moje úzkosti mě provázejí už od dětství. A taky to byl jeden z důvodú, proč jsem začala s alkoholem. Ten mi ze začátku pomáhal uvolnit se a lépe zapadnout do party. Později už to přestalo fungovat, naopak deprese a úzkosti se prohlubovaly. Tak jsem s tím sekla. Ze dne na den. Nebyla potřeba žádná odvykačka, jen jsem si prostudovala knížky od K. Nešpora. A jela podle návodu den po dni, což dělám dodnes. Fyzický absťák odezněl za tři týdny, s úzkostmi se peru stále. Nyní jsem si dovolila luxus psychoterapie. Kéž by to pomohlo.

Ahoj Agi, to jsi asi nemyslela vazne, ze by se tu s Tebou nikdo nebavil.
Jsem rada, ze jsi zpet, ale desne mne mrzi, za jakych okolnosti.
Moc rada bych ti napsala neco co by Ti pomohlo, udelalo ti radost a dodalo sily a vytrvalosti.
Stejne jsem zase u toho “ Drz se a vydrz”
Hodne sil !!!

Jdu vám jen poděkovat a popřát dobrou noc. Dnešek klasická mizérie..pocení, úzkost, únava, bolest hlavy,motání...ale dobře mi tak. Vše bylo načasováno, velké děti jsou už u sebe doma a malé jsou na prázdninách. Takže si to mohu vyžrat sama, nikdo mě nevidí, nic nemusím, jen jít se psy a hlavně nikoho tím neobtěžuji. Mám na to týden

Ad anonymni lecba: kdyz si to cele clovek zaplati (nejde platba pres pojistovnu), tak se ta informace take propise do karty pacienta, resp. i ty soukrome kliniky musi toto hlasit?
Napadlo me treba monikaplocova.cz/ Jiste je drahe, ale kdyz si clovek spocita propite penize a penize, ktere stoji ruzne prusery pod vlivem, tak je to porad jeste levne.

Mozna by bylo dobre mit diar, denik, kam si psat zazitky ze dne, vcetne pocitu a treba i malickosti. Napada me to jako moznost si vyzjistit, co predchazelo tomu nez ses napila, rozpila. Treba by pak slo tem situacim predchazet nebo se do nich nedostavat, roznavat je.

Navic je vyzkousene, ze oddalovani lecby je prodluzeje a prodrazuje cely problem. Muze to dojit ke ztrate duvery, rodiny, prace. Ja vim, ze zvladnes pit bez vyse zminenych nasledku, ale retez se muze utrhnout velice rychle.

Nenadaval bych si do srabu, ani bych si nevytvarel pocit, ze se s tebou lide nebudou bavit, kdyz se napijes. Jsou to zbytecne tresty, ktere akorat mohou podporit duvod k piti.

Mozna by stacilo dochazet na nejake terapie, skupinove a nebo individualni. Terapeut nemusi byt zamereny na zavislosti.

Ahoj, Michale, díky za Tvé postřehy.
Co se týká zápisu do karty, tak sice to nemám zjištěno, ale myslím, že když budou cokoli predepisovat, tak už ty léky jsou na jméno a propíšou se. Nicméně, dnes jsem volala k psycholožce, minimálně jako konzultace všeho, co si táhnu za poslední tři roky, a nějak okrajově zmíním svůj vztah k alkoholu. Uvidíme, jaký dojem na mne udělá a jakou budu mít důvěru. Třeba jí i sveřím své obavy a důvod, proč to nechci zapsat. V každém případě termín za skoro měsíc.
Jinak, paradoxní je, že znovu začnu pít v momentě, kdy je vlastně relativně vše v pohodě, nic se neděje. A v době největších sr.ček dokážu přestat pít! Fakt se že sebe zblaznim.
A ještě jedna důležitá věc, je neuvěřitelné, s jakou rychlosti se vrátím v příjmu alkoholu z O na 100. Tzn ani ne za 14 dní jsem na tom, kde jsem kdysi začala abstinovat. Prostě, když dám alkohol do pusy, úplně nad tím ztratím kontrolu, o nějakém kontrolovanem pití přestává být řeč. Pak už to není v mých rukách, ale hlava velí, honem vypít, co mi scházelo.
Kdybych už ho nikdy nedala do pusy, tak nemám problém ..ale jak říkám, je to vvždy takové nevinné, dám si na kole malé pivo, nebo sedíme na zahradě, rok mé abstinence a já si cucnu vína od kamarádky, pak si řeknu, dám si svoji skleničku, za hodinu, je to fajn, tu láhev dopijeme. A druhý den, tak včera to bylo prima a nic se nestalo...no ,co budu popisovat, hlava zavelí a jedem...

Ahoj, Michale, díky za Tvé postřehy.
Co se týká zápisu do karty, tak sice to nemám zjištěno, ale myslím, že když budou cokoli predepisovat, tak už ty léky jsou na jméno a propíšou se. Nicméně, dnes jsem volala k psycholožce, minimálně jako konzultace všeho, co si táhnu za poslední tři roky, a nějak okrajově zmíním svůj vztah k alkoholu. Uvidíme, jaký dojem na mne udělá a jakou budu mít důvěru. Třeba jí i sveřím své obavy a důvod, proč to nechci zapsat. V každém případě termín za skoro měsíc.
Jinak, paradoxní je, že znovu začnu pít v momentě, kdy je vlastně relativně vše v pohodě, nic se neděje. A v době největších sr.ček dokážu přestat pít! Fakt se že sebe zblaznim.
A ještě jedna důležitá věc, je neuvěřitelné, s jakou rychlosti se vrátím v příjmu alkoholu z O na 100. Tzn ani ne za 14 dní jsem na tom, kde jsem kdysi začala abstinovat. Prostě, když dám alkohol do pusy, úplně nad tím ztratím kontrolu, o nějakém kontrolovanem pití přestává být řeč. Pak už to není v mých rukách, ale hlava velí, honem vypít, co mi scházelo.
Kdybych už ho nikdy nedala do pusy, tak nemám problém ..ale jak říkám, je to vvždy takové nevinné, dám si na kole malé pivo, nebo sedíme na zahradě, rok mé abstinence a já si cucnu vína od kamarádky, pak si řeknu, dám si svoji skleničku, za hodinu, je to fajn, tu láhev dopijeme. A druhý den, tak včera to bylo prima a nic se nestalo...no ,co budu popisovat, hlava zavelí a jedem...

Agi, ja kontrolovane piti taky nezvladam.
Na nejakych strankach jsem se docetla, ze jako berlicka, poslouzi si zapisovat co jsem ten den vypila.
Rano se pak clovek zastydi a naprava jde snadneji.
Poctive jsem si to psala a rano jsem fakt koukala a stydela jsem se, co jsem zvladla prepit.
Ale to bylo tak jediny co se delo. Dalsi efekt se nedostavil. Snizovani mnozstvi mi neslo.
Ja musim nepit NIC.
Ani tem strankam moc neverim.
Kdo zvlada kontrolovane piti-delsi dobu- at se prihlasi.